Vysvětlení malého-Known Era of Cuban History
Termín kubánský-Číňan není v žádném případě oxymóron, ale můj přítel Antonio Wong (na obrázku výše) jím rozhodně je. Narodil se v roce 1951 v havanském Barrio Chino a od roku 1986 pracuje v restauraci La Caridad na manhattanské Upper West Side. Antonio je živoucí paradox, vypadá sice jako Číňan, ale kromě angličtiny a kantonštiny mluví přesně španělsky jako můj abuelo. Jak se ale Antonio a kubánští Číňané ocitli na světě?
Odhaduje se, že v letech 1847-1874 bylo na Kubu přivezeno téměř 150 000 čínských námezdních dělníků, kteří se snažili doplnit skomírající instituci otroctví. V podstatě pracovali jako námezdní dělníci a byli rozmístěni po celé Kubě, aby pracovali na četných cukrových plantážích po celém ostrově.
Ve 20. letech 20. století se na ostrov dostalo dalších přibližně 30 000 čínských přistěhovalců. Právě v době, kdy severní soused Kuby zažíval „bouřlivá dvacátá léta“, prožívala samotná Hruška na Antilách velmi prosperující desetiletí. Číňané, kteří se v tomto období přistěhovali na Kubu, tak učinili z vlastní vůle a usadili se především v Havaně.
V důsledku toho vznikla v hlavním městě Kuby největší čínská čtvrť v celé Latinské Americe a došlo k prolnutí dvou velmi odlišných kultur. Kubánsko-čínská kuchyně tak vznikla jako kontrast kubánských a čínských jídel podávaných vedle sebe na jednom talíři. A co víc, vynálezce la caja china neboli „čínské krabičky“, která je tak známá v Miami, dostal nápad na svou krabičku na pečení vepřového masa, když něco podobného uviděl, když v roce 1955 projížděl havanskou čtvrtí Barrio Chino.