Anatomická studie obličejové tepny

VÝSLEDKY A DISKUSE

Ve studii bylo použito dvacet balzamovaných dospělých vzorků hlavy a krku. Jeden z exemplářů však měl předchozí operaci na pravé straně obličeje, což znemožnilo shromáždit údaje o pravé obličejové tepně. Konečný vzorek studie proto tvořilo 39 obličejových tepen (20 levých a 19 pravých). Standardní anatomické definice obličejové tepny nezahrnují mnoho možných variant, které byly zjištěny v této studii a předchozích studiích.

Původ: Popis původu obličejové tepny byl založen na jejím původu z mateřského kmene (zevní krkavice) a na úrovni, ve které tepna vychází. V 84,62 % případů (89,47 % vpravo, 80 % vlevo) se obličejová tepna řídila standardním anatomickým popisem, tj. vycházela z mateřského kmene (obr. 1a). Mnoho autorů zaznamenalo varianty původu, např. že obličejová tepna vychází spolu s lingvální tepnou ze společného kmene, tj. linguofaciálního kmene (Ozgur et al., 2008; Troupis et al.), a intraparotický původ (Mangalgiri et al., 2015). Současná studie sice nezjistila žádný intraparotický původ, ale u 12,82 % jedinců pozorovala původ z linguofaciálního kmene (obr. 1b) . Současná studie navíc pozorovala, že mužské exempláře vykazovaly vyšší počet variant původu ve srovnání s ženskými exempláři . Variantou, kterou studie zaznamenala, byl případ, kdy obličejová tepna vycházela výše, pod dolní čelistí na levé straně mužského exempláře . Taková odchylka nebyla v předchozích studiích zaznamenána. Statistická analýza ukázala, že přítomnost či nepřítomnost linguofaciálního kmene vpravo (p=0,937) a vlevo (p=0,592) nebyla závislá na pohlaví

Větvení: V této studii byly větvení klasifikovány do šesti typů na základě původu větví (obr. 2; tab. I).

Typ 1, každá z větví vznikala samostatně z obličejové tepny, stejně jako ve standardní anatomické definici (obr. 3). K tomu došlo u 25/39 (64,10 %) celkově .

Typ 2, horní labiální větev odstupovala z dolní alární větve. K tomu došlo celkově u 7/39 (17,95 %) .

Typ 3, horní a dolní labiální větev vycházely ze společného kmene a obličejová tepna měla předčasné ukončení. K tomu došlo u 1/39 (2,56 %) celkově .

Typ 4, horní a dolní alární větev vycházely ze společného kmene a nebyly přítomny horní labiální a dolní labiální větve. Vyskytl se u 1/39 (2,56 %) exempláře ženy vlevo.

Typ 5, obličejová tepna byla rudimentární, což je případ, kdy tepna končí po odstupu dolní labiální tepny, ale před dosažením horního rtu. To se vyskytlo u 1/39 (2,56 %) mužského exempláře vpravo.

Typ 6, obličejová tepna byla abortivní, což je případ, kdy obličejová tepna nevydává žádné obličejové větve. Vyskytl se u 1/39 (2,56 %) u ženského exempláře vlevo.

Typy 1 a 2 byly dále rozděleny na podtypy, protože tato studie zjistila, že ačkoli větve vycházejí z obličejové tepny běžným způsobem, jejich ukončení a/nebo přítomné větve vykazují odchylky (tabulka I).

Většina anatomických učebnic popisuje obličejové větve obličejové tepny jako vznikající nezávisle na sobě (Drake et al.), což je v souladu s typem 1 této studie. Loukas et al. popsali pět hlavních typů variací na základě vzorců pozorovaných při jejich výzkumu s ohledem na distribuci větví obličejové tepny. Ve studii dále popsali jednotlivé podtypy na základě dílčích variací v rámci každé skupiny. Lohn a kol. popsali šest hlavních typů vzorů rozložení obličejové tepny s ohledem na konečnou větev obličejové tepny. Ve studii Lohna et al. byly vzory větvení šesti typů dále klasifikovány do čtyř vzorů. Pilsl et al. klasifikovali obličejovou tepnu do čtyř typů na základě průběhu tepny, přítomných větví a koncové větve.

Předchozí studie zaznamenaly větve, jako je horní a dolní alární větev, které nejsou uvedeny ve standardním anatomickém popisu obličejové tepny (Loukas et al.; Lohn et al.; Pilsl et al.). Každá studie použila ke kategorizaci těchto variantních větví vlastní klasifikaci. Navíc jejich zkoumání obličejové tepny nepopsalo komplexně jednotlivé větve, ani jejich vztah k pohlaví nebo lateralitě.

V současné studii autoři použili pro větev obličejové tepny, která zásobuje dolní část nosu a septa, termín dolní alární větev. Termín superior alar branch byl použit při popisu větve obličejové tepny, která zásobovala horní část alaru nosu. Varianta, kdy obličejová tepna dávala přední a zadní větev a tvořila tak duplexní tepnu, nebyla v této studii pozorována, stejně jako v jiných předchozích (Koh et al.; Loukas et al.; Lohn et al.). V současné studii však byl zaznamenán jeden případ, kdy horní labiální tepna na pravé straně dala vzniknout pravé dolní alární tepně, po jejímž zkřížení vlevo zásobovala levou dolní alární větev.

Toto nebylo zaznamenáno v žádné dřívější studii (obr. 4). Současná studie klasifikovala tento vzorec jako podtyp 2C. Bylo zjištěno, že na levé straně obličeje bylo celkově více variací , a variace byly častější u ženských jedinců. Toto zjištění je relevantní, protože obličejová tepna by mohla být ohrožena při kosmetických zákrocích, jako jsou neurotoxinové injekce a estetická vylepšení, které se staly populární mezi ženami (Lazzeri et al., 2012; Yang et al., 2014).

Ukončení: Anatomické učebnice popisují zakončení obličejové tepny jako angulární tepnu, která se nachází na mediální straně oka (Drake et al.). V literatuře bylo popsáno mnoho variant zakončení obličejové tepny (Midy et al.; Koh et al.; Loukas et al.; Lohn et al.; Pilsl et al.). Výsledky této studie ukázaly, že obličejová tepna končí jako úhlová tepna pouze u 20,51 % sledovaných jedinců. U vzorků byla zjištěna varianta zakončení jako dolní labiální tepna , horní labiální tepna , dolní alární tepna , horní alární tepna a laterální nosní tepna . Pozorovaná zakončení obličejových tepen a jejich prevalence (%) podle laterality jsou shrnuty v tabulkách II a III.

V literatuře byly popsány případy abortivních tepen (Midy et al.; Loukas et al.; Lohn et al.). V současné studii byla pozorována jediná abortivní tepna při pitvě na levé straně ženského exempláře. V této studii byla také pozorována rudimentární tepna na pravé straně samčího exempláře. Rudimentární tepna je varianta, kdy obličejová tepna končí tím, že vydala pouze dolní labiální větev, nemá žádné další významné větve v obličeji (Loukas et al.). Výsledky této studie ilustrují potřebu znalosti možných variant, protože ty by mohly způsobit komplikace při kosmetických zákrocích, pokud by chirurgové o existujících variantách nevěděli.