„WORLD“ MUSIC
(Non-WESTERN)
VŠEOBECNÉ ZÁZEMÍ WORLD MUSIC
Západní svět má rozsáhlé hudební dědictví, které se vyvíjelo po mnoho staletí; některé asijské, polynéské, africké a blízkovýchodní hudební tradice však vzkvétají již TISÍCE let. Zatímco Japonsko, Čína, Indie a Indonésie mají dlouholeté umělecké hudební tradice (v nichž hudbu provozuje několik vybraných dobře vyškolených umělců), většina nezápadních společností nemá umělecké hudební („formální koncertní“) tradice – namísto toho vnímají hudební tvorbu jako funkční součást každodenního života, na níž se podílí celá společnost.Velká část této hudby je improvizovaná a přežívá pouze ústním předáváním; nelze ji tedy popsat standardními západními hudebními termíny nebo zapsat pomocí západních notových symbolů. Takovou hudbu lze nejlépe studovat pouze pečlivou kombinací muzikologických a antropologických prostředků.
Takže, i když je třeba rozlišovat mezi takzvanou „uměleckou hudbou“ (hranou profesionály) a jinými druhy „funkční“ hudby, nemá to znamenat, že „umělecká hudba“ je umělečtější nebo nadřazená jiné.
Důležité hudební úvahy v nezápadní hudbě
Většina typů nezápadní hudby je založena na zcela jiných koncepcích než západní tradice:
Rytmus
Nezápadní hudba (zejména africká) může ve větší míře a kreativněji využívat rytmus než západní idiomy.
Dynamiku
Nezápadní hudba zřídka používá dynamiku jako samostatný pojem. Ke změnám hlasitosti/tichoty dochází zvyšováním/snižováním počtu interpretů.
Melodie
Nezápadní hudba často používá mikrotonální melodické intervaly, které jsou menší nebo větší než intervaly tradičních západních stupnic.
Harmonie
Obecně není harmonie v nezápadních idiomech tak důležitá jako na Západě. Nezápadní hudba nemusí mít harmonii vůbec, nebo může vycházet z úplně jiných stupnicových systémů než západní hudba.
Barva tónů
Ačkoli je nezápadní hudba především vokální povahy, některé kultury si vyvinuly také jedinečné nezávislé rodiny nástrojů. Nejčastěji se používají barevné bicí nástroje a jedinečné strunné a dechové nástroje.
Textura
Protože harmonie není důležitým faktorem, je nezápadní hudba často buď monofonní (jediný tón nebo melodie znějící samostatně), nebo heterofonní (dvě mírně odlišné verze téže melodie znějící současně).
Forma
Nezápadní hudba je volněji strukturovaná než západní a většina typů je silně závislá na improvizaci (kreativitě na místě). Taková hudba je přenášena ústně; proto je zřídkakdy – pokud vůbec – prováděna stejným způsobem dvakrát.
Vybrané příklady světové hudby
AFRICKÁ HUDBA
Hudba – zejména vokální – je nedílnou součástí každodenního života v africkém světě. Hudbou se oslavuje prakticky každá událost důležitá pro jednotlivce nebo pro celou kulturu. Mnoho afrických jazyků je „tonálních“ (význam slova závisí na výšce tónu, ve které je vysloveno); africké melodie tedy obvykle sledují výškový obrys svých textů. Africké melodie jsou založeny na stupnicích, které se od těch západních značně liší.
Běžným rysem afrických vokálních písní je „výzva a odpověď“, kdy vedoucí písně improvizuje vyprávěcí „výzvu“ o minulé nebo současné události a poté celá skupina zpívá opakovanou „odpověď“, která zůstává stejná po celou dobu písně. Technika „call and response“ se nakonec stala důležitým prvkem černošsky ovlivněné populární hudby v západním světě.
Improvizace a složité polyrytmy (simultánníkombinace dvou nebo více různých rytmických vzorů) jsou v africké hudbě bohatě zastoupeny a afričtí hudebníci je rozvinuli na mnohem vyšší úroveň, než se obvykle vyskytuje v tradičních západních hudebních stylech.
Dávno předtím, než byl v západním světě vynalezen telegram, telefon nebo Morseova abeceda, existovala již dlouhá tradice používání různých druhů bubnů k „mluvení“ (recitování poezie, vysílání „slovních“ varování nebo předávání skutečných složitých zpráv na způsob mluveného slova na velké vzdálenosti).
Obrázek 1: Různé hudební oblastina africkém kontinentu (viz mapa vpravo)
Muzikálnípříklady:
Klikněte sem a podívejte se na africké bubnování, zpěv, tanec z Angoly (dolní západní Afrika) prostřednictvím YouTube.
Klikněte sem a podívejte se na Koru (13strunná mostová harfa), na kterou hraje a vysvětluje Kinobe–zpěvák/performer z Ugandy (Dungu–Demokratická republika Kongo).
Klikněte sem a podívejte se na vysvětlení a krátkou ukázku hry na africký „mluvící buben“ od nigerijského bubeníka (všimněte si, že hráč levou rukou mačká struny, které obklopují vnější dřevěnou skořepinu bubnu ve tvaru skla, aby zvýšil jeho tón). Tímto způsobem lze bubny používat k simulaci skutečné řeči a doslova přenášet složitá sdělení.
* * * * *
UMĚLECKÁ HUDBA Z INDONÉSIE
Indonéská republika se skládá z přibližně 13 000 ostrovů v Tichém oceánu, z nichž pouze 4 000 jsou pojmenovány a pouze 1 000 je obydleno. Tato složitá společnost spojuje více než 300etnických skupin a více než 250 různých jazyků. Z této rozmanitosti vznikla univerzální odrůda výrazně „indonéské“ hudby – gamelano z ostrovů Jáva a Bali (zejména Bali, které má velmi složitou tradici). Gamelan je pestrý instrumentální soubor, který se skládá především z neobvyklých bicích nástrojů, jako jsou bubny, gongy a xylofony ze dřeva (např. gender) nebo bronzu (např. bonang). Tyto bicí nástroje mohou být doplněny malou bambusovou flétnou nebo jednoduchým strunným nástrojem a mohou sloužit jako doprovod k tradičním rituálním tancům. Nástroje gamelanu mají výšky tónů, které znějí západním uším „rozladěně“ (mikrotóny). V důsledku toho nelze tuto hudbu přesně vyjádřit západní notací.
Obrázek 2: Mapa Indonésie(se zvýrazněním Bali a Jakarty (hlavního města ostrova Jáva)
Hudební příklad:
Kliknutím na níže uvedenou ilustraci gamelanu zobrazíte klip na YouTube.
Obrázek 3: Běžné nástroje gamelanu
* * * * *
HUDBA MEXIKA
Před španělským dobytím (1519-21) byla hudba důležitou součástí společenského života Aztékůa Mayů na Mexickém poloostrově. S příchodemŠpanělů se evropské nástroje rychle smísily s domorodými hudebnímitradicemi. Nejpozoruhodnějším výsledkem této kombinace vlivů je mexická hudba Mariachi, což je tradice písní a tanců se zpěváky, akustickými kytarami s vysokým a nízkým tónem, houslemi, trubkou a někdy i harfou. Navzdory svému evropskému původu tytoinstrumenty vydávají zvuky, které jsou jedinečně hispánské.
Obrázek 4: Mapa Mexika se zvýrazněnímJalisca – rodiště hudby Mariachi.
Obrázek 5: Tradiční nástroje mexické kapely Mariachi
Ukázka hudby:
Kliknutím na fotografii Mariachi nahoře zobrazíte klip proslulé kapely Mariachi Vargas na YouTube.
* * * * *
UMĚLECKÁ HUDBA Z JAPONSKA
Japonská hudba se těší bohaté populární i klasické tradici, která trvá již více než 1000 let, s mnoha styly a idiomy. Nejdůležitějšími japonskými nástroji jsou koto, šamisen (třístrunné „banjo“) a šakuhači (čtyřstrunná bambusová flétna). 13 strun koto je laděno do pětihlasé pentatonické stupnice. Na struny se drnká, škrábe nebo se na ně udeří „trsátkem“ ze slonoviny, čímž se dosáhne různých hudebních efektů. Hráč může také měnit výšku tónu struny zatlačením nebo zatažením za strunu levou rukou.
Obrázek 6: Střídavé struny na strunách: Mapa tradičních oblastí Japonska
Obr.7: Tradiční umělecké hudební nástrojeJaponska
Hudebnípříklady:
Kliknutím na výše uvedenou ilustraci japonských nástrojů si můžete poslechnout krásné provedení známé japonské lidové písně „Sakura“ hrané na koto v klipu na YouTube.
Kliknutím sem si můžete prohlédnout základní ukázku hry „Sakura“ na koto, jak je vidět na YouTube.
Kliknutím sem si můžete prohlédnout spojení koto, šamisenu a šakuhači s rockovými nástroji v klipu „Sakura“ („Cherry Blossoms“) na YouTube.
* * * *
UMĚLECKÁ HUDBA BLÍZKÉHO A STŘEDNÍHO VÝCHODU
Blízký a střední východ zahrnuje mnoho zemí při Středozemním moři, v západní Asii a severní Africe, kde převládají islámské arabsky, persky a turecky mluvící národy, které sdílejí lidové a umělecké hudební tradice sahající až do 7. století. Jedním z nejrozšířenějších aspektů umělecké hudby Blízkého východu je bezpražcová loutna „Ud“ s krkem ve tvaru hrušky a pěti páry strun. Na rozdíl od západní loutny se na ‚Ud hraje jako na jednohlasý melodický nástroj, k němuž se často připojuje pestrý rytmický doprovod darabukky (nazývané také „Darbuka“ nebo „Doumbek“) – malého hliněného bubnu, který mění svůj tón, když hráč vyvíjí proměnlivý tlak prstů na hlavici bubnu.
Obrázek 8: Politická mapa Blízkého východu
Obrázek 9: Politická mapa Blízkého východu
: Tradiční nástroje Blízkého východu
Hudební příklady:
Kliknutím na výše uvedenou ilustraci nástrojů Blízkého východu zobrazíte klip na YouTube, kde společně hrají ‚Ud a Darabuka). Pokud vás zajímá studium vnitřní struktury tohoto příkladu turecké „sam’i“, můžete si pak prohlédnout celé video, které poukazuje na střídající se části, které se označují jako kjana ataslim.
Klikněte sem a podívejte se na mistra bubeníka na darabuku, který na YouTube předvádí úžasné licky.
Klikněte sem a podívejte se na „ud a darabuku doprovázející zpěv kajícných modlitebv klipu z židovské bohoslužby Selichot na YouTube v rámci přípravy na Vysoké svátky.
* * * *
UMĚLECKÁ HUDBA ČÍNY
Tradiční čínskou hudbu lze na základě nálezu kostěné flétny vyrobené v neolitu vysledovat 7000-8000 let zpět. Za dynastií Sia, Šang a Čou se hudbou, která se provozovala na zvonkohrách a zvonech, bavily pouze královské rodiny a hodnostáři. Za dynastie Tchang se tanec a zpěv dostaly do obecného povědomí a rozšířily se z královského dvora mezi prostý lid. Se zavedením cizích náboženství, jako je buddhismus a islám, se do čínské hudby dostaly exotické a náboženské melodie, které si Číňané užívali na jarmarcích pořádaných náboženskými chrámy.
Různé druhy čínské opery se rozvíjely během dynastií Ming (1300-1600) a Čching (1600-1900), přičemž proslulá pekingská opera se stala jedním ze tří hlavních aspektů čínské kultury (spolu s čínskou medicínou a čínským malířstvím) Důležitými čínskými nástroji jsou čeng (velký trsátkový nástroj s 13 až 21 přemostěnými strunami) a erhu (dvoustrunný smyčcový nástroj).
Obrázek 10: Mapa znázorňující blízkost Číny, Indie, Indonésie, Japonska a Blízkého východu
Obrázek 11: Mapa znázorňující blízkost Číny, Indie, Indonésie, Japonska a Blízkého východu
: Tradiční čínské nástroje – erhu a ženg
Kliknutím na výše uvedenou fotografii čínských nástrojů zobrazíte klip na YouTube, kde TheOrchid Ensemble hraje na erhu, ženg a různé čínské a západní bicí nástroje.
Kliknutím zde na YouTube uvidíte ukázku čínské tradiční opery s vloženým překladem, která má zcela jiný zvuk a estetiku než západní opera. (Nejde o to posoudit, zda je hudba „dobrá“ nebo „špatná“, ale jen získat představu o širší škále zvuků a výrazů, které jsou ve světové hudbě možné.)
* * * * *
UMĚLECKÁ HUDBA Z INDIE
Hudební tradice Indie sahají asi 3000 let do minulosti. Indická klasická hudba je improvizační, používá sofistikované melodické a rytmické systémy zvané rágy (melodické vzory) a tály (rytmické vzory), které řídí interpreta při výběru složitých výšek tónů, ornamentů a rytmů. indičtí interpreti považují svou hudbu za hudbu duchovní povahy – každá rága je spojena s určitou náladou, například klidem, láskou nebo hrdinstvím. indická hudba je předávána ústně z mistra-učitele (gurua) na žáka, celá vzniká přísným napodobováním učitele – nikoliv z písemné tradice. Zapisují se pouze základní prvky skladby – podstatné ozdoby a propracování nelze zapsat a je třeba si je osvojit během let intenzivního studia.
Nejdůležitějším uměleckým hudebním nástrojem Indie je sitár – loutna s podélným krkem, širokým hmatníkem a pohyblivými pražci. V 60. letech 20. století, kdy rockoví umělci jako Beatles hledali osvícení prostřednictvím indiánguru, se sitár stal na Západě populární. Nejznámějším indickým guruem/mistrem sitáru je Ravi SHANKAR, na Západě nejznámější díky svému vystoupení na Woodstocku v roce 1969. Sitar může být doprovázen bicím nástrojem zvaným tabla.
.