První doložená zóna volného obchodu na světě byla zřízena na řeckém ostrově Délos v roce 166 před naším letopočtem. Trvala přibližně do roku 69 př. n. l., kdy ostrov obsadili piráti. Římané měli mnoho civitas libera neboli svobodných měst, z nichž některá mohla razit peníze, stanovovat vlastní zákony a neplatit roční tribut římskému císaři. Tato města existovala přinejmenším po celé první tisíciletí našeho letopočtu. Ve 12. století začala v severní Evropě působit hanza, která zakládala obchodní kolonie po celé Evropě. Mezi tyto zóny volného obchodu patřil Hamburk a Steelyard v Londýně. Steelyard byl stejně jako ostatní hanzovní stanice samostatnou opevněnou obcí s vlastními sklady, váhou, kaplí, počítárnami a obytnými čtvrtěmi. V roce 1988 odkryli archeologové při údržbě nádraží Cannon Street pozůstatky bývalého hanzovního obchodního domu, kdysi největšího středověkého obchodního komplexu v Británii. Irský Shannon (Shannon Free Zone), založený v roce 1959, se prohlašuje za první „moderní“ zónu volného obchodu. Shannonská zóna byla založena, aby pomohla městskému letišti přizpůsobit se radikální změně letecké technologie, která umožnila letadlům s delším doletem vynechat dříve nutné zastávky na doplnění paliva v Shannonu. Byla to snaha irské vlády udržet zaměstnanost v okolí letiště, aby letiště i nadále generovalo příjmy pro irskou ekonomiku. Bylo to velmi úspěšné a letiště je v provozu dodnes. Dalšími svobodnými zónami, které stojí za zmínku, jsou svobodná zóna Kandla v Indii, která začala fungovat přibližně v roce 1960, a vývozní zpracovatelská zóna Kaohsiung na Tchaj-wanu, která začala fungovat v roce 1967. Počet světových zón volného obchodu se koncem 20. století rozšířil.
Korporacím zakládaným v zóně může být poskytnuta řada regulačních a daňových pobídek, jako je právo založit podnik, právo dovážet díly a zařízení bez cla, právo ponechat si a používat devizové příjmy a někdy i úlevy na dani z příjmu nebo z majetku. Mohou existovat i další pobídky týkající se metod celní kontroly a požadavků na podání. Odůvodněním je, že zóny přilákají investice, vytvoří pracovní místa, a tím sníží chudobu a nezaměstnanost a povzbudí ekonomiku oblasti. Tyto zóny často využívají nadnárodní korporace k zakládání továren na výrobu zboží (např. oděvů, obuvi a elektroniky).
Zóny volného obchodu je třeba odlišovat od zón volného obchodu. Zóna volného obchodu se obvykle zřizuje v jedné zemi, i když existuje několik výjimek, kdy zóna volného obchodu může přesahovat státní hranice, jako je například syrsko-jordánská zóna volného obchodu. Zóny volného obchodu jsou zřizovány mezi jednotlivými zeměmi; například Latinskoamerické sdružení volného obchodu (LAFTA) bylo vytvořeno smlouvou z Montevidea v roce 1960 Argentinou, Brazílií, Chile, Mexikem, Paraguayí, Peru a Uruguayí; Severoamerická dohoda o volném obchodu byla uzavřena mezi Mexikem, Spojenými státy a Kanadou. V zónách volného obchodu se cla snižují pouze mezi členskými zeměmi. Je třeba je také odlišovat od celních unií, jako je například bývalé Evropské hospodářské společenství, kde se několik zemí dohodlo na sjednocení celních předpisů a zrušení cel mezi členy unie.
Zóny volného obchodu se v poslední době v některých zemích nazývají také zvláštní ekonomické zóny. Zvláštní ekonomické zóny (SEZ) byly zřízeny v mnoha zemích jako testovací území pro zavádění liberálních principů tržního hospodářství. SEZ jsou považovány za nástroj ke zvýšení přijatelnosti a důvěryhodnosti transformační politiky a k přilákání domácích a zahraničních investic. Změna terminologie byla vyvolána vznikem Světové obchodní organizace (WTO), která zakazuje svým členům nabízet určité typy daňových pobídek na podporu vývozu zboží, a proto se u novějších zón již nepoužívá termín exportní zpracovatelská zóna (EPZ). Například Indie v roce 2000 přeměnila všechny své EPZ na SEZ.
V roce 1999 pracovalo 43 milionů lidí v přibližně 3 000 FTZ, které se rozkládaly ve 116 zemích a vyráběly oblečení, boty, tenisky, elektroniku a hračky. Základními cíli ekonomických zón jsou zvýšení devizových příjmů, rozvoj exportně orientovaného průmyslu a vytváření pracovních příležitostí.