Natalie Curtisová se rozhodla opustit svého manžela, když ji odvedl do zastavárny, aby prodala snubní a zásnubní prsten.
„Něco v ní hrklo,“ říká. „Prostě jsem si pomyslela, že tohle není láska.“
Tento březnový incident byl jedním ze stovek incidentů od doby, kdy spolu začali v roce 2012 chodit, které si Natalie nyní plně uvědomuje jako domácí násilí.
Nakonec 30. června odešla z domu, který sdílela se svým manželem v Essexu – a jen o tři měsíce později, 3. října, mu byl udělen dvouletý trest odnětí svobody poté, co se přiznal k tomu, že se dopustil kontrolního a nátlakového chování.
The Guardian chápe, že vláda zvažuje přezkoumání účinnosti trestného činu donucovacího a kontrolního chování s cílem zlepšit porozumění, zvýšit informovanost a zvýšit počet trestních stíhání.
V rámci návrhu zákona o domácím násilí, který byl oznámen v pondělí, byly aktualizovány zákonné pokyny a právní pokyny Crown Prosecution Service pro trestný čin kontrolního nebo nátlakového chování.
Natalie říká, že chápe, že kontrolující a nátlakové chování – s absencí fyzického násilí – je pro některé stále abstraktním pojmem, a chce se podělit o své zkušenosti, aby si ostatní mohli uvědomit, že jsou také oběťmi.
„Hlavním důvodem, proč mluvím o tom, co se stalo, je, že jsem trpěla tak sama, že jsem onemocněla, a nechci, aby se lidé dostali do tohoto stádia,“ říká. „Nikdo není sám. Existuje spousta podpory.“
Women’s Aid tvrdí, že pachatelé nátlakového a kontrolního chování stále nepocítili plnou sílu zákona, přestože se v roce 2015 stalo trestným činem.
V letech 2016 a 2017 bylo za nátlakové a kontrolní chování odsouzeno méně než 300 pachatelů. Policie sice dosáhla určitého pokroku v tom, jak na tento trestný čin reaguje, ale v roce 2017/18 policejní složky zaznamenaly 9 053 trestných činů donucovacího a kontrolního chování.
Osmatřicetiletá Natalie popisuje prvních 18 měsíců vztahu se svým partnerem, kterého požádala, aby nebyl jmenován, jako „v pořádku“, ale nyní, když se ze vztahu stáhla, si uvědomuje, že „od začátku byly červené vlajky“.
Především jí neustále telefonoval. Po celou dobu jejich vztahu by 30 až 40 telefonátů denně nebylo nic neobvyklého. Na všechny odpovídala, jinak by se rozčílil.
Po 18 měsících se k sobě nastěhovali a objevilo se jeho agresivní chování. Vyhazoval její věci z domu přes sousedův plot. Křičel na ni a bouchal předměty o pracovní plochy. Tato období však přecházela a on se ji snažil uklidnit dárky a sliby.
„Byly chvíle zastrašování a šikany, ale nebylo to neustále, bylo to jednou za čas,“ říká.
Agresivita se však vždy vrátila. Poškozoval její věci, rozbíjel kuchyňskou linku. Vracela se z práce a on bez jasného důvodu propukal v zuřivost. Natalie začala pochybovat o svém zdravém rozumu.
„Začal všechno svádět na mě,“ říká. „Chovám se tak, protože je to tvoje vina. Až do posledního roku jsem si myslela, že jsem se zbláznila. Zažívala jsem silné záchvaty paniky a úzkosti.“
Pokoušel se do toho zatáhnout i Natáliinu rodinu, posílal jim zprávy vyjadřující obavy o její duševní zdraví. „V některých ohledech byl tak chytrý,“ říká. „Velmi manipulativní.“
V jednu chvíli v srpnu 2017 byl zatčen na základě zákona o zákeřné komunikaci, protože po telefonu vyhrožoval zabitím. Byl obviněn a dostal podmíněný trest.
Na několik týdnů ho Natalie opustila. On ji však prosbami o milost přilákal zpět. „Říkal ‚jsi to nejlepší, co mě kdy potkalo, bez tebe to nezvládnu‘. Byl to pocit viny, který mě s ním držel. Začala jsem se úplně zanedbávat.“
Uplynul další rok a vztah se dál zhoršoval. „Křičel a řval na mě. Na veřejnosti se přestával ovládat. Dostával mě tím do rozpaků. Křičel ‚nenávidím tě, jdi do prdele‘. Bylo to hrozné.“
Po zastavení snubního prstenu si Natalie začala jeho chování natáčet na video – nejprve ne proto, aby sbírala důkazy, ale aby se ujistila, že nevidí nebo neslyší.
„Nahrávala jsem videa, abych si ověřila, že se nezblázním, a protože jsem věděla, že to budu muset odnést na policii,“ říká.
30. června zavolala své kamarádce, aby ji vyzvedla. Přijela k bratrovi domů a řekla rodině celý příběh.
Rozhodla se nahlásit manžela na policii a uvedla, že policisté, kteří se případem zabývali, šli „mnohem dál“ a řešili její případ citlivě a profesionálně.
Předala jí své poznámky z deníku, zprávy, historii hovorů – a co je zásadní – asi 40 tajně natočených videí s jeho násilnickým chováním. Natalie si nepřeje, aby byla videa zveřejněna, ale byla přehrána basildonskému korunnímu soudu během jeho jednání o rozsudku.
„Když se bojíte svého partnera, tak máte problém,“ říká. „Pokud se bojíte i jen vést rozhovor.“
Katie Ghoseová, výkonná ředitelka organizace Women’s Aid, řekla: „Mám strach: „Přeživší se mohou obávat, že pokud nebudou mít důkazy o fyzickém násilí, nebude je policie brát vážně.“
Dodala: „Chceme, aby policie a CPS pracovaly ruku v ruce a zajistily, že budou shromážděny potřebné důkazy, které se nebudou spoléhat na svědectví oběti, důkazy o fyzickém násilí nebo, jako v případě Natalie, na to, že se oběť vystaví riziku, aby shromáždila své vlastní důkazy.“
-
Národní linka pomoci pro oběti domácího násilí je na čísle 0808 2000 247
{{horníLvice}}
{{{dolníLvice}}
{{horníPrava}}
{{bottomRight}}
{{/goalExceededMarkerPercentage}}
{{/ticker}}
{{heading}}
{{#paragraphs}}
{{.}}
{{/paragraphs}}{{highlightedText}}
- Sdílet na Facebooku
- Sdílet na Twitteru
- Sdílet e-mailem
- Sdílet na LinkedIn
- Sdílet na Pinterestu
- Sdílet na WhatsApp
- Sdílet na Messenger
.