Mám ráda Valentýna. Beznadějný romantik ve mně miluje představu dne plného květin, dobře naplánovaného rande a spousty „miluji tě“. Možná jsem viděla až příliš mnoho filmů s Nicholasem Sparksem, ale nemůžu popřít, že mám ráda všechna romantická gesta tohoto svátku.
Mám jen jeden malý problém: letos nemám muže, se kterým bych se o tento den podělila.
V minulosti jsem možná měla pocit, že mi něco uniká. Možná bych si naplánovala galentinský den, abych zaplnila prázdnotu. Ale letos je to jiné.
Nevadí mi, že jsem svobodná. Mé pocity a touhy mi možná říkají něco jiného, ale ze zkušeností z minulých vztahů vím, že to není všechno. Nepotřebuji muže, aby mě učinil šťastnou. Ale chci ho ve svém životě? Určitě! Ale mé štěstí nemůže a nemělo by spočívat ve stavu mého vztahu. Odmítám to připustit.
Odmítám tu sedět a přát si přítele, který by mi zlepšil život. Tuhle chybu jsem už udělala. Nejenže mě to okrádá o klid a štěstí v přítomnosti, ale také to tíhou očekávání drtí budoucí vztahy.
Protože jde o tohle: I kdybych měla vztah, ten kluk mi nikdy nemůže přinést dokonalé štěstí. Takže je nespravedlivé to od něj očekávat.
Naše společnost posiluje myšlenku, že „láska je všechno, co potřebuješ“, a že být ve vztahu je všechno. I když je tato myšlenka neuspořádaná, je na ní něco pravdy.
Každý z nás má v srdci vrozenou touhu být milován. Nezáleží na tom, kdo jste nebo co děláte, všichni toužíme být poznáni, viděni a milováni až do morku kostí. Naše chyby z minulosti, naše ostražitost nebo jen naše lidské slabosti mohou způsobit, že se tato touha projevuje různými způsoby, ale nakonec všichni chceme totéž.
A my tuto touhu tak či onak uspokojíme.
Někteří lidé se obracejí k milostnému vztahu, někteří k závislostem a nezdravým návykům, někteří dokonce k práci, aby získali pozornost a pochvalu druhých. Nic z toho však ve skutečnosti neuspokojí hlubokou touhu našeho srdce být milován. Jistě, vaše drahá polovička vás může milovat, jak nejlépe umí, ale nikdy to nebude dost dobré. Jsme lidé a naše láska je nedokonalá.
Existuje pouze jediný způsob, jak uspokojit naši hlubokou touhu být milován: přijmout lásku Boha, který nás miluje nekonečně a navždy. Boha, který nás miluje natolik, že přišel na zem, aby za nás zemřel, jen aby jednoho dne mohl mít každého z nás vedle sebe v nebi.
Teprve když jsem dovolil, aby mi tato věčná láska stačila, stal jsem se spokojeným a radostným ve své svobodě.
Stále se cítím osamělá? Pořád. Stále sním o tom, že si jednoho dne vezmu úžasného muže a budu s ním mít děti? Na tisíc procent ano. Ale spočívám v pravdě, že i kdyby se to nikdy nestalo, i kdybych nikdy nenašla muže svých snů, stále mě zná a miluje Muž, který mě miluje víc než kdokoli jiný na zemi. Denně usiluje o mé srdce, tak co víc si může mé romantické srdce přát?
A bonusovou stránkou toho všeho je, že pokud a až jednou najdu muže, kterého si vezmu, budu si jistá a spokojená s tím, že už jsem nekonečně známá a milovaná. Nebudu potřebovat lásku a pozornost muže, aby mě učinil šťastnou, protože už šťastná jsem! Zamilovanost bude o to sladší. Nebudeme se drtit pod tíhou očekávání – budeme si moci dát svou nedokonalou lásku a být s ní spokojeni, protože budeme vědět, že to není všechno. Naopak, naše všechno na nás čeká v nebi. Naše láska bude prostě cvičením pro to, jak bychom měli milovat svou první lásku: Ježíše Krista.
Možná tuto pravdu přijímáš – možná se snažíš být v období své svobodné lásky spokojený a šťastný, ale bojuješ s tím. Chápu to. Někdy je mnohem těžší cítit Boží lásku než lidskou bytost, která je hned vedle vás.
Dal jsi mu však čas? Dal jsi Mu šanci? On na tebe stále čeká a je připraven ti říct, jak moc tě miluje. Řekne ti to znovu a znovu, kolikrát to budeš potřebovat slyšet. Řekne to znovu: Miluji tě.
Bůh je největší romantik ze všech. Ať už jsi svobodný, nebo máš vztah, odpočívej na letošního Valentýna v jeho objetí.
.