Východiska Prospektivně jsme hodnotili anatomii při operaci uvolnění prvního dorzálního kompartmentu pro De Quervainovu tenosynovitidu, se zvláštním zřetelem na povrchovou větev radiálního nervu (SBRN). Dále byl hodnocen výskyt nestability šlachy během operace. Metody Tato prospektivní kohortová studie zahrnovala 130 pacientů s De Quervainovou tenzitidou, kteří podstoupili první uvolnění dorzálního kompartmentu. Ošetřující chirurgové zaznamenávali typ použitého řezu, počet skluzů šlach abductor pollicis longus (APL) a extensor pollicis brevis (EPB), počet větví SBRN, které se vyskytly, další subkompartmenty vytvořené případnými septurami a aktivní/pasivní stabilitu šlach. Výsledky Jediný první dorzální kompartment byl zjištěn u 37 % případů, zatímco 55 % pacientů mělo dva subkompartmenty a 8 % tři. U 78 % pacientů byly zjištěny vícenásobné skluzy šlach APL (rozmezí: 1-4). Naproti tomu jediný skluz šlachy EPB byl zjištěn u 92 % pacientů (rozmezí: 0-2). Alespoň jedna SBRN se vyskytla u 61 % případů. Po operaci byla nestabilita zřejmá u 9 % pacientů, u nichž šlachy perzistovaly při pasivní flexi zápěstí. U jednoho z těchto pacientů (<1 %) došlo při aktivní flexi k volární dislokaci šlach z prvního dorzálního kompartmentu. Závěry Anatomické nálezy v naší relativně rozsáhlé prospektivní studii pacientů s De Quervainovým syndromem, kteří podstoupili uvolnění prvního dorzálního kompartmentu, jsou v souladu s předchozími menšími a/nebo retrospektivními studiemi. Celkově očekáváme, že se s SBRN setkáme při uvolnění prvního dorzálního kompartmentu u více než 50 % pacientů, ale neznepokojuje nás, pokud není při pečlivém přístupu vizualizována. Nestabilita šlachy má incidenci 9 %; dislokace je však vzácná (<1 %).