Restaurace a sídlo společnosti Trader Vic’s se nyní nachází v Emeryville a je považována za jeden z prvních Tiki barů v zemi a domov Mai Tai. Když si však zakladatel Victor Bergeron ve 30. letech 20. století poprvé získal pozornost svou malou hospůdkou, rustikální budova se vůbec nepodobala podniku s tropickou tematikou, jak jej známe dnes.
Není lepší způsob, jak se seznámit s historií Trader Vic’s, než si ji přečíst ze slov samotného Bergerona. Ve svých pamětech z roku 1973, nazvaných Upřímně řečeno, barvitě vypráví, jak vytvořil baštu Tiki v East Bay. Je to příběh vynalézavého, inovativního, kreativního a nadživotního člověka, který z úspěšného malého podniku v Oaklandu vytvořil řadu restaurací nesoucích jeho jméno po celém světě. Je to jeho příběh, jeho hlasem, a dokonce obsahuje recepty na vše od polévky Bongo Bongo po kuřecí enchilady a samozřejmě Mai Tai.
Úvod k Bergeronově knize napsal dlouholetý sloupkař San Francisco Chronicle a nadšenec pro City-by-the-Bay Herb Caen. Podle Caena ho jednoho dne v roce 1936 „prominentní právník“ zavolal do dveří a zašeptal: „‚Šedesátá pátá a San Pablo v Oaklandu. Jmenuje se Hinky Dinks. Fantastické. Zkuste banánovou krávu, grilované steaky. Zeptejte se na Vica. Řekni mu, že tě posílám.“ Na základě tohoto tipu podnikl Caen svůj první výlet do Oaklandu, a to tak, že přejel trajektem do Berkeley a pak jel na jih po San Pablo Avenue směrem k 65. ulici. Té noci se seznámil s „Victorem Julesem Bergeronem, tehdy třicátníkem se zavalitým obličejem, přátelským chováním, šťavnatým slovníkem francouzských a anglických výrazů, jednou umělou nohou a vzácným talentem na vymýšlení originálních nápojů a jídel – podle jeho slov ‚chlast a žrádlo‘.“
Caen spekuluje, že název Hinky Dinks pochází z písně z první světové války „o té madam z Amentiérs (‚Hinky-Dinky Parlay-Voo‘)“. Když se o Vicově podniku (v roce 1937 přejmenovaném na Trader Vic’s) začalo mluvit, a poté, co byl postaven Bay Bridge, Caen napsal: „Nejlepší restaurace v San Francisku je v Oaklandu.“ Dokonce i sanfranciské restauratéry bylo vidět, jak si o volných nocích užívají „chlast a žrádlo“ u Tradera Vica. Mezinárodní výstava Golden Gate v San Francisku v letech 1939-1940 přivedla do oblasti zálivu lidi z celého světa. Jak vypráví Caen, „mnozí z nich objevili Trader Vic’s a šířili o něm povědomí. Jednopokojová pivnice z doby jen o několik let dříve byla na nejlepší cestě stát se institucí.“
Předplaťte si Nosh Weekly
Náš zpravodaj plný lahodných zpráv o jídle v East Bay
Victor zvítězil
Victor Bergeron se narodil v roce 1902 v San Francisku. Kolem roku 1911 se jeho rodina přestěhovala do Oaklandu. Bydleli nad obchodem s potravinami, který provozoval jeho otec na 65. ulici a San Pablo. Přestože v šesti letech přišel o nohu kvůli tuberkulóze, popisuje Bergeron téměř idylické dětství: sportoval, chodil do skautu, rybařil a chytal kraby na přístavišti v Berkeley, dostal jedovatý dub a vymýšlel různé způsoby, jak si vydělat peníze.
V mládí vystřídal řadu příležitostných zaměstnání, mimo jiné pracoval na druhé benzínové pumpě svého bratra, rovněž na 65. ulici a San Pablo. V této době Bergeron trpěl komplikacemi spojenými s tuberkulózou. Poté, co se uzdravil, ho teta požádala, aby vypomáhal ve strýcově saloonu, který se nacházel přímo naproti místu, kde později vznikl původní Trader Vic’s.
Po několika letech Bergeron přistavěl další malou místnost (Bamboo Room), pak malou kuchyňku a zahrádku. Jeho ceny šly patřičně nahoru: „třicet centů za highball a dvacet pět centů za pivo a třicet pět centů za oběd“. Z četby o podniku máte pocit, že Hinky Dinks naplňoval potřebu lidí, kteří neměli moc peněz na utrácení, ale přesto si chtěli zajít ven a dobře se pobavit. Bergeron udržoval lidi, aby se vraceli, tím, že prováděl různé triky, aby své zákazníky pobavil a pobavil: „Jednou za čas jsem si pro zasmání zabodl sekáček na led do dřevěné nohy.“
Ale jak a kdy se Hinky Dinks – který připomínal lovecký zámeček, nikoli tropickou oázu – proměnil v dnešní Trader Vic’s? Několik zdrojů uvádí, že k posunu od podniku s pivem a otevřeným mikrofonem k tropickému baru došlo po Bergeronově výpravě v roce 1937, kdy studoval nové nápoje s „různými ingrediencemi a novým nádechem“.
In Bay Area Cocktails: A History of Culture, Community and Craft, autorka Shanna Farrell píše: „Tiki bylo původně inspirováno polynéskou kulturou a uměním a chutí Karibiku. Je to druh eskapismu, který umožňuje návštěvníkům vstoupit do světa definovaného exotickými nápoji, rozmarným designem a tropickou hudbou.“ Vypráví o Bergeronových návštěvách baru Bon Ton v New Orleans, Floridita v Havaně a Don the Beachcomber’s v Hollywoodu, které ho „inspirovaly k přebudování Hinky Dinks.“
Bergeron a jeho žena vždy rádi vyprávěli příběhy, a tak se shodli, že by měli změnit výzdobu svého baru a dát podniku jméno, „o kterém bychom mohli vyprávět příběh“. Bergeron byl vždycky srdcem obchodník, takže název odpovídal jeho osobnosti; vznikla legenda. A pak podnik proměnili v čínskou restauraci, když provedli pečlivý průzkum v oaklandské čínské čtvrti. Ve svých pamětech píše: „Strhali jsme podkovy a sněžnice, jelení rohy a jelení hlavy a další příslušenství loveckého zámečku a vystavili tropické vyc….. Otevření se obešlo bez fanfár. Prostě se jeden den zavřelo jako Hinky Dinks, kde se prodávaly sendviče, a druhý den se otevřelo jako Trader Vic’s, kde se prodávaly tropické nápoje a čínské jídlo.“
Oh my, Mai Tai
Tak se původní podnik s alkoholem a jídlem, který Bergeron postavil za 500 dolarů, rozrostl a obdaroval svět Mai Tai. Letos si připomínáme 75. výročí vynálezu tohoto koktejlu. Někteří Bergerona jako původce nápoje vyvracejí, včetně Donna Beache, majitele podniku Don the Beachcomber, který tvrdil, že nápoj vytvořil on. Eve Bergeronová, Vicova vnučka, která pracuje v oddělení marketingu a vztahů s veřejností společnosti Trader Vic’s Worldwide, říká, že její dědeček byl nepochybně inspirován Beachem, ale Mai Tai bylo něco nového. „Poté, co navštívil Dona Beachcombera a ochutnal některé z jeho tropických nápojů, si můj dědeček myslel, že by mohl ‚postavit lepší past na myši‘,“ řekla.
Když jsem nedávno mluvil s Farrellovou, také souhlasila. Je přesvědčena, že Oakland se může právem pyšnit a „nárokovat si“ nápoj, který je nyní „základem v Tiki barech po celém světě“.
Když se provozovna v Oaklandu zavřela, otevřel se Trader Vic’s v San Francisku. Oblíbené restaurační místo v Cosmo Alley mělo dobrou tradici: od roku 1951 do roku 1994. Restaurace v Emeryville byla otevřena v roce 1973.
Eve Bergeron mě provedl po restauraci Emeryville, kde jsou vystaveny čínské pece na dřevo, které se stále používají. Stěny jsou pokryty originálními polynéskými uměleckými díly a textiliemi, které vytvářejí tu správnou atmosféru pro zdejší kuchyni. V nabídce koktejlů najdete mimo jiné Samoan Fog Cutter, Zombie a Scorpion. Seznam dostupných rumů čítá na vysokém jídelním lístku dva sloupce.
K dispozici je malá galerie s historií restaurace na fotografiích, dřevěný model „loveckého zámečku“ Hinky Dinks a také několik historických ilustrovaných jídelních lístků a obrázků Vica. Ačkoli se nejedná o originál, duch místností vzdává hold místu, které Bergeron kdysi dávno vybudoval na San Pablo Avenue.
Když vstoupíte do restaurace, okamžitě se přenesete na místo „mimo tento svět“, kde si, pokud chcete, můžete představit, že popíjíte Mai Tai v houpací síti pod palmou na tropickém ostrově kdesi daleko, daleko.
Původní receptura Mai Tai společnostiTrader Vic, vytvořená v roce 1944:
2 unce 17letého J. Wray Nephew jamajského rumu
1/2 unce curaçao
1/2 unce orgeatového sirupu
1/4 unce sirupu Rock Candy
Šťáva z 1 čerstvé limetky
Bergeron popisuje přípravu Mai Tai ve svých pamětech Frankly Speaking: „
Jeho první ochutnávači, přátelé, kteří se u něj náhodou zastavili, se napili a poznamenali: „Je to mai tai. Je to mai tai roa áe.“ Když se Bergeron zeptal svého přítele, co to znamená, jeho přítel odpověděl: „V tahitštině to znamená ‚mimo tento svět‘, ‚nejlepší‘.“ A tak se nápoj stal známým jako Mai Tai.