Raná historieEdit
The Village Voice začali vydávat Ed Fancher, Dan Wolf a Norman Mailer 26. října 1955 z dvoupokojového bytu v Greenwich Village; to byla jeho počáteční oblast působnosti, která se v 60. letech rozšířila do dalších částí města. V roce 1960 se přestěhoval z Greenwich Avenue 22 na Christopher Street 61 v památné trojúhelníkové rohové budově přiléhající k Sheridan Square a pár metrů západně od Stonewall Inn; poté, v letech 1970 až 1980, na 11. ulici a University Place; a poté na Broadway a 13. ulici. V roce 1991 se přestěhoval na Cooper Square v East Village a v roce 2013 do Financial District.
Mezi rané sloupkaře 50. a 60. let patřili Jonas Mekas, který ve svém sloupku „Film Journal“ zkoumal undergroundové filmové hnutí, Linda Solomonová, která ve sloupku „Riffs“ hodnotila klubovou scénu ve Village, a Sam Julty, který psal populární sloupek o vlastnictví a údržbě automobilů. John Wilcock psal sloupek každý týden po dobu prvních deseti let existence novin. Dalším pravidelným autorem z tohoto období byl karikaturista Kin Platt, který každý týden kreslil divadelní karikatury. K dalším významným pravidelným přispěvatelům patřili Peter Schjeldahl, Ellen Willisová, Jill Johnstonová, Tom Carson a Richard Goldstein.
Po více než 40 let byl Wayne Barrett muckrakerem novin, který se zabýval newyorskými developery a politiky, včetně Donalda Trumpa. Tyto materiály byly i nadále cenným zdrojem informací pro reportéry, kteří se zabývali Trumpovým prezidentstvím.
The Voice publikoval vyšetřování newyorské politiky i zpravodajství o celostátní politice, nechyběly ani recenze z oblasti umění, kultury, hudby, tance, filmu a divadla. Autoři a karikaturisté Hlasu obdrželi tři Pulitzerovy ceny: v roce 1981 (Teresa Carpenterová, za fejetony), 1986 (Jules Feiffer, za redakční karikatury) a 2000 (Mark Schoofs, za mezinárodní zpravodajství). Téměř od svého vzniku noviny oceňují alternativní divadlo v New Yorku prostřednictvím cen Obie. Hudební anketa „Pazz & Jop“, kterou založil Robert Christgau na počátku 70. let, je vydávána každoročně a zůstává vlivným průzkumem mezi národními hudebními kritiky. V roce 1999 zahájili filmový kritik J. Hoberman a redaktor filmové sekce Dennis Lim podobnou filmovou anketu Village Voice za filmový rok. V roce 2001 Hlas sponzoroval svůj první hudební festival Siren Festival, který se každoročně zdarma koná v létě na ostrově Coney Island. V roce 2011 se akce přesunula na dolní cíp Manhattanu a byla překřtěna na „4knots Music Festival“, což byl odkaz na rychlost proudu East River.
V 80. letech a později byl Hlas známý svou rozhodnou podporou práv homosexuálů a každoročně v červnu vydával číslo Gay Pride. Na počátku své historie však měly noviny pověst homofobního listu. Při informování o stonewallských nepokojích v roce 1969 noviny označovaly tyto nepokoje jako „Velkou vzpouru buzerantů“. Dva reportéři, Howard Smith a Lucian Truscott IV, použili ve svých článcích o nepokojích slova „buzna“ a „lesba“. (Tato slova se v té době mezi homosexuály běžně nepoužívala.) Smith a Truscott si vyzvedli své novinářské průkazy z kanceláří Hlasu, které se nacházely v těsné blízkosti baru, když problémy začaly; byli mezi prvními novináři, kteří událost zaznamenali; Smith byl uvězněn uvnitř baru s policií a Truscott podával zprávy z ulice. Po výtržnostech se Gay Liberation Front (GLF) pokoušela ve Voice propagovat tance pro gaye a lesby, ale nesměla používat slova „gay“ nebo „homosexuál“, která noviny považovaly za hanlivá. Noviny změnily svou politiku poté, co je o to GLF požádala peticí. Časem Voice svůj postoj změnil a v roce 1982 se stal druhou známou organizací v USA, která rozšířila výhody pro domácí partnery. Jeff Weinstein, zaměstnanec novin a závodní mistr vydavatelské lokality 65. okrsku UAW, vyjednal a získal v odborové smlouvě dohodu o rozšíření zdravotního, životního a invalidního pojištění na „ekvivalentní manžele“ členů odborů.
Konkurenty The Voice v New Yorku jsou New York Observer a Time Out New York. Sedmnáct alternativních týdeníků po celých Spojených státech vlastní bývalá mateřská společnost The Voice, Village Voice Media. Autoři a redaktoři filmové sekce také připravovali týdenní podcast Voice Film Club.
V roce 1996 se The Voice po desetiletích, kdy nesl titulní cenu, změnil z placeného týdeníku na bezplatný alternativní týdeník. Webové stránky Hlasu získaly v roce 2001 cenu National Press Foundation Online Journalism Award a v roce 2003 cenu Editor & Publisher EPpy Award za celkově nejlepší online službu amerických novin – týdeník, komunitní, alternativní & zdarma.
V roce 2005 společnost koupil řetězec alternativních týdeníků New Times Media z Phoenixu a převzal název Village Voice Media. Mezi předchozí vlastníky The Village Voice nebo Village Voice Media patřili spoluzakladatelé Fancher a Wolf, newyorský radní Carter Burden, zakladatel New York Magazine Clay Felker, Rupert Murdoch a Leonard Stern z impéria Hartz Mountain.
Akvizice společností New Times MediaEdit
Po převzetí The Village Voice společností New Times Media v roce 2005 došlo ke změně klíčových zaměstnanců. The Voice tehdy řídili dva novináři z Phoenixu v Arizoně.
V dubnu 2006 byl z The Voice propuštěn hudební redaktor Chuck Eddy. O čtyři měsíce později noviny propustily dlouholetého hudebního kritika Roberta Christgaua. V lednu 2007 noviny propustily sexuální publicistku a autorku erotiky Rachel Kramer Busselovou; brzy poté byli propuštěni nebo propuštěni dlouholetý kreativní ředitel Ted Keller, umělecký ředitel Minh Oung, módní publicistka Lynn Yaegerová a zástupce uměleckého ředitele LD Beghtol. V prosinci 2005 rezignoval šéfredaktor Donald Forst. Jeho nástupce Doug Simmons byl propuštěn v březnu 2006 poté, co se zjistilo, že jeden z reportérů si část článku vymyslel. Simmonsův nástupce Erik Wemple rezignoval po dvou týdnech. Jeho nástupce David Blum byl propuštěn v březnu 2007. Pozici šéfredaktora pak v letech 2007-2012 zastával Tony Ortega.
Vyhazov Nata Hentoffa, který pro noviny pracoval v letech 1958-2008, vedl k další kritice vedení ze strany některých současných autorů, samotného Hentoffa a konkurenčního ideologického listu The Voice National Review, který Hentoffa označil za „poklad“. Na konci roku 2011 byl propuštěn Wayne Barrett, který pro noviny psal od roku 1973. Jeho kolega, investigativní reportér Tom Robbins, pak ze solidarity podal výpověď.
Voice Media GroupEdit
Vedoucí pracovníci společnosti Village Voice Media Scott Tobias, Christine Brennanová a Jeff Mars koupili v září 2012 noviny Village Voice Media a související webové stránky od jejich zakladatelů a vytvořili společnost Voice Media Group se sídlem v Denveru.
V květnu 2013 šéfredaktor The Village Voice Will Bourne a zástupkyně šéfredaktora Jessica Lustigová sdělili listu The New York Times, že raději z novin odcházejí, než aby provedli další propouštění zaměstnanců. Oba byli nedávno jmenováni do funkce. Do té doby v The Voice pracovalo od roku 2005 pět redaktorů. Po odchodu Bournea a Lustigové vedení Village Media Group propustilo tři nejdéle sloužící přispěvatele Hlasu: komentátora drbů a nočního života Michaela Musta, kritika restaurací Roberta Sietsemu a divadelního kritika Michaela Feingolda, kteří pro noviny psali desítky let. Feingold byl v lednu 2016 znovu přijat jako autor pro The Village Voice.
V červenci 2013 jmenovalo vedení Voice Media Group do funkce šéfredaktora Toma Finkela.
Vlastnictví a výstavba Petera BarbeyeRedakce
Peter Barbey prostřednictvím soukromé investiční společnosti Black Walnut Holdings LLC koupil The Village Voice od Voice Media Group v říjnu 2015. Barbey je členem jedné z nejbohatších amerických rodin. Rodina již řadu let vlastní podíl v deníku Reading Eagle, který slouží městu Reading v Pensylvánii a okolnímu regionu. Barbey působí jako prezident a generální ředitel společnosti Reading Eagle Company a stejné funkce zastává i ve společnosti The Village Voice. Po převzetí vlastnictví Hlasu jmenoval Barbey Joe Levyho, bývalého šéfredaktora časopisu Rolling Stone, prozatímním šéfredaktorem a Suzan Gursoyovou, bývalou redaktorku týdeníku Ad Week, vydavatelkou. V prosinci 2016 jmenoval Barbey šéfredaktorem Stephena Mooallema, který dříve pracoval pro Harper’s Bazaar. Mooallem rezignoval v květnu 2018 a do ukončení vydávání publikace nebyl nahrazen.
Pod Barbeyho vlastnictvím skončila inzerce eskortních agentur a sexuálních služeb po telefonu.
Dne 31. srpna 2018 bylo oznámeno, že Village Voice ukončí výrobu a propustí polovinu zaměstnanců. Zbývající zaměstnanci by byli ponecháni po omezenou dobu pro archivní projekty. Zatímco článek z 31. srpna od nezávislého autora Stevena Wishnia byl označen za poslední článek, který byl na webu zveřejněn, v lednu 2021 byl zveřejněn nový původní příběh, první po více než dvou letech. Dva týdny po ukončení činnosti The Village Voice, 13. září, zemřel v Kalifornii ve věku 91 let jeho spoluzakladatel John Wilcock.
Ačkoli The Village Voice v srpnu 2018 oznámil, že přestane vycházet, jeho webové stránky spolu s účty na Twitteru a Facebooku jsou v roce 2021 stále aktivní a fungují.