Campylobacter jejuni je již dlouho považován za původce bakteriálních onemocnění přenášených potravinami a překvapivě zůstává dosud nejrozšířenějším bakteriálním patogenem přenášeným potravinami v průmyslovém světě. Přirozenými rezervoáry této gramnegativní bakterie spirálovitého tvaru jsou volně žijící ptáci, jejichž střeva nabízejí vhodnou biologickou niku pro přežívání a šíření C. jejuni Kuřata se kolonizují krátce po narození a jsou nejdůležitějším zdrojem infekce u lidí. V posledním desetiletí bránila účinným intervenčním strategiím k omezení infekcí způsobených tímto nepolapitelným patogenem především nedostatečná znalost mechanismů virulence C. jejuni a částečně i nedostupnost vhodného zvířecího modelu pro toto onemocnění. Nedávný vývoj v dešifrování molekulárních mechanismů virulence C. jejuni však jasně ukázal, že C. jejuni je jedinečný patogen, který je schopen provádět N-vázanou glykosylaci více než 30 proteinů souvisejících s kolonizací, adherencí a invazí. Navíc je znázorněno, že bičík neusnadňuje pouze motilitu, ale také sekreci invazivních antigenů Campylobacter (Cia). Jediný toxin C. jejuni, tzv. cytoletální distenzní toxin (CdtA,B,C), se zdá být důležitý pro řízení buněčného cyklu a indukci apoptózy hostitelských buněk a byl uznán jako hlavní faktor spojený s patogenitou. Na rozdíl od jiných bakterií způsobujících průjem nebyly u C. jejuni dosud identifikovány žádné další klasické faktory virulence. Místo toho se zdá, že hlavní roli v patogenezi kampylobakteriózy člověka hrají faktory hostitele. Několik důkazů totiž naznačuje, že tento patogen využívá různé adaptační strategie v závislosti na svých požadavcích, ať už jde o usazení v přirozeném ptačím rezervoáru, nebo o průběh lidské infekce.