Náplavy v okolí Gibala-Tell Tweini poskytují jedinečný záznam o historii životního prostředí a odhady dostupnosti potravin pokrývající pozdní dobu bronzovou a ranou dobu železnou. Zpřesněné klimatické proxy odvozené z pylu naznačují, že od konce 13./začátku 12. století př. n. l. do 9. století př. n. l. panovaly ve středomořském pásu Sýrie sušší klimatické podmínky. Toto období odpovídá časovému rámci kolapsu pozdní doby bronzové a následné doby temna. Náhlá změna klimatu na konci pozdní doby bronzové způsobila neúrodu v celém regionu, což vedlo k socioekonomické krizi a neudržitelnosti a vynutilo si změnu regionálních stanovišť. Archeologická data ukazují, že k prvnímu požáru Gibaly došlo současně se zničením hlavního města Ugaritu, které je v současnosti datováno mezi roky 1194 a 1175 př. n. l.. Krátce po tomto zničení se Gibala znovu rozvíjela, přičemž rozsáhlá urbanizace byla patrná ve dvou hlavních architektonických fázích během starší doby železné I. Pozdější město doby železné I bylo zničeno během druhého požáru, který je radiokarbonově datován přibližně na 2950 cal yr BP. Údaje z Gibala-Tell Tweini poskytují důkazy na podporu hypotézy o suchu jako spouštěcím faktoru kolapsu pozdní doby bronzové ve východním Středomoří.
.