„Jakýkoli předmět lze efektivně vyučovat v nějaké intelektuálně poctivé formě kterékoli dítě v jakémkoli stádiu vývoje.“
– z knihy The Process of Education
Jerome Bruner byl vůdčí osobností kognitivní revoluce (pdf), která ukončila vládu behaviorismu v americkém psychologickém výzkumu a postavila poznávání do centra oboru. Doktorát získal na Harvardu v roce 1941 a po službě ve zpravodajském sboru americké armády se v roce 1945 vrátil přednášet na Harvard. V roce 1952 byl Bruner řádným profesorem katedry sociálních vztahů. V roce 1960 spoluzaložil interdisciplinární, obrazoborecké Centrum pro kognitivní studia na Harvardu, kde působil spolu s Georgem Millerem jako spoluředitel, až do svého odchodu z univerzity v roce 1972, kdy nastoupil na místo na Oxfordské univerzitě.
Během tří desetiletí svého působení na Harvardu publikoval Bruner práce o organizaci vnímání, poznávání a teorii učení, které se dramaticky odklonily od záměrného zaslepení mysli behaviorismem tím, že zdůraznily význam strategií a mentálních reprezentací při zpracování jevů reálného světa. Jeho stěžejní kniha A Study of Thinking z roku 1956 (napsaná společně s Jacqueline Goodnowovou a Georgem Austinem) přináší výsledky řady studií zabývajících se tvorbou pojmů. Úlohy Brunera a spol. týkající se utváření pojmů byly použity v nesčetných studiích pozdějších výzkumníků.
Stejně vlivné bylo Brunerovo zkoumání kognitivního vývoje dětí. Navrhl třístupňový systém vnitřních reprezentací: enaktivní (založené na činnosti), ikonické (založené na obrazech) a symbolické (založené na jazyce).
Bruner také postuloval, že vnitřní reprezentace lze kombinovat a vytvářet tak různé typy myšlení. Jeho teorie rozlišovala „narativní myšlení“ (časově/kauzálně sekvenční, zaměřené na detaily a akci) a „paradigmatické myšlení“(mentální kategorizace pomocí rozpoznávání abstraktních, systematických podobností nesouvisejících jevů). Brunerova teorie kognitivního vývoje se lišila od jiných stadiálních teorií poznávání, protože tvrdila, že i malé děti se mohou naučit obtížné pojmy s vhodnou výukovou podporou, a snadno se propůjčila praktickým vzdělávacím aplikacím, které Bruner sám pomáhal navrhovat a realizovat.
Brunerovo zkoumání učení a kognitivního vývoje změnilo obor a jeho nadšená podpora mezioborového výzkumu podpořila práci mnoha kolegů a studentů. Podle jeho kolegy Rogera Browna „měl Bruner dar poskytovat vzácné intelektuální podněty, ale také vzácnější dar dávat kolegům pocit, že problémy velkého starověku jsou na pokraji řešení skupinou, která se tam toho odpoledne sešla.“
Jerome Bruner je uveden na 28. místě seznamu 100 nejvýznamnějších psychologů 20. století, který sestavila Americká psychologická asociace.
Zdroje
Bruner, J.S. & Goodman, C.C. (1947). Hodnota a potřeba jako organizující faktory vnímání. Journal of Abnormal and Social Psychology, 42, 33-44
Cohen-Cole, J. (2007). Instituting the science of mind: intellectual economies and disciplinary exchange at Harvard’s Center for Cognitive Studies. British Journal of the History of Science 40(4), s. 567-597.
Významní psychologové 20. století. (Červenec/srpen 2002). Monitor on Psychology, 33(7), s. 29.
.