Vlastnit katalog knihovních karet byl jeden z mých snů, který jsem měl, co si pamatuji. Knihovní systém, pro který pracuji, prodal před několika lety své čtyři zbývající kusy zaměstnancům, ale jména se vybírala z klobouku a bohužel to moje mezi nimi nebylo.
Pokud jste se nikdy nevydali na lov, asi vás překvapí, že se prodávají za stovky a někdy i tisíce dolarů v závislosti na velikosti. Nemyslel jsem si, že bych nějaký našel, nebo že bych si ho dokonce mohl dovolit, kdybych ho našel. Ale měla jsem štěstí.
V květnu jiná členka Indy Blog Society umístila odkaz na svůj blog Two Twenty One a já jsem příčinně procházela příspěvky, když mě zastavil jeden o kartotéce. Komentovala jsem její příspěvek ve skupině a řekla, jak jí závidím, že našla jeden na Craigslistu za pouhých 85 dolarů.
Krátce nato mi napsala zprávu a sdělila mi báječnou novinu – její kamarádka má jeden, který jí právě leží v garáži, a napadlo ji, že by ho mohla prodat.
OMG.
Moje knihovnické srdce explodovalo.
Kamarádka ho odhalila v garáži a poslala fotky. Pak nastalo ticho. Pořád jsem se vyptávala, ale nemohla jsem se dočkat odpovědi ohledně ceny nebo jestli si pro ni můžu přijet. Měsíce plynuly a nakonec, na začátku září, když jsme se chystali uzavřít náš nový dům, jsem poslal poslední zprávu a KONEČNĚ jsem dostal potvrzení, že mi ho prodá za 100 dolarů. Okamžitě jsem se vydal k ní domů a nějak jsem ho dostal do auta a po schodech do bytu (tyhle věci jsou těžké, lidi).
Neměl vršek ani bok a nebyl na stojanu. Takže to chtělo trochu práce, ale věděl jsem, že to zvládnu. Švagr přinesl brusku a rám jsme měli hotový asi za hodinu, pak jsme šli do Home Depot nařezat nějaké desky.
Řeknu vám, že to byla nejhorší část celého zážitku. Nikdo na nás nechtěl počkat. Doslova jsme stáli 30 minut a čekali, až zaměstnanec dokončí osobní rozhovor s nějakými lidmi v obchodě, než šel najít někoho jiného, kdo by nám případně mohl nařezat prkna. Když jsme to konečně udělali, byli nepříjemní a z nějakého důvodu si mysleli, že se snažím postavit věc od začátku, i když jsem jim jasně řekl, co potřebuji. Desky nakonec nařezali a hádejte co? Vrchní část nebyla správná. Andrew ji tedy vzal s sebou domů, aby ji kamarád z práce opravil a my na ni mohli nasadit vršek. A hádejte co? Stále to nesedělo. Tak jsme šli zpátky do Home Depot (protože v Menards dřevo neřežou) a tentokrát jsme našli kus, který měl přesnou velikost, jakou jsme potřebovali.
Mezitím jsem obrousil všechny zásuvky, což trvalo mnohem déle, než by člověk čekal. Bylo jich celkem osmnáct a bylo třeba vyndat i úchytky zásuvek. Pracoval jsem na tom, kdy jsem mohl, a většinu jsem dělal v garáži za teplejšího zimního dne.
Poté přišlo na řadu moření. Rozhodl jsem se pro tmavší ořechovou barvu a celý kus jsem natřel třemi vrstvami. Opravdu to zvýraznilo kresbu dřeva a vypadá to naprosto úžasně!
Když bylo vše namořené, natřel jsem to pololesklým polyuretanovým nátěrem, abych dřevo ochránil, a pak jsem nasadil kování. Tady jsem narazil na další problém – na kování nebylo dost šroubů! Naštěstí v železářství měli nějaké, které se docela blížily tomu, co bylo dodáno s jednotkou. Nejsem si jistý, kam se zbylé šrouby poděly, protože v době pořízení na ní nebyly výsuvy zásuvek, takže si říkám, jestli se prostě někde neztratily.
Nevypadá to prostě úchvatně?“
Pak už zbývalo jen nasadit nohy. Koupila jsem na Amazonu černé vlásenkové nohy, o kterých jsem si myslela, že budou vypadat hezky – stály asi 50 dolarů za sadu čtyř 28palcových nohou. Vzhledem k tomu, že kartotéku používám jako přízvučný stolek, chtěla jsem nějaké, které budou trochu vyšší, a tyhle měly tu správnou výšku.
Začali jsme vrtat šrouby bez předvrtání otvorů a to se nepovedlo. Po předvrtání všech bylo opravdu snadné jen použít šroubovák a připevnit nohy tímto způsobem. Pokud to budete zkoušet sami, doporučuji předvrtat, bude to mnohem jednodušší.
Po připevnění nohou už stačilo jen namořit ten poslední horní díl a natřít ho polystyrenem a projekt byl hotový! V prostoru to vypadá krásně a jsem moc spokojená s tím, jak to dopadlo. Je přesně taková, jakou jsem si ji představovala.
.