PozadíEdit
Osmnáctého ledna 1800 se Thomas Jefferson, tehdy viceprezident Spojených států, v dopise britskému vědci Josephu Priestleymu zmínil o plánech na založení nové vysoké školy: „Přejeme si založit v horní části Virginie, a to spíše v centru státu, univerzitu na tak širokém, liberálním a moderním plánu, aby stála za to, aby byla zaštítěna veřejnou podporou a byla pokušením pro mládež ostatních států, aby přišla a napila se z poháru vědění a sbratřila se s námi.“
V roce 1802, kdy zastával funkci prezidenta Spojených států, napsal Jefferson umělci Charlesi Willsonu Pealovi, že jeho koncepce nové univerzity bude „v nejrozsáhlejším a nejliberálnějším měřítku, jaké budou naše poměry vyžadovat a naše fakulty splňovat“. Ve Virginii již sídlila The College of William & Mary, ale Jefferson ztratil důvěru ve svou alma mater, částečně kvůli jejím náboženským postojům a nedostatku přírodovědných oborů. Ačkoli Jefferson pod vedením profesorů z College of William & Mary Williama Smalla a George Wythea vzkvétal, jeho obavy z této vysoké školy byly v roce 1800 natolik velké, že napsal: „Máme v tomto státě vysokou školu, která je právě tak dobře vybavena, aby vyčerpala bídnou existenci, k níž ji odsoudila mizerná ústava.“ Začal tedy plánovat univerzitu, která by více odpovídala jeho vzdělávacím ideálům.
FoundingEdit
Virginská univerzita stojí na pozemcích, které v roce 1788 zakoupil veterán americké revoluční války (a pozdější pátý prezident Spojených států) James Monroe. Zemědělskou půdu nedaleko Charlottesville koupila od Monroea rada návštěvníků jako Central College v roce 1817; Monroe tehdy začínal první ze dvou funkčních období v Bílém domě. Pod Jeffersonovým vedením škola koncem roku 1817 položila základní kámen své první budovy a 25. ledna 1819 byla nová vysoká škola Charty státu Virginie. John Hartwell Cocke spolupracoval s Jamesem Madisonem, Monroem a Josephem Carringtonem Cabellem na splnění Jeffersonova snu o založení univerzity. Cocke a Jefferson byli jmenováni do stavebního výboru, který měl dohlížet na stavbu.
V přítomnosti Jamese Madisona připil markýz de Lafayette na zahajovacím banketu školy v roce 1824 Jeffersonovi jako „otci“ Virginské univerzity. První třídy univerzity se sešly 7. března 1825. Ostatní univerzity té doby umožňovaly pouze tři možnosti volby specializace: medicínu, právo a náboženství. Pod Jeffersonovým vedením se Virginská univerzita stala první ve Spojených státech, která umožnila specializaci v tak rozmanitých oborech, jako je astronomie, architektura, botanika, filozofie a politologie. Jefferson vysvětloval: „Tato instituce bude založena na neomezené svobodě lidské mysli. Neboť zde se nebudeme bát jít za pravdou, kamkoli nás zavede, ani tolerovat jakýkoli omyl, pokud bude rozumu ponechána svoboda s ním bojovat.“
Na základě odvážné vize, že vyšší vzdělání by mělo být zcela odděleno od náboženské doktríny, se nová univerzita vydala ještě kontroverznějším směrem. Nový areál, který byl do té doby jedním z největších stavebních projektů v Severní Americe, se soustředil spíše na knihovnu (tehdy umístěnou v rotundě) než na kostel – čímž se dále odlišoval od obdobných univerzit ve Spojených státech, z nichž většina stále fungovala především jako semináře toho či onoho náboženství. Jefferson šel dokonce tak daleko, že výuku teologie zcela zakázal. V dopise Thomasi Cooperovi v říjnu 1814 Jefferson prohlásil, že „profesura teologie by neměla mít v naší instituci místo“, a věrný své podobě univerzita nikdy neměla bohosloveckou školu; byla založena nezávisle na jakékoli náboženské sektě. Namísto tehdejší standardní specializace na náboženství se univerzita ujala průkopnických specializací na vědecké obory, jako byla astronomie a botanika. (Dnes si však UVA udržuje silnou katedru religionistiky. V roce 1890 byla postavena kaple bez vyznání, která v původních Jeffersonových plánech chyběla.)
Raná létaEdit
Jefferson se na univerzitě úzce podílel a až do své smrti pořádal ve svém domě Monticello nedělní večeře pro vyučující a studenty. Jefferson byl natolik zaujat významem toho, co považoval za základy a potenciál univerzity, a počítal ji mezi své největší úspěchy, že trval na tom, aby na jeho hrobě byl uveden pouze jeho status autora Deklarace nezávislosti a Virginského statutu o náboženské svobodě a otce Virginské univerzity. Proto se vyhnul zmínkám o svém prezidentství a národních úspěších ve prospěch toho, aby se na něj vzpomínalo kvůli nově založené univerzitě. Až do devadesátých let 19. století byli všichni studenti muži a až do roku 1950 všichni běloši. 18
V roce 1826 se čtvrtý prezident národa James Madison stal rektorem Virginské univerzity a zároveň pátý americký prezident James Monroe měl na univerzitním pozemku (na Monroe Hill) svůj domov a byl členem rady návštěvníků. Oba bývalí prezidenti zůstali na univerzitě až do své smrti v roce 1830.
V témže roce 1826 se na univerzitu zapsal básník Edgar Allan Poe, který zde vynikal v latině. Havraní společnost, organizace pojmenovaná podle Poeovy nejslavnější básně, nadále spravuje pokoj West Range 13, který Poe obýval během jediného semestru, kdy univerzitu navštěvoval (odešel kvůli finančním potížím).
Škola inženýrství a aplikovaných věd byla otevřena v roce 1836 a stala se tak první inženýrskou školou ve Spojených státech, která byla připojena k univerzitě.
Zpočátku někteří ze studentů přicházejících na univerzitu odpovídali tehdejšímu běžnému obrazu vysokoškolských studentů; bohatí, zhýčkaní aristokraté se smyslem pro privilegia, která často vedla ke rvačkám nebo ještě něčemu horšímu. To bylo zdrojem frustrace Jeffersona, který shromáždil studenty během prvního ročníku školy 3. října 1825, aby takové chování kritizoval; byl však příliš přemožený, aby promluvil. Později o tomto okamžiku hovořil jako o „nejbolestnější události“ svého života. Nezodpovědné chování studentů vyvrcholilo v roce 1840 zastřelením profesora Johna A. G. Davise, předsedy fakulty.
Americká občanská válkaEdit
Na počátku americké občanské války byla Virginská univerzita největší na jihu Spojených států a počtem studentů a vyučujících druhá v celé zemi hned za Harvardovou univerzitou.
Univerzita byla centrem myšlenek podporujících otroctví: „V padesátých letech 19. století mnozí ospravedlňovali jižanské univerzity – a zejména Virginskou univerzitu -, protože hájily otroctví jako základní součást jižanských hodnot. „141 Když v roce 1855 přišla na univerzitní půdu sestra Harriet Beecher Stoweové Catherine, byla upálena. „13
Univerzita byla „ohniskem Konfederace“. Většina studentů v té době podporovala secesi a někteří odpůrci věřili, že udržení Unie je nejlepší způsob, jak zachovat otroctví. Asi 90 % studentů se přihlásilo do vojenských jednotek Konfederace.
Na rozdíl od mnoha jiných vysokých škol na Jihu zůstala univerzita otevřená po celou dobu konfliktu, i když v letech 1863 a 1864 na ní studovalo jen asi 50 studentů, většinou zraněných vojáků Konfederace. V březnu 1865 vpochodoval generál Unie George Armstrong Custer se svými jednotkami do Charlottesville, přinesl s sebou Proklamaci o osvobození a osvobodil všechny zotročené. Vedoucí představitelé fakulty a komunity přesvědčili Custera, aby univerzitu ušetřil. Ačkoli vojáci Unie tábořili na trávníku a poškodili mnoho pavilonů, Custerovi muži odešli o čtyři dny později bez krveprolití a univerzita se mohla vrátit ke svým vzdělávacím rutinám.