První dějství, druhá scéna; Ach, kéž by i toto, příliš pevné tělo roztálo….
V tomto monologu Hamlet na začátku vyjadřuje své přání zmizet, nebo se dokonce zabít. „Ach, kéž by i toto, příliš zkažené tělo roztálo, roztálo a rozplynulo se v rosu, anebo kéž by Věčný neurčil svůj kánon ‚proti sebevraždě‘!“.
Věčný je Bůh. Hamlet pokračuje v této náladě, když říká: „Jak unavené, zatuchlé, ploché a neužitečné se mi zdají všechny užitky tohoto světa!“ (Hamlet). To znamená, že ho věci netěší a že nevidí žádný užitek z tohoto světa.
Hamlet dále říká, jak je zklamán svou matkou, že se provdala tak brzy po otcově smrti. „Ale dva měsíce mrtvá – ne, ne tolik, ne dva. Tak vynikající král, to byl tomuto Hyperionu do satyra.“
V tomto úseku nám Hamlet říká, že starý král, jeho otec, byl daleko lepším králem než jeho strýc. Zbytek jeho monologu je o zklamání z matky, že se tak brzy znovu provdala.
„Ještě měsíc, anebo než zestárly ty boty, s nimiž šla za tělem mého ubohého otce… zvíře, které chce mluvit o rozumu, by truchlilo déle!“ Přes všechno zklamání Hamlet končí tím, že musí držet jazyk za zuby, i když mu to láme srdce.
Hamlet by se možná necítil tak, jak se cítí, kdyby jeho matka se svatbou počkala, ale Hamlet je hodný chlapec a svou matku zjevně miluje. Hamlet se matce vůbec nepostavil a o sebevraždě vážně neuvažoval, dokud se nesetkal s duchem. Nezdržoval se myšlenkami na sebevraždu a o matce naříkal, jen když byl sám. Kdyby se mohl vrátit ke studiu, bylo by vše v pořádku.
Třetí dějství, první scéna; Být, či nebýt? Toť otázka.
S myšlenkou na sebevraždu, která se mu honí hlavou, začíná Hamlet diskutovat o tom, zda by to měl skutečně udělat, nebo ne. Smrt mu připadá přesvědčivější, když říká: „Zemřít, spát – nic víc – a spánkem říct, že končíme bolest srdce a tisíce přirozených otřesů, jichž je tělo dědicem – to je završení, které si zbožně přejeme!“. Hamlet se přiklání k druhé straně sporu: „Vždyť v tom spánku smrti mohou přijít sny…“
Hádka pokračuje, ale vítězí strach z toho, co se může stát po smrti. „Tak z nás všech svědomí dělá zbabělce,“ uzavírá Hamlet. Přistoupí k němu Ofélie a Hamlet si přeje, aby se za něj pomodlila.“
Sebevražda není nikdy řešením, zvlášť když máte zabít strýce, a Hamlet na to po dlouhé debatě sám se sebou brzy přijde. Kdyby se Hamlet nebál toho, co je po smrti, nejspíš by se zabil sám, ať už by byl jeho strýc mrtvý, nebo ne. Když Hamlet dokončí svou debatu, spatří Ofélii a nejspíš se rozveselí… na krátkou dobu.“
Hamlet byl smutný od začátku do konce hry. V průběhu celé hry Hamlet vyjadřoval svůj smutek a přání smrti, ať už své, nebo svého strýce. Být, či nebýt bylo v jeho mysli skutečně myšlenkou delší než jen jedna scéna. Nakonec Hamlet své přání splní, jeho strýc zemře a Hamlet sám se připojí ke svému otci ve smrti.
Pomozte nám opravit jeho úsměv pomocí vašich starých slohových prací, trvá to pár vteřin!
-Hledáme předchozí eseje, laboratoře a úkoly, které jste zvládli na jedničku!!!
-Prohlédneme je a zveřejníme na našich webových stránkách.
Výnosy z reklamy jsou použity na podporu dětí v rozvojových zemích.
-Pomáháme platit operace rozštěpů patra prostřednictvím organizací Operation Smile a Smile Train.