Vaření krevet, krabů a langust je louisianskou cajunskou tradicí a můžete se s ním setkat po celé Louisianě a v současné době i podél jižní části Mexického zálivu. S Louisianou je však nejvíce spojeno právě oblíbené vaření langust. Festival Breaux Bridge Crawfish Festival v Louisianě byl deníkem USA Today označen za jednu z deseti nejlepších gastronomických akcí a je přehlídkou cajunské hudby a kultury. Velké festivaly vaření langust pořádají církve a další organizace jako finanční sbírky po celé jaro. Tulane University pořádá každoročně v dubnu „Crawfest“ a University of New Orleans pořádá každoroční vaření langust pro všechny studenty na konci jarního semestru (Students unwinding on Crawfish and Unprecedented Fun-SUCAUF). Menší akce se konají na dvorcích a v parcích v průběhu dubna, května a června. Místní obyvatelé tradičně jedí langusty, stejně jako kraby, bez nástrojů, jako jsou krakatice nebo krumpáče.
Jedním z důvodů oblíbenosti langust může být cena. V době vrcholu sezóny (koncem jara) může být maloobchodní cena živých langust nižší než 1,50 USD za libru (2006), přičemž v současné době se ceny langust pohybují kolem 1,99 USD za libru. Krevety a krabi jsou výše ceněné peněžní plodiny a pro větší skupiny mohou být méně dostupnou variantou.
Vaření se obvykle provádí ve velkém hrnci (60 až 80 kvarterů) opatřeném sítem a zahřívaném propanem. Někteří tradicionalisté však cedník nepovažují za nutný a používají síťku nebo naběračku z drátěného pletiva. Mezi koření patří sáčky na vaření krabů, kajenský pepř, pálivá omáčka, sůl, citrony a bobkový list. Do vařených krevet a langust se obvykle přidávají kukuřičné klasy, nové brambory, cibule a hlavičky česneku. Někteří lidé přidávají uzené klobásy nebo žampiony. Při vaření langust se vedou diskuse o tom, zda je třeba langusty nejprve pročistit tak, že se na několik minut zalijí čistou vodou s velkým množstvím soli. Zastánci tohoto názoru tvrdí, že se tím raci zbaví nečistot. Jiní tvrdí, že to nefunguje a je to zbytečný krok. „Mistr vaření“ je zodpovědný za to, že ingredience jdou do hrnce ve správném pořadí, a kontroluje načasování jednotlivých kroků. Při kořenění vařených langust neexistuje žádná správná nebo špatná metoda a mnoho zkušených kuchařů se řídí pouze pocitem, i když existují určité pokyny, kterými je třeba se řídit, a mnoho názorů na to, jak by se měly vařené langusty kořenit. Mnoho receptů vyžaduje krátké vaření a následné namáčení při vypnutém ohni. Obsah hrnce se vyndá, scedí a vyklopí na stůl pokrytý novinami. Někdy mohou být langusty vysypány do tradičního plavidla, ve kterém langustáři v minulosti brázdili zátoky a bažiny – pirogy. Při vaření krevet jsou obvykle k dispozici lahve s pálivou omáčkou, citrony a rozpuštěným máslem a koktejlová omáčka. Některé rodiny rády používají italský salátový dresink nebo kečup, případně směs obojího.
Howard Mitcham a jeho Cech kominíků (pojmenovaný na počest večeře, kterou pro londýnské kominíky pořádal Charles Lamb) pořádal v 50. a 60. letech 20. století každoročně vaření krevet pro bohémy z francouzské čtvrti. Poznamenává: „Na našem posledním velkém večírku jsme uvařili 400 liber krevet a 400 tlustých krabů pro 200 hostů a vypili jsme osm třicetilitrových sudů piva. K hudbě nám hráli Kid Thomas a jeho Algiers Stompers, slavná stará gut-bucket jazzová skupina z Preservation Hall, a Olympia Funeral Marching Band“. Technika kominíků spočívala v použití nových třicetigalonových pozinkovaných popelnic, naplněných do třetiny vodou a přivedených k varu s kořením. Krevety se rozdělily na pětadvacetikilové várky a nacpaly se do nových povlaků na polštáře a zavázaly. Pětadvacet kilogramů krevet se vařilo asi 25 minut. Jedna várka se vyndala a další šla dovnitř.