Bloomquist je synem pilota letadla společnosti Air Cal. Během svého působení v Kalifornii byl Bloomquistův otec pozván, aby se podíval, jak jeho spolupracovník závodí v automobilových závodech. Staršího Bloomquista napadlo, že by měl závodění zkusit, a tak koupil závodní auto, motor a staré pneumatiky. Zkusil závodit a rozhodl se, že závodní vůz přenechá synovi. Bloomquistův první závod se konal na závodní dráze Corona Raceway v kalifornské Coroně v srpnu 1980. V roce 1982 vyhrál několik závodů a mistrovství dráhy.
V roce 1983 se dozvěděl o závodě za 4 000 dolarů na rychlostní dráze v Chula Vista v Kalifornii. Viděl obrázek závodního vozu ve tvaru ploché dráhy, se kterým Charlie Swartz v roce 1982 vyhrál mistrovství světa na okruzích, a rozhodl se, že pro závod v Chula Vista postaví podobný vůz. Bloomquist závod vyhrál a dvakrát přitom objel závodní pole.
Po závodě chtěl jeho otec vůz prodat, protože měl velkou cenu. Oba se dohodli, že otci za vůz postupně zaplatí, pokud čerstvě vystudovaný Scott Bloomquist bude pracovat na otcově nové farmě daleko na druhém konci země v Tennessee. Svůj Chevrolet z roku 1957 vyměnil za nákladní auto a závodní tahač. Po příjezdu do Tennessee roztrhal vůz v kvalifikaci na Newport Speedway. Pracoval pro svého otce, dokud neměl dost peněz na opravu vozu. Vyhrál několik závodů a vydělal si dost peněz na to, aby mohl pokračovat v závodění.
Další rok se rozhodl závodit s novým vozem na dráze Kingsport, Tennessee Speedway, která začala každou sobotu večer pořádat závod s cenou 2 500 dolarů na výhru. „Přijel jsem s tátou do závodu a tam seděl Larry Moore,“ řekl Bloomquist. „Byl to nejrychlejší člověk v závodech dirt late modelů a on tam seděl. A můj táta říká: „Tak tady je těch 2 500 dolarů.““ Bloomquist se kvalifikoval jako druhý nejrychlejší za Moorem a startoval z Moorovy vnější strany v první řadě. Bloomquist řekl: „Moore se ujal vedení, ale zdržoval mě, tak jsem ho vyřadil z cesty a vyhrál. To je 2 500 dolarů. Příští týden jsem na pole position, Moore mimo a opět jsem vyhrál. Teď tu sedím s pěti tisíci a říkám si, že to začíná vypadat nadějně.“
Bloomquist použil výhru na vylepšení svého závodního vozu. Pokračoval v práci na farmě svého otce, aby mohl splácet svůj původní závodní vůz. Začal jezdit na závody s penězi 2000 dolarů, které byly vzdálené 100 mil (160 km) od jeho domu.
V roce 1988 závodil na Eldora Speedway World 100 proti trojnásobnému vítězi a favoritovi Jeffu Purvisovi. Po kvalifikaci na hlavní závod, což je pro nováčka neobvyklé, startoval sedmý. Purvis se na začátku závodu ujal vedení. Bloomquist Purvise pomalu dostihl a předjel ho, aby zvítězil. Někteří lidé považují jeho vítězství za náhodu, dokud Bloomquist v následujícím roce nezískal pole position a v roce 1990 závod opět nevyhrál.
V letech 1993 až 1996 závodil v sérii Hav-A-Tampa a v letech 1994 a 1995 vyhrál národní cestovní sérii. V roce 1996 vedl bodování, dokud nepřišel o všechny body za náraz do jiného vozu při výstraze. Během této doby získal v sérii 60 vítězství, druhý v pořadí měl 18 vítězství.
5. října 1993 byl Bloomquist zatčen a obviněn z držení 2,7 gramu kokainu. „Dívka, se kterou jsem chodil, mě přemluvila, aby jí někdo sehnal kokain,“ řekl Bloomquist. „Dostala se do problémů a jediná možnost, jak se z nich dostat, byla, že to na mě narafičí. A ona mě přemluvila, abych udělal něco, co se nikdy nikomu jinému nepodařilo.“ Bloomquist byl shledán nevinným z trestného činu prodeje a distribuce a vinným z přestupku držení drog a přechovávání drogových pomůcek. „Při domovní prohlídce našli krátké brčko, ve kterém byly zbytky kokainu. Dívka ho tam nechala,“ řekl Bloomquist. V listopadu 1994 byl odsouzen k maximálnímu trestu, pokutě 5 000 dolarů a jednomu roku vězení. Byl to jeho první rozsudek za přestupek a podal odvolání. Trest mu byl snížen na polovinu, tedy na 6 měsíců vězení. Od roku 1997 si trest odpykával v rámci pracovního nasazení.
S problémy na dráze i mimo ni opustil závodění a začal číst. Četl o lidském těle a mysli. Poté se vrátil k závodění jako změněný člověk. Z vozu sundal všechny sponzory a používal pouze černou a bílou barvu. Své známé číslo 18 změnil na číslo 0. Do středu „0“ umístil symbol jin-jang, který měl představovat rovnováhu, kterou ve svém životě našel. Později závodil s vozem s číslem „0“ s lebkou a zkříženými kostmi uprostřed čísla.
V roce 2003 Scott závodil na plný úvazek v Xtreme Dirt Car Series, dříve Hav-A-Tampa Series, a získal pro tuto organizaci své páté mistrovství. V roce 2004 závodil v seriálu World of Outlaws Late Model Series a vyhrál mistrovství sezóny.
V roce 2006 byl vyhlášen jezdcem roku podle RPM Racing News. V tomto roce vyhrál závody The Dream (100 000 USD), Topless 100 (45 000 USD), Scorcher 100 (20 000 USD), Racefest (20 000 USD), Dixie Shootout (15 000 USD) a Cedar Lake Nationals (50 000 USD). Získal také devět vítězství v Lucas Oil Late Model Dirt Series.
Bloomquist se vrátil k seriálovému závodění a v roce 2009 vyhrál šampionát Lucas Oil Late Model Dirt Series.
V roce 2010 se do seriálu vrátil a obhájil své bodové prvenství. V roce 2011 se Bloomquist stal vicemistrem série, když získal 15 vítězství. Za rok si také připsal kombinovaný výdělek přesahující 272 000 dolarů.
V roce 2016 se stal šampionem Lucas Oil Late Model Dirt Series.
Jeho sezona 2019 byla odložena po zranění, které utrpěl při pouliční havárii. Do akce se vrátil v červnu 2019 se svým týmovým kolegou Chrisem Maddenem a během zotavování z těchto zranění zaznamenal omezené úspěchy.
V roce 2020 Scott v týmu s Chrisem Maddenem získal sponzorství od společnosti Drydene, následoval World of Outlaws Late Model Series.
Další významná vítězství v závodech: 1989, 1993, 1995, 2013 & 2015 Pittsburgher 100, jediný pětinásobný vítěz; 1988, 1990, 2000 a 2014 World 100; 1999, 2001, 2006, 2011 & 2017 Topless 100 v Batesville, Arkansas; 100 000 dolarů Dream 100 na Eldora Speedway v letech 1995, 2002, 2004, 2006, 2008, 2013, 2017 a v roce 2018 se stal prvním vítězem závodu back to back. Knoxville Late Model Nationals; 1995, 2003, 2004, 2005, 2009. Šestinásobný šampion závodu Show Me 100: 1995, 2003, 2004, 2005, 2008, 2018; osminásobný vítěz závodu National 100 na East Alabama Motor Speedway – 1990, 1993, 1994, 1997, 1999, 2001, 2002 & 2003; 2007, 2012 & 2016 Firecracker 100 v Lernerville, Pennsylvania, jediný trojnásobný vítěz; 7násobný vítěz, 1990, 1991, 2010, 2012, 2014, 2016 & 2017 Jackson 100 v Brownstownu, Indiana; 2010 Hillbilly 100 na West Virginia Motor Speedway; 2011 Clash at the Mag v Columbusu, Mississippi, 2011 USA 100; 2012 Commonwealth 100 na Virginia Speedway; 5násobný vítěz, 1999, 2003, 2006, 2008, 2010 USA Nationals v Cedar Lake Speedway (Wi); 1988 a 2000 North/South 100 na Florence Speedway v Unionu, Kentucky; 3násobný vítěz Ralph Latham Memorial na Florence Speedway – 1991, 2006, 2016; mistrovství světa na okruzích 2005 na K-C Raceway (nyní Atomic Speedway) v Chillicothe (Ohio) a mistrovství světa na okruzích 2014 & 2015 v Portsmouth (Oh) Raceway Park, kde se stal prvním vítězem této soutěže. Své 500. vítězství v kariéře v závodech Late Model si připsal 25. září 2010 v závodě Jackson 100 na Brownstown Speedway v Indianě a 8. října 2011 ve Woodstocku ve státě Georgia v šestém závodě Dixie Shootout. Vyhrál také závod Bad Boy 98 na okruhu Batesville, Arkansas Speedway a úvodní závod „Buckeye Nationals“ na okruhu Atomic (Ohio) Speedway v roce 2016. V prosinci 2016 vyhrál úvodní závod „Gateway Dirt Nationals“ v Dome at America’s Center v St Louis (Missouri), který vynesl 20 000 dolarů. V červenci 2018 vyhrál Scott svůj 600. závod na „Diamond Nationals“ na dráze Lucas Oil Speedway ve Wheatlandu (Missouri).
Přezdívá se mu „Voodoo Child“, „Dirt Trax Dominator“, „The Boss“, „Bloomer“ nebo „Black Sunshine“.V roce 2002 byl Bloomquist ve druhé třídě uvedení do Síně slávy National Dirt Late Model Hall of Fame v Unionu v Kentucky.
NASCAREdit
V roce 2013 Bloomquist oznámil, že bude jezdit v závodě NASCAR Camping World Truck Series Mudsummer Classic na Eldora Speedway za tým Kyle Busch Motorsports. Po startu z 21. místa se Bloomquist, který se rozhodl závodit bez přední kyvné tyče, propadl po 30 kolech na poslední místo a dojel na 25. místě se ztrátou dvou kol.