Trunk ADventures
Adrienne LaValley
Pro mnohé z nás, kteří konzumujeme popkulturu, jsou herci, kteří vystupují v reklamách, stejně známí jako ti, kteří hrají v našich oblíbených velkorozpočtových popcornových filmech. Na rozdíl od áčkových celebrit se však jen zřídkakdy dozvíme o těch účinkujících, kteří se nám dvoří v 30 vteřinách nebo méně. TrunkSpace se to snaží změnit prostřednictvím Trunk ADventures, naší pravidelné rubriky zaměřené na rozpoznatelné tváře a hlasy z reklam, které pronikají do našich životů.
Tentokrát si posvítíme na Adrienne LaValleyovou, herečku, která se objevila například ve spotech pro Pizza Hut, Ferguson a Kit Kat, ale je to právě její trvalé účinkování v reklamách pro National Floors Direct, díky kterému se stala součástí rodiny v mnoha domácnostech, zejména v oblasti Nové Anglie.
TrunkSpace: Řekněte nám něco o tom, jak jste se stala jednou z nejznámějších tváří a hlasů v reklamách, zejména v Nové Anglii, kde mají spoty National Floors Direct spíše regionální dosah?
LaValley: Naprosto. Běží spíše v oblasti Nové Anglie. Několikrát jsme je viděli v oblasti tří států. (Smích) Ale ano, i když se to jmenuje National Floors Direct, slouží to především lidem v oblasti Nové Anglie. To byla jedna z mých prvních prací, před několika lety, když jsem se poprvé dostala k herectví. Tak nějak jsem s nimi pokračoval. Když jsem vstoupil do odborů a oni měli zájem mě znovu využít, řekl jsem, že určitě, ale že by z toho museli udělat projekt SAG, a to může být docela náročné, ale oni řekli: „Ne, ne, ne… opravdu tě chceme znovu využít,“ tak do toho šli a udělali to. Je to dobrá práce. Točíme několik reklam najednou, aby je mohli používat několik let, takže je vždycky legrační, když jsou to pořád reklamy, které se vysílají po třech letech, protože jsme je točili před třemi lety.
TrunkSpace: Vypadá to, že trvanlivost těchto reklam výrazně převyšuje trvanlivost většiny národních spotů.
LaValley: To je pravda. Je to naprostá pravda.
TrunkSpace:
LaValley: Kdy jste poprvé natáčel s National Floors Direct? Původně, panebože, chci říct před sedmi lety. Možná před osmi lety. Ale zrovna před pár měsíci jsme znovu natáčeli. Takže jsem s nimi natáčel před osmi lety několikrát, v průběhu dvou až tří let, a pak jsem vstoupil do odborů a muselo se to na chvíli odložit. A pak se před pár měsíci vrátili a řekli, že chtějí točit dál.
TrunkSpace: Ale i během toho období, kdy jsi netočil nové spoty, ty původní spoty stále běžely.
LaValley: „Vždycky jsem se snažil, aby to bylo v pořádku: Jo. Mohou je držet až tak tři roky a pak je musí přestat pouštět, dokud nedostanou povolení je znovu použít. Takže došlo k výpadku pokrytí, což je důvod, proč chtěli znovu natočit, místo aby ty reklamy prostě znovu spustili, protože samozřejmě mají všechny nové smlouvy a je to velmi specifické pro to, v jakém ročním období ty kampaně běží.
TrunkSpace: Už začaly běžet nové spoty?
LaValley: Už začaly běžet. Budu u vás v obýváku. Pokud ještě ne, tak velmi brzy. (Smích.) Mám spoustu rodinných příslušníků, kteří žijí v oblasti Nové Anglie, a ti to milují, protože říkají: „Je to, jako bys s námi každé ráno pila kávu.“ (Smích.) Vždycky jsem si říkala, že je to skvělé. (Smích)
TrunkSpace: No, pravděpodobně to platí i pro cizince. Pokud někdo každý den sedí a dívá se na zprávy a každý den v tu dobu běží tvůj spot, tak jsi v podstatě součástí jeho denní rutiny.
LaValley: To je pravda. Dřív jsem dostával takové zprávy… a člověk nikdy neví, co má dělat, protože mi chodí spousta soukromých zpráv… lidé si mě najdou na Facebooku. Udělala jsem si profesionální stránku, kam se snažím lidi nasměrovat, pokud se chtějí stát přáteli na Facebooku, protože já osobně mám pocit, že Facebook je pro vaše přátele a rodinu a lidi, kteří jsou vám blízcí a znají vás, protože tam mám fotky ze své svatby. A nechci být nezdvořilý nebo tak něco, ale to není veřejné. Není to něco, co bych chtěla, aby se šířilo po internetu.
TrunkSpace:
LaValley: Bohužel ne vždy je pochopení pro ten soukromý život, pokud jde o sociální média: Přesně tak. A třeba já dostávám nabídky k sňatku a podobné divné věci. A ty nechceš být hrubý, protože je to velmi milé a jsi velmi vděčný za lidi, kteří sledují tvou kariéru a chtějí pro tebe dobré věci.
TrunkSpace: Ale zároveň jsou žádosti o ruku OBVYKLE vyhrazeny lidem, které znáš.
LaValley: To je pravda. Zvlášť v dnešní době. (Smích.) Ale měl jsem jednu ženu, která byla tak milá. Poslala mi obrázek svého dvouletého syna, jak líbá televizi, protože každé ráno, když viděl moji reklamu, přiklusal k televizi a políbil ji. A to bylo tak neuvěřitelně milé. Ale musím vás odkázat na svou profesionální stránku. (Smích)
TrunkSpace: Ale poukazuje to na to, jak jsou reklamy inkluzivní. Osoba A se může dívat na jeden pořad a osoba B na jiný pořad a ani jeden z nich nemusí znát herce v obou pořadech, ale znají herce v reklamách, které během nich běží.
LaValley: Přesně tak. A opravdu mi to otevřelo oči, jakmile jsem začal dělat hodně reklam… Když začínáte s herectvím, váš mozek je tak nějak naučený říkat na všechno ano jen proto, že se snažíte prosadit. Musíte si tak nějak dávat pozor na společnosti, které zastupujete, protože je zastupuje vaše tvář, a tak jsem dostávala tolik krásných e-mailů, kolik jsem dostávala, ale také jsem dostávala opravdu příšerné, příšerné, příšerné e-maily. Což je pro mě šokující… kolik času mají lidé na to, aby si z vás na internetu dělali legraci a prostě vás rozcupovali. A spousta z nich přicházela od nespokojených zákazníků, což pokud ta firma není jako strašná, příšerná firma a není veřejně známo, že je hrozná, vždycky to bude mít obě strany. Někteří lidé budou milovat služby, které dostanou, a někteří ne.
TrunkSpace: Jsem si jistý, že spousta lidí prostě předpokládá, že pracujete PRO společnosti, ve kterých hrajete v reklamách.
LaValley: Přesně tak. Pracoval jsem pro jednu automobilovou společnost… bylo to pro celou řadu dealerství v oblasti Nové Anglie a oni zavolali do dealerství a řekli: „Chci tu ženu v reklamě… chci, aby mi prodala auto.“ A tak se stalo. A oni na to: „No, technicky vzato nemůže.“ (Smích)
TrunkSpace: Pokud jde o reklamy, ještě více než televizní scénáře, lidé pravděpodobně vnímají tyto portréty jako skutečného člověka, který odříkává repliky, ne jako herce, který odříkává repliky, takže vás to v jejich očích dělá přístupnějším. Ne každý si spojí, že je to pořád herectví.
LaValley: „Všichni si uvědomují, že se jedná o herectví: Přesně tak! A je to takové zvláštní odpojení, které lidé mohou mít, zejména v… a doufám, že se to nezvrhne v negativní, ale myslím, že je to důležité… zejména v oblasti internetové šikany. Píšou se o mně celé blogy… jen si lidé dělají legraci z mého obličeje. Prostě jako by mě roztrhali na kusy. Kolik lidí o mně říká opravdu krásné věci, tolik je i lidí, kteří říkají… chci říct… to, co vás napadne, abyste si z někoho dělali legraci, je strašné.“
TrunkSpace: Internet se rozhodně stal Divokým západem šikany. A i když to není nic nového, zdá se, že je to v dnešní době rozšířenější.
LaValley: To mě fascinuje, že lidé mají čas vidět reklamu na Crest a pak jdou na internet a toho člověka prostě rozcupují. Přijde mi to šílené. Je tolik lepších věcí, které by člověk mohl dělat se svým časem. A vím, že jedním z argumentů je: „Vždyť sis to otevřela tím, že jsi začala podnikat.“ Ale neberou v úvahu, že to jsou děti. Jsou to JEJICH děti, které měly sen stát se hercem, a abyste se k němu dostali, budete dělat reklamy. A já jsem za to nesmírně vděčný. Je to prostě součást procesu. Takže trhají na kusy lidi, kteří jsou opravdu dobří.“
TrunkSpace: A co ve skutečném životě? Zastavují tě na ulici nebo v tělocvičně lidé, kteří tě poznávají?“
LaValley: Jo, zastavili mě v New Yorku uprostřed cesty, když se ty reklamy vysílaly poprvé. Jedna paní přijela z oblasti Nové Anglie a hned mě poznala. Říkala: „Jsem tady teprve odpoledne, právě jsem přijela z Bostonu a viděla jsem tu celebritu!“ Tak jsem ji poznala. Vzpomínám si, jak jsem si říkal: „Budeme mě považovat za celebritu?“. (Smích) Samozřejmě jsem jí byla velmi vděčná a podepsala jsem jí kus papíru a bylo to velmi milé. (Smích) Ve stejnou dobu běžela v oblasti Nové Anglie další série reklam, takže jsem věděla, že mě tito lidé mají v televizi ráno, v poledne i večer. (Smích) Chodil jsem do baru a bylo mi jasné, že lidem je to velmi, velmi trapné. Celá řada lidí na mě zírala přes celý bar. A s tím se člověk nikdy nespokojí. (Smích) Protože nevíte, jestli si máte stoupnout, řešit to a říct: „Pojďme toho obrovského růžového slona dostat z místnosti. Ano, to jsou ty reklamy.“ Nebo jestli prostě budete znít jako velký, obrovský blbec. (Smích)
TrunkSpace: Nedávno jsi také hrál ve filmu „Srdce pekla“, který nedávno vyšel na Amazonu. Mohl byste nám o něm něco říct?
LaValley: To je fantastický film. Trailer tak trochu vyvolává pocit, že jde o horor, a rozhodně má prvky děsivosti, ale ve skutečnosti je to tak trochu thriller založený na rodinném dramatu. Je to milostný příběh. Hraju matku jménem Lisa, která byla zavražděna před 20 lety, a film začíná její vraždou a pak se promítne o 20 let dopředu. Chlapec, který byl svědkem její vraždy, byl tak trochu, ne posedlý, ale opravdu se nedokázal odpoutat od její rodiny. Když ji viděl zavražděnou, bydlel naproti její rodině a ta měla tři velmi malé děti, a tak se do toho zapletl a oženil se s jednou z dcer… s nejstarší dcerou. Ale i v tom je několik zvratů. A já se nakonec vrátím, ne že bych v té rodině strašil, ale v podstatě obývám tělo toho chlapa a všichni jsou velmi zmatení, kde končí on a kde začínám já. Rodina mu samozřejmě chvíli nevěří a pak uvěří. Je to ten nejromantičtější film o vymítání, jaký jste kdy viděli. (Smích)