Vladimír I., celým jménem Vladimír Svjatoslavič nebo ukrajinsky Volodymyr Svjatoslavič, křestním jménem Svatý Vladimír nebo Vladimír Veliký, rusky Святой Владимир nebo Владимир Великий, (narozen cca. 956, Kyjev, Kyjevská Rus – zemřel 15. července 1015, Berestova u Kyjeva; svátek 15. července), kyjevský velkokníže a první křesťanský vládce Kyjevské Rusi, který svými vojenskými výboji sjednotil Kyjevskou a Novgorodskou provincii v jeden stát a jehož byzantský křest určil směr křesťanství v regionu.
Vladimír byl synem normansko-ruského kyjevského knížete Svjatoslava s jednou z jeho kurtizán a patřil k rurikovské linii dominující od 10. do 13. století. V roce 970 se stal novgorodským knížetem. Po smrti svého otce v roce 972 byl nucen uprchnout do Skandinávie, kde si vyžádal pomoc strýce a přemohl Jaropolka, dalšího Svjatoslavova syna, který se pokusil zmocnit novgorodského knížectví i Kyjeva. Do roku 980 Vladimír upevnil kyjevskou říši od Ukrajiny až k Baltskému moři a upevnil hranice proti nájezdům bulharských, baltských a východních kočovníků.
Ačkoli křesťanství v Kyjevě existovalo již před Vladimírovou dobou, zůstal pohanem, nashromáždil asi sedm manželek, založil chrámy a údajně se účastnil modlářských obřadů zahrnujících lidské oběti. Protože Byzanc trápila povstání, požádal císař Basil II (976-1025) o vojenskou pomoc Vladimíra, který souhlasil výměnou za sňatek s Basilovou sestrou Annou. K dohodě došlo kolem roku 987, kdy Vladimír souhlasil i s podmínkou, že se stane křesťanem. Poté, co se nechal pokřtít a přijal křesťanské patronátní jméno Basil, vtrhl do byzantské oblasti Chersonesu (Korsun, dnes součást Sevastopolu), aby odstranil poslední neochotu Konstantinopole. Vladimír poté nařídil křesťanskou konverzi Kyjeva a Novgorodu, kde byly po potlačení místního odporu svrženy modly do řeky Dněpr. Nová ruská křesťanská bohoslužba přijala byzantský obřad ve staroslověnštině. Příběh (odvozený od mnicha Jakuba z 11. století), že Vladimír dal přednost byzantskému obřadu před liturgiemi německého křesťanství, judaismu a islámu kvůli jeho transcendentní kráse, zřejmě myticky symbolizuje jeho odhodlání zůstat nezávislý na vnější politické kontrole, zejména na Němcích. Byzantinci si však zachovali církevní kontrolu nad novou ruskou církví a jmenovali pro Kyjev řeckého metropolitu neboli arcibiskupa, který fungoval jako legát konstantinopolského patriarchy i císaře. Rusko-byzantská nábožensko-politická integrace kontrolovala vliv římsko-latinské církve na slovanském východě a určovala směr ruského křesťanství, přestože si Kyjev vyměňoval legáty s papežstvím. Mezi chrámy postavené Vladimírem patřila i Desiatynna v Kyjevě (navržená byzantskými architekty a vysvěcená kolem roku 996), která se stala symbolem obrácení Rusi. Křesťanský Vladimír také rozšířil školství, soudní instituce a pomoc chudým.
Další sňatek po smrti Anny (1011) spojil Vladimíra s císaři Svaté říše římské z německé otonské dynastie a zplodil dceru, která se stala chotí Kazimíra I. Obnovitele Polska (1016-58). Vladimírovu památku udržovaly při životě nesčetné lidové balady a legendy.