Cournotova soutěž

Co je Cournotova soutěž?

Cournotova konkurence je ekonomický model popisující odvětvovou strukturu, v níž soupeřící firmy nabízející identický produkt soutěží o množství produkce, kterou vyrábějí nezávisle na sobě a ve stejném čase. Je pojmenována po svém zakladateli, francouzském matematikovi Augustinu Cournotovi.

Pochopení Cournotovy konkurence

Firmy působící na trzích s omezenou konkurencí, tzv. oligopoly, si často konkurují tím, že se snaží ukrást si navzájem podíl na trhu. Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, je změna počtu prodávaného zboží.

Podle zákona nabídky a poptávky vyšší produkce snižuje ceny, zatímco nižší produkce je zvyšuje. V důsledku toho musí firmy zvažovat, jaké množství zboží bude konkurent pravděpodobně chrlit, aby měly větší šanci maximalizovat zisk.

Zkrátka snaha o maximalizaci zisku vychází z rozhodnutí konkurentů a předpokládá se, že rozhodnutí každé firmy o produkci ovlivňuje cenu produktu. Myšlenka, že jedna firma reaguje na to, co podle ní bude vyrábět konkurent, tvoří součást teorie dokonalé konkurence.

Cournotův model je použitelný, pokud firmy vyrábějí identické nebo standardizované zboží. Předpokládá, že se nemohou domlouvat nebo vytvářet kartel, mají stejný názor na tržní poptávku a znají provozní náklady konkurentů.

Historie Cournotovy konkurence

Francouzský matematik Augustin Cournot nastínil svou teorii dokonalé konkurence a moderní pojetí monopolu v roce 1838 ve své knize Výzkumy matematických principů teorie bohatství. Cournotův model byl inspirován analýzou konkurence v duopolu pramenité vody.

Standardem pro oligopolní konkurenci zůstává Cournotův model, který však lze rozšířit i na více firem. Cournotovy myšlenky převzal a zpopularizoval švýcarský ekonom Leon Walras, který je mnohými považován za zakladatele moderní matematické ekonomie.

Výhody Cournotovy konkurence

Cournotův model má některé významné výhody. Model dává logické výsledky, přičemž ceny a množství se pohybují mezi monopolní (tj. nízký výstup, vysoká cena) a konkurenční (vysoký výstup, nízká cena) úrovní. Dává také stabilní Nashovu rovnováhu, tedy výsledek, od kterého by se žádný z hráčů nechtěl jednostranně odchýlit.

Omezení Cournotovy konkurence

Některé předpoklady modelu mohou být v reálném světě poněkud nereálné. Za prvé, klasický Cournotův model duopolu předpokládá, že oba hráči stanovují svou množstevní strategii nezávisle na sobě. To je v praxi nepravděpodobné. Pokud jsou na trhu pouze dva výrobci, je pravděpodobné, že budou navzájem velmi citlivě reagovat na své strategie a nebudou fungovat ve vakuu.

Druhé, Cournot tvrdí, že duopol by mohl vytvořit kartel a koluzí dosáhnout vyšších zisků. Teorie her však ukazuje, že kartelové uspořádání by nebylo v rovnováze, protože každá společnost by měla tendenci odchýlit se od dohodnuté produkce – pro důkaz není třeba hledat nic jiného než Organizaci zemí vyvážejících ropu (OPEC).

Zatřetí kritici modelu zpochybňují, jak často oligopoly soutěží spíše množstvím než cenou. Francouzský vědec J. Bertrand se v roce 1883 pokusil toto nedopatření napravit tím, že změnil volbu strategické proměnné z množství na cenu. Vhodnost ceny, nikoliv množství, jako hlavní proměnné v oligopolních modelech potvrdila v pozdějších výzkumech řada ekonomů.

Konečně Cournotův model předpokládá homogenitu výrobků bez diferencujících faktorů. Cournot vytvořil svůj model poté, co pozoroval konkurenci v duopolu pramenité vody. Je ironií, že i u tak základního výrobku, jako je balená minerální voda, bychom jen těžko hledali homogenitu výrobků nabízených různými dodavateli.

.