„Sklopila jsem oči, vzala Dylana za ruku a následovala Harlowa dovnitř. Jace seděl před televizí. Podle toho, jak se na mě nedíval, jsem poznala, že je nevrlý.
Když jsem se vedle něj rozplácla na gauči, přece jen se usmál.
„Smrdíš jako striptýzový klub,“ řekl a zúžil na mě oči.
„Jak to můžeš vědět?“
„Neprozradím ti svá tajemství.“
Potřásla jsem hlavou a hlasitě si povzdechla. „Proč mě k tomu nutíš? Vypadá to, jako bys chtěl trpět.“
Jace věděl, co přijde, ale jeho útěk přišel příliš pozdě. Přišpendlila jsem ho na pohovku a lechtala ho. Přestože se snažil působit nevzrušeně, lechtání v podpaží nevydržel.
Zatímco jsem trápil svého rozesmátého bratra, táta s mámou vyšli z kuchyně.
„Chyběl jsi mu,“ řekla máma, když jsem Jace konečně pustila nahoru.
Bratr lapal po dechu a naklonil se vedle mě na pohovku. „Chybí mi, že jsem tě porazil ve videohrách.“
„Taky mi chybí, že mě porážíš,“ řekla jsem a políbila ho na hlavu.
Harlow se svalil na gauč vedle nás a já se usmála nad důvěrně známou rodinnou pohodou.
Dylan nás pozoroval s lehkým úsměvem. Když zachytil pohledy Tada a Toniho, jeho úsměv se rozrostl.
Podezíravě jsem se teď podívala na Harlow, která měla plné ruce práce s tím, aby se na mě nalepila. „Chystají něco?“ Zašeptal jsem. „Budu se snad stydět?“
„Nevím. Jestli se budeš cítit trapně, praštím Dylana do rozkroku a všechny tím rozptýlím.“
Přivřela jsem oči nad její hrozbou a studovala Dylana, který se na mě zašklebil.
„Cože?“ Zeptala jsem se, teď už nervózní.
„Jde po tobě,“ řekl táta. „Radši se zeptej hned, než se začne vrtět.“
„Vrtěti,“ vyhrkl Jace. „Ona je taky netopýří.“
Harlow se zasmál. „Winnie umí tolik zvířecích napodobenin.“
Ignorujíc je, vstala jsem a šla ke stále se usmívajícímu Dylanovi.
„Cože?“
„Co se stalo s trpělivostí?“
Bez přemýšlení jsem sáhla po štípnutí do ruky. Dylan vzal obě ruce a pak si klekl na jedno koleno.
„Nedělej to,“ vyhrkla Harlow a chňapla po mně.
Všichni se na ni zamračili. Uplynula chvíle, kdy na mě zděšeně zírala. Najednou pokrčila rameny. „Myslela jsem nepřestávej. Jen do toho, Dylane.“
Nálada v místnosti se opět změnila v očekávání. Naše pohledy se soustředily na Dylana, který se na mě usmál.
„Vím, že už je to pár týdnů. Je mi to jedno. Miluju tě a ty miluješ mě, že jo?“
„Mám tě moc ráda.“
„Nejsem hloupá. Vím, že budeme mít problémy. Narazíme na problémy. Když se vyskytnou, vyřešíme je. Vyřešíme je, protože k sobě patříme. Věříš tomu, že ano?“
„Ano,“ zašeptala jsem a zadívala se do jeho krásných tmavých očí.
„Winono Toddsi, jsi dokonalý a já odmítám žít bez tebe. Vezmeš si mě?“
Moje nohy se proměnily v rosol a já si také klekla. „Ano,“ zašeptala jsem a bála se, že si to rozmyslí. Možná to byl jen trik. Hlavou se mi honily všechny ty hrozné věci. Nebyla jsem pro Dylana dost dobrá. Jednoho dne mě měl opustit. Nezasloužila jsem si být šťastná, když jsem byla tak slabá.
„Miluješ mě,“ zašeptal a přitiskl své čelo na mé. „Chceš, abych byla šťastná.“
„Ano,“ řekla jsem a po tvářích se mi kutálely slzy.
„Ty jsi to, co potřebuji, abych přežila.“
„Ještě nejsem úplně silná.“
„Teď tě miluju. Nechci čekat. Chceš na mě čekat?“
Potřásla jsem hlavou a podívala se na usmívající se rodiče a pak zpátky na Dylana.
„Jsme zamilovaní a plánujeme spolu žít. Musíme náš vztah oficiálně stvrdit, aby mě tvůj táta nenakopal do zadku“.
Ještě se smíchem jsem se zeptala: „Chceš to?“ „Ne,“ odpověděl jsem.
„Dokážu se vzdát všeho ostatního ve svém životě, ale tebe nikdy. Ať už jsi vdaná, nebo ne, patříš ke mně.“
Znepokojeně jsem vydechla a pak se usmála. „Ano, vezmu si tě.“
– Bijou Hunter, Damaged a Buldok
.