Typy, příčiny a příznaky synestezie – vysvětlení vidění zvuků

Jako generaci vychovanou na úžasných schopnostech, které člověk může získat působením určitých chemických látek, nás vždy fascinovaly, a proto nás oslovuje svět superhrdinů. DC má svou sadu geneticky vylepšených padouchů a hrdinů a marvelovský vesmír láme rekordy svým posledním filmem, který obsahuje řadu mimozemských, geneticky vylepšených a technologicky vybavených hrdinů. Než si však marvelovský vesmír získal příběhy svých superhrdinů celou jednu generaci, existoval jiný soubor hrdinů, který dal vzniknout kultu následovníků.

Mluvíme samozřejmě o X-Menech a vzniku mutantského žánru. Tito mutanti nezískali své schopnosti díky laboratorním nehodám, se svými schopnostmi se narodili. Při zpětném pohledu dává Magnetovo tvrzení, že tito mutanti jsou dalším stupněm lidstva, tak trochu smysl každému, kdo se hlásí k Darwinovi. Ale co když tito mutanti byli spíš skuteční než fiktivní? Co když lidé jako druh pomalu, ale vytrvale směřovali k dalšímu evolučnímu stupni? Synestezie neboli schopnost vidět zvuk a vnímat jeho barvu je jednou z takových schopností. Jedná se o neurologický stav, kdy jsou oblasti mozku reagující na podněty srostlé, což znamená, že člověk zažívá hyperreakci na podnět nebo je na podnět přecitlivělý.

Synestezie je vlastně definována jako stav, kdy zvuky vyvolávají také vizuální odezvu a v některých případech po sobě zanechávají chuť. Mnozí synestetici si tento nedobrovolný zážitek ani neuvědomují a předpokládají, že ostatní vnímají svět podobně. Jedná se však o extrémně vzácný stav, kdy synestezii uvádí pouze 4 % světové populace.

Synestezie: Historie

Synestezie vznikla ze dvou starořeckých slov „syn“, což znamená „společně“, a „aisthesis“, což znamená „vjem“, dohromady toto slovo znamená „cítit vjemy společně“. I když výzkum synestezie začal v 18. století, případy synestezie se vyskytovaly po celou historii. Ve starých čínských textech se objevují závěry o přiřazování dat k barvám a chutím. Starověké perské texty připisovaly barvy hudebním tónům, ostatně již v roce 550 př. n. l. Pythagoras tvrdil, že hudební stupnice lze měřit čísly. V roce 370 př. n. l. řecký filozof Platón tvrdil, že svět a jeho duše mají pohyby podobné základním hudebním notám. Aristoteles v roce 350 př. n. l. pokračoval v tomto tvrzení a postuloval, že harmonie barev a zvuků je stejná. Aristoteles dokonce popsal odpovídající chuť každé barvy.

Různí vědci v průběhu věků předepisovali barvy a následně i chuť hudbě, včetně sira Isaaca Newtona. Formální výzkum synestezie jako předmětu vědeckého zkoumání začal v 19. století, nicméně s rozvojem psychologie se lidé začali zaměřovat na chování a na to, co ho vyvolává, a synestezii jako obor zkoumání odsunuli na vedlejší kolej.

Když tedy synestetici tvrdili, že vidí nebo cítí chuť zvuku, většina lidí jejich tvrzení smetla ze stolu jako bujnou fantazii nebo bláboly jedinců sjetých drogami a trávou. V 80. letech 20. století však psychologové a neurologové začali studovat chování a pocity, které se projevovaly a prožívaly v důsledku určitých biologických vlivů, a synestezie se opět stala předmětem mnoha výzkumů a údivu. V 80. letech 20. století vedli výzkumníci jako Larry Blake, Richard Cytowic, Simon Baron-Cohen a Jeffrey Gray studium lidského chování prostřednictvím lidského poznání a zkoumali, jak vjemy synestetika ovlivňují jeho realitu. Tento návrat k synestezii jako oboru studia vedl v 90. letech 20. století k rozvoji internetových společností pro synestetiky, tato internetová fóra se později rozvinula mimo jiné do společností synestetiků v Americe, Velké Británii a Norsku.

Příčiny a příznaky synestezie:

Různé části lidského mozku jsou zodpovědné za naše reakce na různé podněty. Předpokládalo se, že u synestetika jeho limbický systém ovlivňuje mísení vjemů, což mu umožňuje prožívat událost prostřednictvím dvou nebo více smyslových bodů. Pozdější výzkumy však ukázaly, že za slučování takových smyslových vjemů je zodpovědná mozková kůra. Mozková mapa synestetika vykazuje aktivitu v těch částech mozku, které u normálního člověka zůstávají neaktivní. Protože synestetici pociťují při působení podnětů více než jeden vjem, mají lepší paměť a asociační schopnosti.

Synestetická zkušenost je nedobrovolná, jedinci si synestezii vypěstují ve velmi mladém věku a vyrůstají v přesvědčení, že zbytek lidstva vnímá svět stejně jako oni. Někteří jedinci uvádějí, že si neuvědomovali rozdíl, dokud je na něj někdo neupozornil, zatímco jiní jedinci se svěřili, že mají pocit, jako by žili s tajemstvím. Někteří vědci ve skutečnosti tvrdí, že každé dítě je synestetik, ale jakmile jedinci vyrostou, v důsledku amnézie z dětství na spojení mezi jednotlivými smyslovými orgány zapomenou. Amnézie z dětství je důvodem, proč většina dospělých nevěří svým bližním, když tvrdí, že slyší barvy. Tento předpoklad, že každé dítě je synestetik, se však používá k vysvětlení vzniku synestezie vyvolané úrazem hlavy/poraněním u dospělých. Dalším zajímavým zjištěním je, že většina leváků je synestetik. Často je obtížné zjistit, zda je váš blízký synestetik či nikoliv, nicméně zde jsou příznaky synestezie:

1. Stejné podněty vyvolávají stejnou vizuální nebo čichovou odezvu.
2. Protože je zkušenost se synestezií v jedinci tak dobře zakořeněná, nemusí si ani všimnout, že je něco v nepořádku, dokud ho někdo z přátel neupozorní, že uši nevidí zvuk. Je však důležité si uvědomit, že každý jedinec nebude mít stejnou smyslovou odezvu na stejný podnět, kde jeden jedinec vidí určité slovo nebo hudební notu jako žlutou, druhý ji může vidět jako oranžovou.
3. Synestetické vnímání je vždy automatické a mimovolní.
4. Synestetici nevnímají slova nebo hudbu v propracovaných a složitých představách. Častěji vidí slova, písmena nebo hudební tóny v určitém vzorci nebo pořadí.

Typy synestezie:

„A ty, které viděli tančit, považovali ti, kteří neslyšeli hudbu, za blázny.“ – Friedrich Nietzsche

Tato Nietzscheho slova dokonale sedí, pokud jde o pochopení synestezie, která je rozšířena pouze u 4 % celkové světové populace. Pro zbylých 96 %, kteří si nepamatují své vlastní vývojové dny, může být obtížné navázat vztah se synestetiky nebo pochopit způsob, jakým vnímají svět, nicméně někteří umělci se pokusili vytvořit obrazy toho, jak vnímají hudbu. Zajímavé je také to, že synestezie je různého typu:

Synestetické osobnosti:

Další výzkumy ukázaly, že vzhledem k tomu, že synestetici jsou citlivější a lépe vnímají své situace a okolí, většina synestetiků se věnuje umění, aby lépe vyjádřili sebe a své vnímání světa. Většina hudebníků má synestezii, stejně jako většina umělců. Zde je seznam slavných lidí v moderní historii, kteří mají synestezii:

Marilyn Monroe:

Životopisec Maryn Monroe ve své knize napsal, že byla schopna vidět věci, které lidé obvykle vidí, když jsou pod vlivem drog, to bylo napsáno s odkazem na její schopnost vidět barvy pro hudbu a zvuk.

Jimi Hendrix:

Jimi Hendrix je známý hudebník, který se proslavil tím, že viděl akordy v různých barvách, ostatně text písně „Purple Haze“ popisuje jeho vnímání akordu na kytaře, který měl fialový nádech.

Pharrell Williams:

Pharrell Williams je jedním z nejotevřenějších propagátorů synestezie. Povzbuzuje lidi, aby tuto schopnost přijali jako dar. Podle Williamse dokonce nedokáže oddělit zvuk a barvy, ve skutečnosti se hudebník domnívá, že kdyby někdy nebyl schopen vidět hudbu, přestal by ji tvořit. Podle hudebníka mu vidění hudby pomáhá vytvářet hudbu, která je jedinečná v tom smyslu, že nezastíní ani nezmění umění jeho spolupracovníků.

Vincent Van Gogh:

Trýznivý umělec s příběhem a uměním, které okouzlí každého, se jednou pokoušel naučit hrát na klavír. Jeho učitelka klavíru zpozorovala, že chlapec spojuje klavírní tóny s barvami, a s podezřením na šílenství požádala slavného umělce, aby odešel. Je docela škoda, že lidé tehdy nechápali synestezii jako lidský stav. Někteří psychologové tvrdí, že všechny Van Goghovy pozdější psychické problémy vznikly z potlačování a neznalosti jeho stavu.

Mozart:

Zdá se, že většina úspěšných hudebníků poslední doby měla synestezii. Mozart viděl v každém tónu klavíru konkrétní barvy, což mu umožňovalo míchat a kombinovat barvy a vytvářet neobvyklou hudbu.

Vladimir Nobokov:

Synestezie v rodině Nobokovových, kterou sdílel spisovatel Vladimir, jeho matka a syn, je klasickým příkladem toho, jak je synestezie genetická. Zatímco Vladimir sám viděl abecedu a čísla v určitých barvách, jeho matka i syn viděli barvy v hudbě.

V evolučním koloběhu věcí se jednou můžeme upřímně ptát, zda je synestezie dalším krokem lidstva, jak pomáhá nějakému člověku? Je však třeba si uvědomit, že synestetik má zesílené smysly pro příjem informací i pro jejich ukládání. Většina synestetiků si staví mentální hrady, aniž by to měli v úmyslu. Jak to tedy pomáhá lidstvu? To nemůžeme s jistotou říci, ale hádáme, že v dávných dobách byli synestetici také výbornými průvodci lovecké tlupy, nemluvě o tom, že v současnosti jim schopnost zapamatovat si detaily a citlivost na zvuky a barvy pomáhá být empatičtějšími, s delší pamětí.

Také čtěte: Hematohidróza: Lidé, kteří mohou plakat krvavé slzy nebo potit krev

Novinky o synestezii:

Žena se synestezií dokáže ochutnat jména

– 22. ledna 2019

Julie Mcdowallová z Glasgow trpí synestezií a svým tweetem, že dokáže ochutnat jména, zlomila internet. Zatímco se potýká s identifikací chuti neznámých jmen, například těch, která mají asijský nebo indický původ, tvrdí, že slovo „Dal“ chutná jako gumová kachna, která byla ponořena do octa. Od svého tweetu přijala několik žádostí od lidí, kteří se jí ptali, jak chutnají jejich jména, a Julie byla ve svých odpovědích brutálně upřímná. Dokonce přiznala, že nesnáší jméno Duncan, protože chutná jako říhnutí po snědení uzených slaninových chipsů. Jméno Graham chutná jako guláš, zatímco Catherine jako suchar namočený v čokoládě nebo kávě. Ve skutečnosti jí jméno Jesus chutná jako Malteaser. Objevilo se několik lidí, kteří její odpovědi kritizují, a dokonce tvrdí, že samotná nahodilost jejích odpovědí ukazuje, že si to vymýšlí za pochodu. Synestezie je však kupodivu mnohem častější, než by si lidé mysleli, a některá slova nebo fráze mohou u jiných lidí vyvolat podobné reakce, jako například v roce 1690 filozof John Locke, který popsal setkání se slepcem, který zřejmě viděl šarlatovou barvu, když slyšel zvuk trubky.

Synestezie může být důsledkem nadměrného propojení neuronů:

17. července 2018

Dlouhou dobu se vědci zdráhali zkoumat ojedinělé lékařské anomálie, jako jsou synestézie. Vědci v Nizozemsku však nakonec podlehli své zvědavosti a začali synestézii testovat. Bylo již zjištěno, že synestezie může být genetická, protože se její případy obvykle objevují v rodinách. S ohledem na tento klíčový faktor zkoumali vědci z Institutu Maxe Plancka pro psycholingvistiku tři rodiny synestetiků. V rámci těchto tří rodin studovali geny tří po sobě jdoucích generací synestetiků spolu s geny nesynestetiků v rodině. Po několika kolech důkladných testů se ukázalo, že 37 genů může případně předpovídat přítomnost synestetika v budoucnosti.

Další výzkum také odhalil, že z těchto 37 genů existuje 6 variant, o nichž je známo, že souvisejí s neurony a jsou známé jako „axony“. Zajímavé je, že tyto axony souvisejí jak se zvukovými, tak se zrakovými neurony. Toto jediné odhalení přineslo vědecké komunitě mnoho vzrušení, protože otevírá další brány i pro pochopení autismu, protože vědci objevili, hyper propojené neurony u autistů.