Uzavřené řeholní řády nebo klášterní klérus jsou řeholní řády, jejichž členové se přísně oddělují od záležitostí vnějšího světa. V katolické církvi je uzavřenost upravena kodexem kanonického práva, a to buď latinským, nebo východním, a také konstitucemi konkrétního řádu. Praktikuje se s různými zvyklostmi podle povahy a charismatu daného společenství. Toto oddělení může zahrnovat fyzické bariéry, jako jsou zdi a mříže (tj. doslova klášter), s omezeným vstupem pro ostatní osoby a určitými prostory povolenými výhradně členům konventu. Cizí osoby mohou do těchto prostor dočasně vstoupit pouze za určitých podmínek (například pokud jsou kandidáty řádu, lékaři nebo řemeslníky). Záměrem takového uzavření je zabránit rozptylování od modlitby a řeholního života a udržovat atmosféru ticha.
Za určitých okolností mohou být uděleny výjimky, aby uzavřený muž nebo žena mohli dočasně nebo trvale opustit ohradu.
Mezi uzavřené mužské řeholní řády patří mniši řídící se řeholí svatého Benedikta, tedy benediktini, cisterciáci a trapisté, ale také mniši kartuziáni, hieronymité a některé větve karmelitánů, spolu s členy Betlémské mnišské rodiny, zatímco uzavřené ženské řeholní řády zahrnují řádové kanovnice, jeptišky patřící k benediktinskému, cisterciáckému, trapistickému a kartuziánskému řádu, spolu s jeptiškami druhého řádu každého z žebravých řádů, mj: dominikánek, karmelitánek, servitek, augustiniánek, minoritek, spolu s mniškami koncipistkami, vizitandkami, uršulinkami a mniškami z Betlémské řeholní rodiny.