Mengistu Haile Mariam, (nar. 1937, provincie Kefa, Etiopie), etiopský armádní důstojník a hlava státu (1974-91), který pomohl svrhnout staletou monarchii a pokusil se z Etiopie vytvořit komunistický stát.
Mengistu absolvoval důstojnický výcvik v Holetě a další výcvik ve Spojených státech. Dosáhl hodnosti majora a stal se jedním ze skupiny nižších důstojníků a poddůstojníků, kteří nespokojeni s nedostatečnou protekcí a povýšením v armádě zosnovali vzpouru proti vládě císaře Haile Selassieho I. Poté se stal jedním z nejvýznamnějších představitelů armády. V červnu 1974 se Mengistu stal předsedou Koordinačního výboru ozbrojených sil (známého jako Dergue), výboru revolučních vojáků, a po zatčení císaře v září se stal místopředsedou Prozatímní vojenské správní rady (PMAC), kterou řídila Dergue a která převzala vládní funkce. Dne 23. listopadu 1974 Mengistu nařídil zavraždění umírněného předsedy PMAC a vyzval k zabití 60 aristokratů a bývalých úředníků starého císařského režimu. Zabíjením vybraných nepřátel uvnitř PMAC se Mengistu stal uznávaným silákem režimu, který přistoupil ke znárodňování průmyslu a zemědělské půdy.
V únoru 1977 Mengistu, nyní podplukovník, přežil bitvu mezi svými stoupenci a stoupenci rivalů v PMAC. Předseda a několik dalších členů bylo zabito a Mengistu se stal hlavou státu a předsedou. Poté rozpoutal krvavou „kampaň rudého teroru“, aby potlačil ozbrojené odpůrce z řad civilního obyvatelstva, a ještě téhož roku požádal o sovětské zbraně a kubánské vojáky, aby odrazili invazi somálsky mluvícího regionu Ogaden ze strany Somálska. Jako nesporný vládce země dohlížel na založení Dělnické strany Etiopie v roce 1984, na vypracování etiopské ústavy v roce 1986 (schválena v roce 1987) a na to, aby byl v září 1987 novým celostátním zákonodárným sborem zvolen prezidentem. Do té doby čelil Mengistu ozbrojeným povstáním v severních oblastech Tigraj a Eritrea, sérii nejhorších such a hladomorů, které kdy Etiopii postihly, zemědělskému hospodářství, které bylo zničeno nucenou kolektivizací farem a přesídlením celého obyvatelstva, a občasným pokusům o převrat ze strany nepřátel režimu. Stažení sovětské podpory Mengistuovu moc ještě více oslabilo a v květnu 1991 bez okolků rezignoval na svou funkci a uprchl do Zimbabwe.
Následující etiopské režimy neúspěšně lobbovaly u zimbabwské vlády za Mengistuovo vydání kvůli obvinění z genocidy. V prosinci 2006 byl souzen v nepřítomnosti a v následujícím roce byl shledán vinným z genocidy a byl mu udělen doživotní trest. Po úspěšném odvolání obžaloby, která tvrdila, že Mengistuovy zločiny si zaslouží vyšší než doživotní trest, byl v květnu 2008 odsouzen k trestu smrti.