Herectví existuje už dlouho a samotné umění se vyvíjí s dobou, ve které se odehrává. Umělci už od dob Michelangela a Picassa posouvali konvenční normy toho, co se od nich očekávalo. Stejně tak je tomu i v herectví, takže výkonů lze díky neustále se měnící kulturní atmosféře dosáhnout různými prostředky.
Na hereckých školách se proto pravidelně vyučují systematizované herecké techniky, které pomáhají rozšířit obzory všem, kdo chtějí vstoupit do tohoto oboru. Můžete se specializovat na určitou oblast, ale podstata zůstává stejná; pochopit tvůrčí minové pole, na které se chystáte vstoupit, a vědět, jak se s nimi vypořádat, když se s nimi setkáte.
Tady je několik nejznámějších:
Stanislavského metoda
Konstantin Stanislavskij je jméno, které nepochybně znáte, nebo očekáváte, že ho budete znát jako své vlastní. Jeho technika je snad nejobecněji přijímanou metodou, ke které se můžete v herectví přiblížit. Vychází z pevného základu, že herec musí cítit emoce, které postava prožívá, pokaždé, když vstoupí na jeviště. Podle Stanislavského metody musí herec myslet, jednat a chovat se pravdivě tak, jak by to dělala postava; ergo splynout s postavou. Pronikat do detailů, jak by se postava v určitých situacích zachovala, a hledat skutečné psychologické důvody, proč postava dělá to, co dělá. To posouvá herce ke ztělesnění života na jevišti.
Kouzelné „kdyby“
Žijete život a najednou jste vrženi do situace (dané okolnostmi), která se odehrává na jevišti. Zapomeňte na diváky, to je čtvrtá stěna, prostě žijete svůj život s těmito zdánlivě neškodnými událostmi a pak BUM… Stane se něco urážlivého. Co uděláte? Co kdyby se to stalo vám? Co byste si mysleli a jak byste se zachovali? Každý má touhu v tom, jak se právě teď chová (Vnitřní objekty), ať už někoho k něčemu nutí, nebo sám něco dělá. Velkou otázkou je, jaké by byly ty vaše (postavy) v těchto fiktivních okamžicích a jak byste jich dosáhli?“
Meisnerova technika
„Abyste byli zajímavým hercem – sakra, abyste byli zajímavou lidskou bytostí – musíte být autentičtí, a abyste byli autentičtí, musíte přijmout to, kým skutečně jste, se všemi bradavicemi. Máte vůbec představu, jak osvobozující je nestarat se o to, co si o vás lidé myslí? No, a od toho jsme tady my.“ – Sanford Meisner o herectví
Sanford Meisner se snažil rozšířit Stanislavského učení o pokrok v myšlení postavy. Cvičení zahrnuje komplexní tréninkovou strukturu, která pracuje na vašich improvizačních dovednostech, vyzdvihuje vaše emocionální reakce, interpretuje scénář a nakonec je všechny dohromady životně spojuje, aby vynikly rysy postavy s vašimi vlastními prožitky, které v díle propuknou. Herec by neměl na jevišti přemýšlet, měl by být v okamžiku a podle toho reagovat. Meisnerova technika se zaměřuje na zastřešující emoce postavy, na rozdíl od souběžně probíhajících slov dramatika.
Labanův pohyb
Pohyb je nedílnou součástí herectví, věřte tomu nebo ne. Kdybyste při pronášení replik stáli na místě nebo šli kopnout do koše s prádlem stejným způsobem, jakým uděláte krok, vypadalo by to divně. Laban si dal za cíl shromáždit všechny způsoby, jakými lze lidský pohyb zkoumat, a v jeho kvantifikaci šel dál než kdokoli jiný. Zaměřil se na 4 hlavní kategorie (Tělo, Úsilí, Tvar, Prostor) a pochopení vztahů mezi každou z nich může interpretovi pomoci charakterizovat jeho roli na jevišti tím, že jednotlivé aspekty využije jinak. Labanův pohyb jako takový by měl být základem tréninku každého herce.
-
Tělo – Jak tělo funguje na vnitřní úrovni. Jak jsou končetiny propojeny/Jak se pohyb spouští z těla/Jaký vliv má co na tělo.
-
Úsilí – Záměr, s nímž je pohyb prováděn. Síla/Kontrola/Načasování pohybu je nedílnou součástí toho, aby diváci pochopili, o co se snažíte.
-
Tvar – Způsob, jakým se tělo mění v důsledku pohybu, který samo vykonává.
-
Prostor – Způsob, jakým tělo interaguje s okolím. Způsob chůze/Způsob zvedání kbelíku atd.
Technika Michaila Čechova
Michael Čechov byl synovec Antona Čechova a vyhlášený „největší žák“ Stanislavského. O herectví něco ví a na základě Stanislavského vytvořil vlastní bestiář, jak k němu přistupovat. Následná režie se opírala o myšlenku oddělit své bytí od bytí postavy, zmenšit své ego a způsoby života do nicoty, aby zůstala jen postava, kterou hrajete. Čechovova technika Jde o to, abyste se při vstupu do tvůrčího prostoru všeho zbavili, takže všechny vaše předpojaté obavy a pochybnosti překoná jen myšlenkový rámec postavy. Čechovovi nepřináší inspirativní výkony divoké bodání do tmy, ale pečlivá příprava na vstup do správného mentálního prostoru. Umožní vám tak odvážně a jedinečně se přetavit v kohokoli chcete. Herci jsou přece od toho, aby úžasným a odlišným způsobem zachycovali lidskou duši – pokud nejste chameleon, tak co jste to za herce?