Termín workoholik označuje různé typy vzorců chování, přičemž každý z nich má své vlastní ocenění. Workoholismus například někdy používají lidé, kteří chtějí pozitivně vyjádřit svou oddanost kariéře. Dotyčná „práce“ je obvykle spojena s placeným zaměstnáním, ale může se týkat i nezávislých činností, jako je sport, hudba, umění a věda. Častěji se však tento termín používá pro označení negativního vzorce chování, který je populárně charakterizován trávením nadměrného množství času prací, vnitřním nutkáním tvrdě pracovat a zanedbáváním rodiny a dalších sociálních vztahů.
Výzkumníci zjistili, že v mnoha případech neustálá pracovní aktivita pokračuje i poté, co ovlivní vztahy a fyzické zdraví subjektu. Za její příčiny jsou považovány úzkost, nízké sebevědomí a problémy s intimitou. Kromě toho mají workoholici tendenci neschopnost delegovat pracovní úkoly na jiné a mají tendenci získávat vysoké skóre v osobnostních rysech, jako je neuroticismus, perfekcionismus a svědomitost.
Klinický psycholog Bryan E. Robinson identifikuje u workoholiků dvě osy: zahájení práce a dokončení práce. Prokrastinační chování spojuje jak s „workoholiky s nízkou iniciací práce/nízkým dokončením práce“, tak s „workoholiky s deficitem pozornosti“ (s vysokou iniciací práce a nízkým dokončením práce), na rozdíl od „bulimických“ a „neúnavných“ workoholiků – oba mají vysoké dokončení práce.
Workaholismus je v Japonsku považován za závažný sociální problém vedoucí k předčasné smrti, často v zaměstnání, což je jev označovaný jako karōshi. Přepracovanost byla populárně obviňována ze smrtelné mrtvice japonského premiéra Keizō Obuchiho v roce 2000. Smrt z přepracování není výhradně japonským jevem; v roce 2013 zemřel stážista Bank of America v Londýně poté, co pracoval 72 hodin v kuse.
Workaholici bývají méně efektivní než ostatní pracovníci, protože mají potíže s prací v týmu, problémy s delegováním či svěřováním spolupracovníků nebo organizační problémy kvůli tomu, že na sebe berou příliš mnoho práce najednou. Workoholici navíc často trpí nedostatkem spánku, což má za následek zhoršení mozkových a kognitivních funkcí
.