Odůvodnění: Tento test se používá jako pomůcka při diagnostice polyurických poruch.1 Jedinci s diabetes insipidus (DI) v důsledku hypotalamického (HDI) nebo nefrogenního onemocnění (NDI) nemohou uchovávat volnou vodu. Pokud jsou tito pacienti delší dobu zbaveni vody, ztrácejí hmotnost v důsledku dehydratace ve větší míře než zdravé kontroly. Tato ztráta vody je doprovázena hypernatrémií a zvýšením osmolality plazmy. Normální jedinci a pacienti s psychogenní polydipsií neztratí během testu deprivace vody >3 % své tělesné hmotnosti a udrží si hladiny sodíku a osmolality v séru v normálních mezích. Osmolalita moči pacientů s DI zůstává nízká, často nižší než osmolalita plazmy, zatímco osoby, které nemají DI, budou produkovat koncentrovanou moč (osmolalita obvykle mezi 300 a 400 mOsm/kg). Někteří pacienti s psychogenní polydipsií neprodukují koncentrovanou moč, pokud deprivace není dlouhodobá. Pacienti s NDI vykazují vysoké hladiny ADH, protože osmolalita plazmy přesahuje 300 mOsm/kg, zatímco pacienti s HDI mají nízké nebo normální hladiny.
Podání ADH ve druhé fázi testu lze použít k určení příčiny DI. Podání ADH pacientům s HDI způsobí zvýšení osmolality moči o >10 % a u pacientů s NDI tuto úroveň koncentrace moči nevyvolá.1
Protokol (fáze 1): Test by měl být zahájen v 10 hodin večer, kdy se odebírají vzorky séra a moči pro stanovení sodíku a osmolality. Pacient by měl být v této době také zvážen. Až do ukončení testu není povolen žádný perorální příjem. Následující ráno v 6 hodin by měl být pacient znovu zvážen. Měla by se změřit hmotnost a každou hodinu by se měla sbírat moč pro měření objemu a stanovení osmolality. Jakmile se osmolalita moči ustálí (změna <30 mOsm/kg po dobu dvou po sobě jdoucích hodin), odeberou se vzorky na stanovení sérového sodíku, osmolality a hladiny ADH.1
Protokol (fáze 2): Subkutánně se podá pět jednotek vodního vazopresinu (ADH) a o hodinu později se změří osmolalita moči. Poté může být test ukončen.1
Objednané testy: Informace o jednotlivých testech naleznete v části Úplný seznam postupů.
Poznámka: Tento test by se neměl provádět, pokud je výchozí osmolalita séra pacienta >295 mOsm/kg. Test by měl být zastaven, pokud pacient ztratí >5 % své tělesné hmotnosti.1
.