Název lodi: RMS Titanic
- Pasažéři a posádka: 2 207
- Potopila se:
- Čas potopení: 2 hodiny 40 minut
- Úmrtí: 1 517 osob
- Počet přeživších: 1 000 osob: 31,3 %
Název lodi: RMS Lusitania
- Pasažéři a posádka: 1 949 osob
- Potopeno: 1 949 osob:
- Čas potopení: 7. května 1915, torpédována německou ponorkou
- Čas potopení: 18 minut
- Úmrtí: 1 198 osob
- Počet přeživších: Tragické plavby lodí RMS Titanic a RMS Lusitania poskytly skupině ekonomů příležitost porovnat, jak se lidé chovají v extrémních podmínkách. (Jejich článek vyšel v časopise PNAS.) Navzdory rozdílným důvodům potopení nesou příběhy obou lodí některé pozoruhodné podobnosti: Obě lodě vezly podobné složení pasažérů a nebyly schopny pojmout na záchranných člunech všechny cestující na palubě. (V případě Titaniku prostě nebylo dost člunů pro všechny. Na Lusitanii se loď po zásahu torpédem naklonila na pravobok a posádka nebyla schopna spustit všechny záchranné čluny). Oba kapitáni nařídili, aby ženy a děti měly na člunech přednost. A obě lodě měly podobný počet přeživších.
Složení trosečníků však bylo velmi odlišné. Na Titaniku přežily častěji ženy ve věku 16 až 35 let (v plodném věku) než ostatní věkové skupiny, stejně jako děti a lidé s dětmi. Na Lusitanii přežily s největší pravděpodobností ženy i muži ve věku 16 až 35 let. Existovaly také třídní rozdíly. Nejlépe se dařilo cestujícím první třídy na Titaniku, ale nejhůře – dokonce hůře než cestujícím třetí třídy – na Lusitanii.
Co se stalo? Podle vědců za vše může čas.
Pasažéři Lusitanie měli méně než 20 minut, než se jejich loď potopila, a v takové situaci, kdy jde o život a smrt, podle sociologů „převládají reakce založené na vlastním zájmu“. Nezáleželo na tom, co kapitán nařídil. Loď šla ke dnu a lidé reagovali sobecky a v takové situaci by se dalo očekávat, že místo v záchranném člunu si s největší pravděpodobností vybojují lidé v nejlepších letech (16 až 35 let). Navíc vzhledem k obtížím při spouštění těchto člunů na vodu by lidé v této věkové skupině měli další výhodu, protože by s větší pravděpodobností měli sílu a obratnost zůstat na palubě kymácejícího se člunu nebo po pádu do vody vylézt zpět.
Titanic se však potápěl dostatečně pomalu na to, aby mohly platit společenské normy. Cestující se obecně drželi pravidla „ženy a děti mají přednost“, přestože mohli posádku snadno přemoci. A cestující první a druhé třídy mohli těžit z času navíc, v němž mohli mít dřívější nebo lepší informace od posádky nebo měli jiné výhody.