Zingiber officinale je aromatická tropická bylina, která se hojně pěstuje v mnoha rovníkových zemích. Zázvorový kořen, pikantní a hřejivé koření, se již po tisíciletí používá k ochucení kulinářských pokrmů a nápojů. Z našeho organického sušeného zázvoru lze připravovat sirupy, louhovat ho jako zázvorový čaj, přimíchávat do bylinných receptur a tinktury.
Kořen zázvoru podporuje zdravé trávení a pomáhá zmírnit občasné žaludeční potíže a nevolnost.*
Zázvor je po staletí ceněn jako pikantní koření a spolehlivá bylina, přičemž první záznamy o jeho použití lze nalézt ve starých sanskrtských a čínských textech. Byl také využíván v řecké, římské, arabské a unani tibbské tradiční medicíně a nyní je široce známou bylinou ve většině částí světa. Je ochucovadlem piva, nealkoholických nápojů, cukrovinek a v mnoha zemích je základním kořením a kořením. Zázvorová silice se používá v široké škále kosmetických přípravků a parfémů.
Zázvor je tropická aromatická vytrvalá bylina z čeledi Zingiberaceae, do které patří také kurkuma (Curcuma sp.) a kardamom (Amomum sp. a Elettaria sp.), a pochází pravděpodobně z tropické Asie (přesto se pěstuje tak dlouho, že přesný původ není jasný). Používá se jeho dužnatý oddenek, často mylně označovaný jako kořen. Zázvor se hojně pěstuje v mnoha tropických zemích. Předpokládá se, že Španěl Francisco de Mendosa v roce 1547 přesadil zázvor z jihovýchodní Asie nebo „Východní Indie“ do „Západní Indie“ (většina Karibiku) a Mexika. Španělé zázvor hojně pěstovali a poté jej ve velkém množství vyváželi do různých zemí Evropy. Předtím se zázvor používaný v Evropě získával od arabských obchodníků s kořením.
Rodové jméno je odvozeno z latinského gingiber, které vzniklo ze sanskrtského srngaveram, což se rozkládá na slovo pro roh neboli srngam a slovo pro tělo, které je vera, označující rohovitý tvar jeho kořene.
Zázvor se vyšvihl mezi dvanáct nejkonzumovanějších koření ve Spojených státech, kde nahradil fenykl. V současné době jsou hlavními producenty zázvoru Indie, Čína, Indonésie, Nigérie, Filipíny a Thajsko, i když jej produkují i další země, například Jamajka. Bílý zázvor“ je loupaný oddenek, který se často vyrábí na Jamajce, a „černý zázvor“ neboli neloupaný oddenek pochází většinou ze Sierry Leone a Číny.
Pokud jde pouze o čistý esenciální olej, hlavními producenty jsou Indie a Čína a hlavními dovozními zeměmi jsou Spojené státy, Evropa a Japonsko.
První záznamy o použití zázvoru sahají až do doby, kdy se objevil ve starověké čínské bylinné knize Shen Nong Ben Cao Jing, kterou napsal císař Shen Nong kolem roku 2000 př. n. l., a ve starověkém indickém sanskrtském textu Mahábhárata kolem roku 400 př. n. l. V posledně jmenovaném textu je popsán recept s dušeným masem a zázvorem. V ájurvédě (tradiční indický léčebný systém) je jedním z mnoha sanskrtských názvů pro zázvor jméno šunthi nebo sunthi, o němž se předpokládá, že je odvozeno od starověkého města, které nese stejné jméno zmíněné v indickém eposu Rámájana (který vznikl přibližně ve stejné době jako Mahábhárata). Toto město tak bylo považováno za starověké hlavní město obchodu se zázvorem do roku 200 př. n. l.
Exportu zázvoru z Indie do Římské říše před zhruba 2000 lety existují různé zprávy. V této době se používal jako aromatické koření i jako bylina. Od té doby se zázvor v Evropě používá nepřetržitě a v době vlády krále Jindřicha VIII. v roce 1500 byl ceněn. V 16. století měla v Anglii jedna libra zázvoru hodnotu jedné ovce.
Zázvor byl ceněn v milostných kouzlech pro své „zahřívací“ vlastnosti a od starověku byl považován za bylinu lásky. Věřilo se, že zázvor může urychlit úspěch jakéhokoli kouzla a že zasazení kořene zázvoru zajistí finanční hojnost.
V knize Herbal Emissaries: Steven Foster píše: „V knize Čínští vyslanci přinášejí čínské byliny na Západ: Zázvor je skutečně bylinným vyslancem v nejširším slova smyslu. Snad žádná jiná bylina, kromě česneku, nepřekračuje všechny bariéry, kulturní, historické i geografické – potravina versus medicína, západní versus orientální, vědecká versus lidová tradice. Zázvor je univerzální bylinou ve všech ohledech.
Zázvor se v tradiční čínské medicíně (TCM) používá již tisíce let a předpokládá se, že ovlivňuje meridiány plic, sleziny, srdce a žaludku.
Nazývá se gan jiang, což odkazuje na sušený, starší zimní oddenek, nebo shen jiang, což je čerstvý, mladý a jemný oddenek. Jak naznačuje existence dvou různých názvů pro zázvor, čerstvý a sušený zázvor jsou považovány za zázvor velmi rozdílných vlastností. Má se za to, že čerstvý zázvor více zvlhčuje a je také energeticky hřejivý, zatímco sušený kořen je energeticky horký a více vysušuje. Obojí se používá při průjmech, zvracení a nevolnosti a v mnoha dalších případech. Čerstvý zázvor je v TCM preferován při nevolnosti, protože sušený zázvor je považován za příliš hřejivý. Čerstvý zázvor je ceněn jako diaforetikum a pomocník při vylučování toxinů.
Zázvor je v Evropě stále velmi důležitou bylinou a hojně se dováží do Německa. Je schválen v monografiích Komise E a nachází se v nesčetných přípravcích po celé Evropě. Zázvor se hojně používal a stále používá jako ochucovadlo: jako koření ve formě pasty, nakrájený a naložený nebo v prášku, jako ochucovadlo nealkoholických nápojů a zázvorového piva, destilovaný na esenciální olej a také jako bonbóny nebo pastilky. Existuje mnoho různých druhů zázvoru, od světlého jamajského zázvoru až po tmavší, ostřejší africký zázvor, který se často používá při výrobě esenciálních olejů.
V TČM je kořen zázvoru považován za pálivý, štiplavý a v ájurvédě za ostrý, sladký. Sušený kořen se používá k tinkturám, nálevům a lokálnímu použití.
Bezpečnostní opatření
Nejsou známa žádná bezpečnostní opatření. Před použitím rostlinných produktů doporučujeme konzultaci s kvalifikovaným lékařem, zejména pokud jste těhotná, kojíte nebo užíváte nějaké léky.
*Toto prohlášení nebylo posouzeno Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv. Tento výrobek není určen k diagnostice, léčbě, vyléčení nebo prevenci jakýchkoli onemocnění. Pouze pro vzdělávací účely.