Co si pamatuji, myslel jsem si, že nejúžasnější věc, kterou bych mohl dělat, až vyrostu, je pracovat na starém vrakovišti. Když jsem na přelomu 70. a 80. let vyrůstal v jižním Illinois, máma mi vedla dětskou knížku od mého narození až do konce střední školy. Počínaje mateřskou školou se mě každý rok v den mých narozenin ptala: „Co chceš dělat, až vyrosteš?“
Moje odpověď od mých pěti let zněla právě takto: „vlastnit a provozovat vrakoviště.“ Tehdy jsem ještě netušil, za kolik se šrot prodává; byl jsem prostě posedlý auty, náklaďáky a dodávkami. Chtěl jsem je všechny zachránit a postavit z nich super věci.“
Přesuňte se na konec dubna 2019. Jednoho rána sedím u sebe doma v Sunlandu v Kalifornii, léčím si těžkou kocovinu, usrkávám pořádný hrnek kávy a jen se strefuju do Facebooku. V tu chvíli je mou dlouholetou kamarádkou Vanessa ze společnosti Wildcat Auto Wrecking v Sandy ve státě Oregon. Zdrtili jsme spolu spoustu mil a margarit (samozřejmě nikdy ne ve stejnou dobu). Všiml jsem si nedávného příspěvku na její stránce na Facebooku:
WILDCAT AUTO WRECKING IS HIRING!!!!! Musí mít automobilové znalosti. Nejlépe s klasickými vozy. Prosím, kontaktujte mě. #wildcatautowrecking #moparornocar @Wildcat Auto Wrecking.
Tady mé příliš kofeinové podvědomí nakopává mou rozmazanou představivost přímo do zadku. Uvědomím si, že mám vlastně trochu volného času, abych si zaletěl do Portlandu a pár týdnů vypomáhal ve Wildcatu, než najdou trvalejšího zaměstnance.
Šel jsem po tom jako jestřáb po červnovém broukovi.
Po mnoha dnech telefonátů a e-mailů jsem naskočil na let č. 820 společnosti Southwest z Burbanku, letěl bez mezipřistání do PDX a přiletěl ve 13:50. Všechno se začalo schylovat. Jeden dobrý kamarád mi nabídl Airbnb na své zahradě, když jsem byl ve městě, abych měl kde přespat, a už se hrálo. Následující dva týdny jsem pracoval od devíti do pěti v autovrakovišti Wildcat a byl jsem nadšený.
Pro ty z vás, kteří to znají, je pravděpodobné, že jste si s největší pravděpodobností pořídili díly pro své karoserie A, B, C, F, M, J nebo E – sakra, možná dokonce i pro nákladní auto nebo dodávku – od společnosti Wildcat Mopars.
Wildcat Auto Wrecking je jedno z největších vrakovišť na světě, které se zabývá výhradně auty značky Mopar z období před rokem 1985. S více než 900 osobními a nákladními automobily a dodávkami přitahuje Wildcat zákazníky z celého světa – z USA, Austrálie, Švédska, Finska, Německa, Japonska a Velké Británie. Prodali například Valiant z roku 1962 chlápkovi ze Saúdské Arábie a bednu plnou dílů na Plymouth z roku 1946 chlápkovi z Pákistánu. Ať už jde o součástky nebo kompletní auto, Wildcat je prodává.
Zrovna teď mají v oblasti vzácných aut Chrysler 300 z roku 1957 a Dodge Royal Pace Car z roku 1954. Pokud to nejsou vaše rychlost, mají k dispozici spoustu dalších osobních a nákladních automobilů a dodávek, které jsou solidním výchozím bodem pro projekty.
Uprostřed dvora stojí řada těžko dostupných muscleů, každý s označením prodáno: Coronet 1968, Challenger 1971, Charger 1970 a několik dalších. „Co je s nimi?“ Zeptal jsem se Vanessy, když jsme se jednou odpoledne procházeli po dvoře. Ukázalo se, že Wildcat má zákazníka z Jižní Afriky, který je všechny koupil a každou chvíli je posílá zpátky. Ta auta potřebují kompletně zrestaurovat na matice a šrouby, ale z jeho pohledu jsou to totální stavitelé a on je moc rád, že se mu dostanou do rukou.
Ed a Phyllis Yostovi, nositelé značky Wildcat Auto Wrecking, proměnili v roce 1989 vášeň v podnikání. Podle jejich slov: „Byl to koníček, který se nám vymkl z rukou, a tak jsme koupili vrakoviště, abychom ho rozšířili“. Je to úžasná a vzácná vášeň, která jako by se v dnešní době rozplývala. Když žiji v jižní Kalifornii, vidím, že spousta nezávislých vrakovišť je odkoupena společnostmi jako LKQ a pohlcena monopolem vrakovišť, čímž se ztrácí pocit lokálně provozovaného vrakoviště. Ne však ve Wildcatu.
Můžete přijít přímo dovnitř a vidět člověka, se kterým jste mluvili, a vyzvednout si zakoupený díl, ačkoli většina zákazníků v dnešní době nakupuje po telefonu nebo přes World Wide Web. Během doby, kterou jsem strávil ve Wildcatu, k nám během týdne přišlo několik zákazníků, kteří hledali tu 8¾ zadní desku nebo výfukové potrubí pro svůj small-block Duster; ale většinou jsme díly balili, abychom je poslali přes celou zemi nebo do zámoří. V pět hodin odpoledne je buď čas jít domů, nebo si dát jedno vychlazené. Záleží jen na tom, koho se zeptáte.
Na konci tohoto dobrodružství jsem skončil v práci ve Wildcatu od 23. května do rána 5. června. Pracovat po boku některých z nejznalejších lidí od Moparu byla zkušenost, která mě naučila stejně jako dobrý pracovní den.
Vanessa se ve dvoře vyzná stejně jako ve svých Moparech – jako na dlani. Když jí zavoláte a zeptáte se na nějaký díl a ona si není jistá, vyrazí na dvůr, jde přímo k autu a má pro vás odpověď PDQ. Randy je přehršlí znalostí o Plymouthu, v jedné ruce má klíč a v druhé šroubovák a Brad dokáže bleskurychle zvedat telefony.
Za krátkou dobu jsem měl na sobě spoustu různých klobouků – stahoval jsem díly a prodával díly a sháněl kupce pro vozidla a pomáhal se sociálními médii – a získal jsem jen letmou představu o tom, co je potřeba k udržení této lodi nad vodou.
Samotné poznávání loděnice a procházení řadami starých Moparů s kávou byl tak skvělý způsob, jak začít každé ráno. Zahněte doprava a je tu tahač s návěsem, kde mají naskládaných několik aut s dřevěnými koly z éry Dodge Brothers, abyste je mohli dát dohromady. Zahněte doleva a uvidíte 340 Duster naskládaný na Challengeru z roku 1973.
To je něco, co byste normálně v moderním pick-a-part neviděli.
Každou zatáčku si všimnete něčeho o něco kouzelnějšího. Byl to stejný úchvatný pocit, jaký jsem měl při procházení chrámů v Japonsku, když jsem tam byl před pár lety na MoonEyes Yokohama Hot Rod Custom Show. Upřímně mohu říct, že práce ve Wildcatu byla jednou z nejúžasnějších věcí, které jsem za dlouhou dobu dělal.
Když jsem se poprvé přestěhoval do L.A. a začal se setkávat s dalšími chlápky od aut, všichni mluvili o vrakovišti v Sun Valley v Kalifornii, které se jmenuje Memory Lane, a o tom, jak tam můžete najít jakýkoli díl ze starého auta, který potřebujete.
Naneštěstí to vrakoviště už bylo dávno pryč, když jsem se dostal do L.A. Ale ve stínu hory Hood, na dvouproudé venkovské silnici v Sandy v Oregonu, je místo zvané Wildcat Auto Wrecking, které není vzpomínkou. Je to živé, dýchající vrakoviště, kde se prodávají těžko sehnatelné autodíly a kde se tomuto chlápkovi splnil sen z dětství.
Další informace o Wildcat Auto Wrecking najdete na adrese: https://www.wildcatmopars.com/