Změny velikosti červených krvinek (RBC) na krevním nátěru odpovídají změnám průměru krvinky, nikoli nutně změnám objemu červených krvinek, jak je hodnotí hematologický analyzátor. Buňky se mohou jevit menší, ale mohou mít normální objem (např. sférocyty), zatímco jiné buňky se ve skutečnosti jeví větší, protože jsou tenčí a v krevním nátěru se více rozprostírají (hypochromní červené krvinky). Změny ve velikosti červených krvinek v krevním nátěru se nazývají anizocytóza a mohou být způsobeny zvýšeným podílem větších červených krvinek než normálně, menších červených krvinek než normálně nebo kombinací obojího. Anizocytóza tedy nemá žádný specifičtější význam než zvýšená variabilita velikosti (průměru) červených krvinek. Všimněte si, že nízký počet větších nebo menších červených krvinek nemusí zvýšit nebo snížit střední objem krvinek (MCV) nad nebo pod referenční meze. Musí existovat dostatečný počet krvinek s větším nebo menším objemem, aby došlo k posunu středního objemu. Moderní hematologické analyzátory měří také variabilitu objemu červených krvinek a tuto hodnotu uvádějí jako distribuční šířku červených krvinek (RDW). To do jisté míry koreluje s hodnocením anizocytózy při vyšetření stěru. Na Cornellově univerzitě uvádíme pouze makrocyty, pokud jsou v krevním nátěru zřetelně viditelné. Ty mohou, ale nemusí být spojeny s makrocytózou (MCV vyšší než horní referenční mez) v závislosti na jejich počtu v krvi. Mikrocyty neuvádíme, protože jejich diagnostický význam je nejistý. Mikrocytóza (MCV pod dolní referenční mezí) však může být fyziologickým nebo patologickým nálezem u zvířat. Proto se zde budeme zabývat pouze makrocyty.
Makrocyty
Jsou to červené krvinky větší než normální. Makrocyty mají normální obsah hemoglobinu a velmi málo RNA. Ve skutečnosti je RNA (modrá) nedostatečná k vyrovnání červené barvy hemoglobinu, takže makrocyty mají červenou barvu. Tím se liší od polychromatofilních RBC, které jsou obvykle větší a fialové, protože obsahují více RNA. Detekce makrocytů vyžaduje přítomnost buněk normální velikosti v krvi. Pokud jsou všechny buňky makrocytární, je obtížné rozpoznat, že jsou větší než normální (tj. není je s čím porovnat).
Makrocyty vznikají několika mechanismy:
Makrocyty u velblouda
- Regenerace: Makrocyty mohou být (ale nejsou vždy) mladší RBC než normální. Lze je pozorovat u všech druhů savců, u kterých probíhá regenerační reakce. Ve skutečnosti jsou to buňky, které hledáme u anemického koně, abychom posoudili, zda kůň reaguje na anémii (nebo ne). Je to proto, že koně v reakci na anémii uvolňují pouze malé množství retikulocytů. Ty lze spočítat moderními hematologickými analyzátory (pomocí fluorescenčních barviv), ale obvykle nejsou v krvi detekovatelné jako polychromatofilní RBC. Nezralé makrocytární RBC budou pravděpodobně obsahovat malé množství RNA, která se sráží vitálními barvivy, jako je nová methylenová modř, nebo váže fluorescenční barviva, jako je oxazin, tj. obvykle se jedná o bodové retikulocyty. Punkční retikulocyty mají u koček třídenní poločas rozpadu (v krvi mohou přetrvávat 7-10 dní). Kočky, které se zotavily z anémie, mohou být makrocytární v důsledku přetrvávání těchto punctate retikulocytů (postregenerativní makrocytóza). Předčasné uvolnění RBC může být podkladem makrocytózy pozorované u některých zvířat s hypertyreózou.
- Abnormální syntéza DNA: Protože se RBC při každém buněčném dělení během erytropoézy postupně zmenšují, vznikají větší RBC, pokud je syntéza DNA zpomalená nebo abnormální. K tomu dochází za následujících situací:
- Infekce virem kočičí leukémie (FeLV): Virus se integruje do genomu kočičí hostitelské buňky a zpomaluje metabolismus DNA. Virus také způsobuje neoplastickou transformaci kočičích erytroidních buněk, tzv. primární myelodysplazii. Makrocytóza je charakteristickým rysem myelodysplastického syndromu u kočky a často se vyskytuje v přítomnosti těžké neregenerativní anémie.
- Myelodysplazie: Abnormální produkce červených krvinek může vést k makrocytóze. Nejčastěji se vyskytuje u koček s infekcí FeLV a vzácně u jiných druhů.
- Vrozená dyserytropoéza: Vrozená dyserytropoetická anémie (CDA) je dědičná vada u lidí, která vede k makrocytóze. Tato příčina byla zaznamenána u polského herefordského skotu a je pravděpodobně příčinou makrocytózy u pudlů (navzdory absenci anémie).
- Nedostatek minerálních látek/živin: Vitamin B12, kobalt a folát jsou nezbytné pro syntézu DNA (metabolismus purinů a pyrimidinů nebo syntézu nukleových kyselin). Nedostatek těchto vitaminů a minerálů může mít za následek makrocytózu s anémií nebo bez ní. Nadbytek molybdenu v pastvinách nebo krmivu může u přežvýkavců vést k sekundárnímu nedostatku kobaltu.
- Léčiva:
- Zvětšení červených krvinek: Léky, které narušují metabolismus vitaminu B12 nebo vstřebávání folátu, mohou vést k makrocytóze (s anémií nebo bez ní), např. hydroxyurea, sirné léky: K tomu může dojít v důsledku membránových defektů (např. dědičná stomatocytóza), hyperosmolality (např. diabetes mellitus) nebo artefaktu spojeného se skladováním. Protože se to týká všech RBC, makrocyty se na krevním nátěru obvykle nedají snadno identifikovat, i když MCV může být nad horní referenční hranicí pro daný druh.
.