On a jaderný věk se zrodily téměř současně. Hrůza druhé světové války, která vyvrcholila jadernými výbuchy v Hirošimě a Nagasaki, upozornila na nutnost řešit jadernou problematiku. Valné shromáždění svou první rezolucí zřídilo Komisi OSN pro atomovou energii, která se měla zabývat problémy vyvolanými objevem atomové energie. A přelomový projev prezidenta Spojených států Dwighta D. Eisenhowera z roku 1953 „Atomy pro mír“ vedl v roce 1957 k založení Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE).
Mezinárodní agentura pro atomovou energii
Mezinárodní agentura pro atomovou energii spolupracuje se svými členskými státy a mnoha partnery po celém světě na podpoře bezpečného, zabezpečeného a mírového využívání jaderných technologií. Vztahy MAAE s Organizací spojených národů se řídí dohodou podepsanou v roce 1957. Ta stanoví, že: „Agentura se zavazuje vykonávat svou činnost v souladu s cíli a zásadami Charty Organizace spojených národů na podporu míru a mezinárodní spolupráce a v souladu s politikami Organizace spojených národů, které napomáhají nastolení celosvětového odzbrojení pod ochranou, a v souladu se všemi mezinárodními dohodami uzavřenými na základě těchto politik.“
Jaderná energie v číslech
K 31. prosinci 2018 provozovalo 30 zemí světa 451 jaderných reaktorů pro výrobu elektřiny a 55 nových jaderných elektráren je ve výstavbě. Ke konci roku 2018 se 13 zemí spoléhalo na jadernou energii při dodávkách alespoň jedné čtvrtiny své celkové elektřiny. Ve Francii, Maďarsku, na Slovensku a Ukrajině tvoří jaderná energie dokonce více než polovinu celkové výroby elektřiny.
Jaderná bezpečnost
Jaderná bezpečnost je odpovědností každého státu, který využívá jaderné technologie. MAAE prostřednictvím Odboru jaderné bezpečnosti a zabezpečení pracuje na zajištění silného, udržitelného a viditelného celosvětového rámce jaderné bezpečnosti a zabezpečení pro ochranu lidí, společnosti a životního prostředí. Tento rámec zajišťuje harmonizovaný vývoj a uplatňování bezpečnostních a ochranných norem, pokynů a požadavků; nemá však mandát k vynucování uplatňování bezpečnostních norem v jednotlivých zemích.
Černobyl
Havárie černobylské elektrárny na Ukrajině v roce 1986 byla důsledkem chybné konstrukce reaktoru, který obsluhoval nedostatečně vyškolený personál.
Během prvních čtyř let po černobylské havárii se sovětské orgány rozhodly řešit následky výbuchu převážně na národní úrovni. Bez sovětské podpory hledala OSN a její partneři způsoby, jak poskytnout pomoc při mimořádných událostech, což zahrnovalo posouzení jaderné bezpečnosti a stavu životního prostředí v kontaminované oblasti a diagnostiku různých zdravotních potíží, které byly důsledkem havárie.
Po černobylské havárii v roce 1986 se výrazně zintenzivnila mezinárodní spolupráce v oblasti jaderné bezpečnosti: byly vypracovány a přijaty čtyři mezinárodní bezpečnostní úmluvy, dva kodexy chování, základní bezpečnostní zásady a soubor celosvětově uznávaných bezpečnostních norem MAAE. Bezpečnostní standardy MAAE odrážejí mezinárodní shodu na tom, co představuje vysokou úroveň bezpečnosti pro ochranu lidí a životního prostředí před škodlivými účinky ionizujícího záření.
Fukušima
V březnu 2011 došlo v jaderné elektrárně Fukušima-Daiiči k velkému poškození v důsledku selhání zařízení po velkém východojaponském zemětřesení o síle 9,0 stupně a následné vlně tsunami. Jednalo se o největší civilní jadernou havárii od černobylské havárie v roce 1986. Z poškozené elektrárny unikl radioaktivní materiál a desítky tisíc lidí byly evakuovány. V režimu plné reakce bylo okamžitě aktivováno Středisko MAAE pro mimořádné události a havárie, které sdružilo tým odborníků na jadernou bezpečnost, reakci na mimořádné události a radiační ochranu. Středisko shromažďovalo a analyzovalo údaje a poskytovalo pravidelné informace členským státům MAAE, mezinárodním organizacím, médiím a veřejnosti.
O tři měsíce později MAAE uspořádala ministerskou konferenci o jaderné bezpečnosti. Ta připravila půdu pro jednomyslné schválení Akčního plánu MAAE pro jadernou bezpečnost členskými státy MAAE v září 2011, který od té doby podporuje mezinárodní spolupráci směřující k posílení globální jaderné bezpečnosti.
Smlouva o nešíření jaderných zbraní (NPT)
V souladu se Smlouvou o nešíření jaderných zbraní (NPT) z roku 1968 provádí MAAE inspekce na místě, aby zajistila, že jaderné materiály jsou využívány pouze k mírovým účelům. Před válkou v Iráku v roce 2003 sehráli její inspektoři klíčovou roli při odhalování a likvidaci iráckých zakázaných zbrojních programů a kapacit. V roce 2005 byla agentuře a jejímu generálnímu řediteli Mohamedu ElBaradeiovi udělena Nobelova cena míru „za jejich úsilí zabránit využívání jaderné energie pro vojenské účely a zajistit, aby jaderná energie pro mírové účely byla využívána co nejbezpečnějším způsobem.“
Konference OSN o odzbrojení
Konference OSN o odzbrojení, jediné mnohostranné fórum pro jednání o odzbrojení, vypracovala Smlouvu o úplném zákazu jaderných zkoušek, která byla přijata v roce 1996. Úřad pro otázky odzbrojení podporuje jaderné odzbrojení a nešíření jaderných zbraní. Výbor pro mírové využívání vesmíru vypracoval v roce 1992 Zásady pro využívání jaderných zdrojů energie ve vesmíru. Vědecký výbor OSN pro účinky atomového záření podává zprávy o úrovních a účincích vystavení ionizujícímu záření a poskytuje vědecký základ pro ochranné a bezpečnostní normy na celém světě.
Jaderný terorismus
V souvislosti s nebezpečím jaderného terorismu vypracovala OSN také Úmluvu o fyzické ochraně jaderného materiálu (Vídeň, 1980) a Mezinárodní úmluvu o potlačování aktů jaderného terorismu (2005).
Oblasti bez jaderných zbraní
Zřízení zón bez jaderných zbraní (NWFZ) je regionálním přístupem k posílení globálních norem v oblasti nešíření jaderných zbraní a odzbrojení a k upevnění mezinárodního úsilí o mír a bezpečnost. Článek VII Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT) uvádí: „Nic v této smlouvě se nedotýká práva kterékoli skupiny států uzavřít regionální smlouvy s cílem zajistit úplnou absenci jaderných zbraní na svých územích.“
Smlouvy zapojené do zón bez jaderných zbraní
Následující smlouvy tvoří základ stávajících zón bez jaderných zbraní:
- Smlouva z Tlatelolca – Smlouva o zákazu jaderných zbraní v Latinské Americe a Karibiku
- Smlouva z Rarotongy – Smlouva o bezjaderné zóně v jižním Tichomoří
- Smlouva z Bangkoku – Smlouva o bezjaderné zóně v jihovýchodní Asii
- Smlouva o bezjaderné zóně v jižním Tichomoří
- Smlouva z Pelindaby – Smlouva o africké zóně bez jaderných zbraní
- Smlouva o zóně bez jaderných zbraní ve střední Asii
Multilaterální a bilaterální dohody o jaderném odzbrojení a regulaci zbrojení