Můj přítel žije nedaleko fotografa Williama Wegmana. Ví to, protože jednoho dne, když venčila svého psa na chodníku, zaslechla muže, jak oslovuje svou dvojici výmarských ohařů Flo a Toppera. A každý sebeúctyhodný Newyorčan s láskou ke psům a umění by stejně jako ona okamžitě poznal, že jde o Williama Wegmana. Jeho psi, vždy výmarští ohaři a vždy s velmi příznačnými jmény, jsou proslulí. Jsou jimi už od 70. let, kdy je začal fotografovat.
Vše začalo Man Rayem, jeho milovaným psem (pojmenovaným po dadaistovi) a první múzou. Společně spolupracovali na fotografiích a videokazetách až do Man Rayovy smrti na rakovinu v roce 1982 – ve stejném roce, kdy ho The Village Voice vyhlásil „Mužem roku“. Není divu, že tisk tuto bytost polidštil: Wegman zachytil Man Raye při všedních, lidem podobných činnostech, jako je pití sklenice mléka nebo obdržení vysvědčení.
Wegman od té doby vlastnil několik výmarských ohařů, z nichž každý mu trpělivě dovolil, aby je oblékl do složitých kostýmů a vyfotil je pro umělcovy nesčetné knihy nebo výstavy v galerii. A v průběhu let pořídil mnohem více fotografií, než kolik jich zveřejnil. „Procházel jsem krabice a krabice s fotografiemi, na které jsem se po jejich pořízení nikdy neobtěžoval podívat, a našel jsem tak trochu poklad a několik opravdu zajímavých situací,“ říká Wegman. „U některých věcí, o kterých jsem si myslel, že jsem je nikdy nedělal, jsem zjistil, že jsem je dělal už dříve. A jiné směry, které jsem tak trochu opustil, byly zajímavé. Moje špatná paměť – zapomněl jsem, co jsem dělal!“
Většina těchto skvostů tvoří novou knihu „William Wegman: Being Human“, která vyjde v říjnu. Mezitím bude od 5. září ve Sperone Westwater v New Yorku k vidění mnoho dosud neviděných polaroidů z této sbírky.