Autor: Andy Coghlan

Robert Gallo, obklopen (zleva doprava) Sandrou Evou, Sandrou Colombini a Ersellem Richardsonem

(Obrázek: National Institutes of Health)

Viz odpověď Roberta Galla

Jedna z nejpikantnějších ság v dějinách medicíny se odehrála v desetiletí po objevení viru HIV v roce 1983.

Reklama

Na první pohled byly oslavy v pořádku, protože vědcům trvalo pouhé dva roky, než po objevení prvních případů v roce 1981 zjistili, co AIDS způsobuje.

Místo toho se světová veřejnost dočkala nekonečné hádky mezi dvěma týmy – jedním ve Francii a druhým v USA – o to, kdo vlastně virus objevil, čí test na virus byl patentován jako první a zda si jeden tým „přivlastnil“ vzorky viru od druhého.

Nyní se celá sága znovu rozhořela, protože vedoucí jednoho týmu, ale ne druhého, získali Nobelovu cenu za fyziologii nebo medicínu.

Jeden tým, v Národním onkologickém institutu v Bethesdě ve státě Maryland, vedl Robert Gallo. Druhý, v Pasteurově ústavu v Paříži, vedl Luc Montagnier.

V pondělí si Montagnier a jeho kolegyně Françoise Barré-Sinoussi rozdělili polovinu ceny. Druhou polovinu ceny získal Harald zur Hausen z Německého centra pro výzkum rakoviny v Heidelbergu za zcela nesouvisející úspěch – objev, že lidské papilomaviry (HPV) způsobují rakovinu děložního čípku.

Je tedy třeba se ptát&kolonie; proč se Nobelův výbor rozhodl nezařadit Galla?“

Dvojí „objev“

V informacích zaslaných novinářům Nobelova nadace uvádí, že Montagnierův tým izoloval v roce 1983 virus, který dnes nazýváme HIV-1. Našli ho ve vzorcích bílých krvinek odebraných z lymfatických uzlin Frederica Brugiera, francouzského módního návrháře trpícího AIDS, a nazvali ho virus spojený s lymfadenopatií (LAV).

Dne 20. května 1983 Montagnierův tým svůj objev publikoval v časopise Science (vol. 220, str. 868).

Teprve o rok později, 4. května 1984, Gallův tým oznámil, že i on objevil virus způsobující AIDS, opět v časopise Science (vol. 224, str. 500) . Jeho tým nazval svůj virus HTLV-IIIB, což znamená virus lidské T-buněčné leukémie/lymfomu typu IIIB.

Repportér časopisu New Scientist Steve Connor se jako první podrobně zabýval narůstající roztržkou mezi oběma skupinami a vznesl pochybnosti o Gallově tvrzení, že virus objevil (New Scientist, 12. února 1987, str. 49).

Přečtěte si Connorův článek (PDF, deset částí)&kolonka; 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10 .

O mnoho let a fám později, v červnu 1991, Gallo konečně přiznal, že virus AIDS, který „objevil“ v roce 1984, skutečně pochází z Pasteurova ústavu – ve skutečnosti z lymfatických uzlin samotného Frederica Brugiera (viz tento úžasný popis celé ságy od naší tehdejší lékařské reportérky Phyllidy Brownové, který podrobně popisuje vyšetřování Národního ústavu zdraví, které Galla očistilo od krádeže francouzského kmene.

„Kontaminované“ kultury

Takže HTLV-IIIB a LAV byly jedno a totéž a obě pocházely ze stejného vzorku. V letech 1983-1984 si oba týmy skutečně pravidelně vyměňovaly vzorky, ale jak přesně rozhodující vzorek skončil „objevem“ v Gallově laboratoři, nebylo nikdy zcela vysvětleno.

V dopise časopisu Nature v roce 1991 Gallo přiznal, že rozhodující vzorek pocházel z Francie, a uvedl, že zřejmě vznikl kontaminací jeho kultur francouzským virem.

Otázky se týkaly také peněz pocházejících z testu na HIV, který Gallův tým vyvinul a patentoval na základě objevu HTLV-IIIB.

Ačkoli byla tato záležitost v březnu 1987 vyřešena mimosoudně, vyvstává otázka, zda si vzhledem k tomu, že viry pocházely z Francie, Pasteur nezasloužil, aby měl z testu výhradní zisk (už proto, že francouzský tým požádal o patent na test v USA čtyři měsíce před Gallem).

Mimosoudní dohoda, kterou společně oznámili francouzský premiér Jacques Chirac a americký prezident Ronald Reagan, stanovila, že každá z obou stran má stejné právo nárokovat si prioritu týkající se detekce a izolace viru a Gallo a Montagnier budou od nynějška uznáváni jako „spoluobjevitelé“ viru HIV – toto ustanovení bylo také obsaženo v Chronologii výzkumu AIDS, kterou oba dva společně napsali v časopise Nature 2. dubna 1987.

Vzniklo tedy v roce 1991 odhalení o „kontaminaci“ Gallova vzorku, obstojí Gallův titul „spoluobjevitele“?

Změna v přístupu

Analýza vědeckých citací obou přelomových prací vrhá na tuto otázku zajímavé světlo. Ukazuje, že zpočátku Montagnierovu práci z roku 1983 téměř nikdo necitoval, zatímco Gallova práce vzbudila během šesti měsíců po zveřejnění obrovský zájem ostatních vědců.

Po vyvrcholení sporu v roce 1985 se však situace obrátila a Montagnierova práce postupně stoupala v žebříčcích citovanosti, až předstihla Gallovu. V roce 1990 vědci přešli na citování pouze Montagnierova článku, jak uvedl časopis New Scientist.

Do debaty se zapojili i další vědci. Stanley Prusiner z Kalifornské univerzity v San Francisku, sám nositel Nobelovy ceny za objev prionových chorob, napsal v časopise Science, že „při zpětném pohledu není pochyb o tom, že Montagnier a jeho kolegové byli první, kdo ohlásil objev viru, který dnes nazýváme virus lidské imunodeficience neboli HIV“.

Podobně se obě strany pokusily uzavřít záležitost společným prohlášením v roce 1994.

Klíčovou otázkou však zůstává. Udělal Gallo dost pro to, aby si zasloužil podíl na Nobelově slávě? Nebo bylo správné, že konečné uznání připadlo Montagnierovi? Někteří badatelé, s nimiž jsme hovořili, si jistě mysleli, že zahrnutím Galla by byl celý spor jednou provždy ukončen. Pokusil jsem se spojit se samotným mužem, ale zatím jsem nedostal žádnou odpověď.

Více k těmto tématům:

  • HIV a AIDS

.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.