Anatomie
Hrudní jícen vstupuje do břicha jícnovým hiátem v levé hemidiafragmě a má malou (2-3 cm) intraabdominální délku. Ezofagogastrická spojka (kardie) leží v břiše pod bránicí vlevo od střední čáry. Kardiakální zářez (incisura cardiaca gastris nebo incisura cardialis) je ostrý úhel (Hisův) mezi levým okrajem nitrobřišního jícnu a fundem žaludku (část žaludku nad vodorovnou čárou vedenou od kardie), který leží pod levou kopulí bránice a úzce souvisí se slezinou.
Tělo (corpus) žaludku vede do prepylorického antra (v incisura angularis, která leží na menším zakřivení asi 6-7 cm proximálně od pyloru) a spojuje se s dvanáctníkem u pyloru vpravo od střední čáry.
Žaludek (spolu s první částí dvanáctníku) je připojen k játrům gastrohepatálním vazem (menší omentum), k levé kopuli bránice gastrofrenickým vazem a ke slezině gastrolienálním vazem.
Další informace o příslušné anatomii naleznete v části Anatomie žaludku a anatomie dvanáctníku.
Jícnový plexus bloudivého (parasympatického) nervu leží v zadním mediastinu pod hilem plic. Mění se ve dva vagové kmeny, které vstupují do břicha spolu s jícnem přes jícnový hiát v levé kopuli bránice. Pravý (zadní) vágus leží za nitrobřišním jícnem a vpravo od něj, odděleně od jícnu, mezi jícnem a pravou drtí bránice, zatímco levý vágus leží před nitrobřišním jícnem a je těsně spojen s povrchem jícnu.
Pravý vagus dává vznik zadní žaludeční větvi zvané Grassiho trestný nerv – tak se nazývá proto, že je často přehlédnut při vagotomii a je pak zodpovědný za recidivu PUD -, která prochází vlevo a zásobuje kardii a fundus. Pravý vagus dává vzniknout jedné nebo více celiakálním větvím, které zásobují slinivku břišní a tenké a tlusté střevo, a levý vagus dává vzniknout jedné nebo více jaterním větvím, které zásobují játra a žlučník. Celiakální a jaterní větve probíhají mezi dvěma peritoneálními listy menšího (gastrohepatálního) omenta.
Další informace o příslušné anatomii najdete v článcích Anatomie jícnu a Anatomie vagového nervu.
Po vzniku celiakální, respektive jaterní větve pokračují pravý a levý vagový kmen podél menšího zakřivení žaludku (v těsné společnosti cévní arkády tvořené levými a pravými žaludečními cévami) jako zadní a přední žaludeční Latarjetův nerv, které zásobují corpus (tělo), antrum a pylorus žaludku.
V některých anatomických textech jsou terminální části přední a zadní vagi po odvedení žaludečních větví popisovány jako přední a zadní žaludeční nervy Latarjetovy. Větve vagi do antropyloru jsou také popisovány jako vraní noha, která se proximálně táhne do vzdálenosti asi 7 cm od pyloru.
Celiakální kmen (axis) odstupuje jako jeho první větev z přední plochy břišní aorty. Je dlouhý asi 1 cm a rozvětvuje se na levou žaludeční tepnu (LGA), společnou jaterní tepnu (CHA) a slezinnou tepnu. LGA probíhá směrem k menšímu zakřivení žaludku a dělí se na vzestupnou větev (zásobující nitrobřišní jícen) a sestupnou větev (zásobující žaludek), které obě probíhají podél menšího zakřivení.
CHA probíhá směrem doprava na horní hranici proximálního těla pankreatu a pokračuje jako vlastní jaterní tepna (PHA). Pravá žaludeční tepna (RGA), větev z CHA nebo PHA, probíhá podél menšího zakřivení zprava doleva a spojuje se se sestupnou větví LGA a vytváří oblouk podél menšího zakřivení mezi dvěma listy peritonea menšího omenta. Pylorus je označen prepylorickou žilou Mayo.
Procedurální plánování
TV zahrnuje rozdělení hlavního kmene vagu (včetně jeho celiakální/jaterní větve) a denervaci pyloru; proto je nutné provést pylorickou drenáž, například pylorickou dilataci nebo přerušení (pyloromyotomii nebo pyloroplastiku), nebo pylorický bypass, například gastrojejunostomii. Tento zákrok rovněž denervuje játra, žlučový strom, slinivku břišní a tenké a tlusté střevo.
TV jako chirurgický zákrok při duodenálním vředu provedl Dragstedt ve 40. letech 20. století. Zpočátku byla operace prováděna transtorakálním přístupem a nebyla přidána drenáž žaludku; později byla prováděna laparotomií a byly přidány drenážní postupy.
SV zahrnuje pouze rozdělení předního a zadního žaludečního nervu Latarjet (po odevzdání celiakálních/jaterních větví). Rovněž denervuje pylorus, a proto je nutný pylorický drenážní postup. Nedenervuje játra, žlučový strom, slinivku břišní ani tenké a tlusté střevo. Tento výkon se provádí zřídka.
HSV zahrnuje denervaci pouze fundu a těla (oblasti obsahující parietální buňky) žaludku (nazývá se také parietální vagotomie ). Zachovává nervové zásobení antra a pyloru; v důsledku toho není nutná pylorická drenáž. HSV nedenervuje játra, žlučový strom, slinivku břišní ani tenké a tlusté střevo. Tento postup se také nazývá proximální vagotomie žaludku (PGV).