DiCapriův Gatsby je největším a nejjednodušším zvláštním efektem filmu: iluze vyvolaná především řečí těla a hlasem. Na stránce je tato postava tak tajemná, taková projekce knižního vypravěče, že byste si mysleli, že bude na plátně stejně nehratelná jako Kurtz nebo John Galt; unikl Alanu Laddovi a Robertu Redfordovi, předchozím obyvatelům této role. A přesto je díky DiCapriovi srozumitelný a bolestně skutečný. Hercovy volby podněcují myšlenku, že Gatsby hraje muže, kterým by si přál být a kterého ostatní potřebují, aby jím byl. Vidíme kalkulace za jeho očima, ale zároveň věříme, že by je dokázal skrýt před ostatními postavami – tedy většinou z nich.
DiCapriovo herectví evokuje Nickův popis lidské osobnosti jako „nepřetržité řady úspěšných gest“. Luhrmann některé scény prostříhá tak, aby to vypadalo, že postava je skutečně vševědoucí – jako by viděla a slyšela na míle daleko a četla myšlenky a pocity lidí – a DiCaprio tyto momenty hraje se směsicí nevyzpytatelnosti a rozkoše, jako by Gatsby věděl něco, co my ne, ale je příliš chytrý na to, aby přesně řekl co. (Mohl by hrát Supermana.) Když jsou Gatsbyho podvody odhaleny a jeho iluze rozbity, DiCaprio se stává děsivým a patetickým zároveň, falešným idolem, který se sám svrhává z piedestalu. V posledním okamžiku uvědomění se DiCapriovy modré oči shodují s modří Gatsbyho bazénu a jeho utrápená tvář, zarámovaná v těsném detailním záběru, má příšernou krásu. Je to ikonický výkon – možná nejlepší v jeho kariéře.
Zbytek hereckého obsazení je téměř stejně působivý. Nick Carraway je téměř stejnou abstrakcí jako Gatsby – divácká náhražka s nádechem Slušňáka zrazeného -, ale Maguire ho polidšťuje, stejně jako DiCaprio Gatsbyho. Pomáhá mu, že hrál tolik pokřivených typů s prázdnou břidlicí, ale v jeho výkonu se kromě známých tónů odehrává i něco jiného – něco hlubšího a smutnějšího.
Carey Mulliganová se na Daisy Buchananovou hodí fyzicky i hlasově – když flirtuje, slavný popis postavy, která má „hlas jako peníze“, dává téměř smysl – ale film si ji neidealizuje, jak se to často zdá u Gatsbyho a Nicka. Je v ní rozporuplná, komplikovaná osoba. S Tomem Joela Edgertona se jí vyrovná – vlastně přiměřeně vyrovná -. Herec odpovídá knižnímu popisu postavy jako „hromotluka“ a promítá žoviální aroganci grázla vydávajícího se za kultivovaného muže s penězi; je děsivý, ale v životní velikosti a vždy srozumitelný. Dobře jsou obsazeny i malé role, z nichž vyniká především Jordan Bakerová v podání Elizabeth Debicki. Režisér se skutečně zajímá o výkony svých herců i o psychiku postav. Když doutnající zášť příběhu vybuchne (zejména ve scéně ke konci, která si bere dost velkou volnost vůči knize), výsledkem je silnější zážitek, než mohou přinést davové scény a CGI panoramata.