Mozog využívá spektrální informace světelných vln (jejich směs vlnových délek), které pomáhají při identifikaci objektů. Funguje to proto, že každý daný objekt bude některé vlnové délky světelného zdroje (osvětlovacího tělesa) pohlcovat a jiné odrážet. Například rostliny vypadají zeleně, protože absorbují krátké a dlouhé vlnové délky, ale odrážejí vlnové délky uprostřed viditelného spektra. V tomto smyslu jsou rostliny – které provádějí fotosyntézu, aby uspokojily své energetické potřeby – neúčinnými solárními panely: Nevyužívají všechny vlnové délky viditelného spektra. Kdyby je využívaly, byly by černé. Tato informace je tedy cenná, protože umožňuje mozku odvodit identitu objektu a pomáhá při rozboru obrazu: Různé, ale sousedící objekty mají obvykle různé vlastnosti a profily odrazivosti. Tento úkol však komplikuje skutečnost, že směs vlnových délek odražených od objektu závisí především na směsi vlnových délek vycházejících ze zdroje světla. Jinými slovy, mozek musí při určování barvy objektu brát v úvahu osvětlení. Jinak by identita objektu nebyla konstantní – stejný objekt by vypadal jinak v závislosti na zdroji osvětlení. Zdroje osvětlení mohou obsahovat dramaticky odlišné směsi vlnových délek, např. žárovkové světlo s většinou energie v dlouhých vlnových délkách vs. chladné světlo LED s vrcholem v krátkých vlnových délkách. Tento problém nevznikl v poslední době v důsledku vynálezu umělého osvětlení. V průběhu dne se spektrální obsah denního světla mění – např. spektrální obsah slunečního světla je jiný v poledne a jiný pozdě odpoledne. Kdyby to organismy vnímající barvy nebraly v úvahu, stejný předmět by v různých denních dobách vypadal radikálně odlišně barevně. Takové organismy tedy musí snížit hodnotu osvětlovacího tělesa, jak je znázorněno zde:
Dosažení stálosti barev snížením hodnoty osvětlovacího tělesa
Podrobnosti toho, jak tento proces probíhá fyziologicky, se stále řeší, ale víme, že k němu dochází. Do konstantní barevné korekce obrazu prováděné organismem samozřejmě vstupují i další faktory. Například pokud znáte „skutečnou barvu“ objektu, převáží to do značné míry nad ostatními hledisky. Zkuste si nasvítit jahody zeleným laserovým ukazovátkem. Světlo odrážející se od jahod bude obsahovat jen málo nebo žádné dlouhé vlnové délky, ale jahody vám budou stále připadat červené, protože víte, že jahody jsou červené. Bez ohledu na tyto úvahy víme, že na stálosti barvy docela záleží, a to i z hlediska předpokládaného osvětlení v případě #šatů, kdy je zdroj osvětlení špatně definován:
Diskutování o předpokládaném osvětlovači vysvětluje, co se děje se šaty.
.