Myslí zvířata?“
„Samozřejmě že ano,“ odpovídá Marc Hauser, profesor psychologie na Harvardu. „Jak by mohla nemyslet a dokázat přežít ve světě?“
Hauser studuje poznávání zvířat od roku 1980, kdy se samice pavoučí opice protáhla mřížemi své klece ve floridské opičí džungli a objala ho. Tehdy mu bylo 19 let. „Podívala se mi do očí a několikrát zavrněla,“ vzpomíná. „Ten zážitek mě přivedl k přemýšlení o tom, co si zvířata myslí a jak to zjistit.“
Dnes se domnívá, že zvířata vnímají svět podobně jako lidé, zejména druhy jako šimpanzi, kteří žijí bohatým společenským životem. Jeho terénní a laboratorní experimenty naznačují, že lidé získali mechanismy vnímání od zvířat. „Tyto mechanismy přišly zdarma, díky evoluci,“ říká.
Hauser a jeho kolegové se snaží zjistit, jaké druhy procesů myšlení jsou pro člověka jedinečné a jaké procesy sdílíme se zvířaty. Jedním z nich, který je okamžitě napadne, je jazyk.
„Zvířata mají zajímavé myšlenky, ale jediným způsobem, jak je mohou sdělit, je vrčení, skřeky a další vokalizace a gesta,“ upozorňuje Hauser. „Když lidé vyvinuli řeč, uvolnili druhy myšlenek, které mají nelidé. Zpětná vazba mezi řečí a myšlením pak posílila lidské sebeuvědomění a další kognitivní funkce.“
Může váš domácí mazlíček myslet?
Většina majitelů domácích mazlíčků horlivě věří, že Fido nebo Fluffy má vyšší inteligenci. Jedním z ukazatelů inteligence je sebeuvědomění, proto vám přinášíme rychlý test, který vám pomůže zjistit, zda zvíře tuto schopnost má.
Postavte k misce s jídlem vašeho mazlíčka zrcátko, aby si mohl prohlédnout obličej a hlavu. Kdykoli ho krmíte, pohlaďte psa, kočku nebo cokoli jiného po hlavě. Tuto proceduru opakujte tři až čtyři dny.
Když budete připraveni, dejte si do ruky světlý nebo tmavý prášek bez zápachu a poklepejte ho zvířeti na hlavu. Můžete použít jedlou sodu nebo saze. Ujistěte se, že jste na jeho hlavě vytvořili dobře viditelnou skvrnu.
Pozorně zvíře sledujte, zda se na sebe dívá nebo se snaží skvrnu otřít. Pokud tak učiní, gratulujeme, vaše zvířátko má určitý smysl pro sebe.
Další testy inteligence domácích mazlíčků najdete v knize „Wild Minds“ od Marca Hausera (Henry Holt, 2000).
Opice chápou rytmus
Chytré experimenty s opicemi a lidskými kojenci ukazují, že sdílejí myšlenkové procesy, o kterých se dříve myslelo, že jsou vlastní pouze lidem. Miminka stará pouhé 3-4 dny dokážou rozlišit dva jazyky, například holandštinu a japonštinu. Když kojenci slyší někoho říkat věty v nizozemštině, vyjadřují svůj zájem rychlým sáním dudlíků. Po chvíli je holandská řeč omrzí a přestanou nadšeně sát. Když pak někdo začne mluvit japonsky, projeví zvýšený zájem tím, že zvýší rychlost sání.
Děti samozřejmě nevědí, o čem mluvčí mluví, ale dokážou rozlišit jednotlivé jazyky podle změny rytmu. Nereagují na jazyky s podobným rytmem, jako je holandština a angličtina nebo francouzština a španělština. Také pokud přehrajete stejné věty pozpátku, kojenci nereagují. „Jedním z vysvětlení tohoto chování je, že intuitivně vědí, že žádný lidský hlasový trakt nedokáže vydávat takové zvuky,“ vysvětluje Hauser.
Pokud je to pravda, opice by neměly být schopny dělat stejné rozdíly, protože nevědí, jaké rytmy a zvuky dokáže vydávat lidský hlasový trakt. Ale tamaríni bavlníkoví snadno rozlišují mezi holandštinou a japonštinou. Dívají se na mluvčího, který vysílá věty v holandštině, odvrátí pohled, když se nudí, a pak se zase ohlédnou, když někdo začne mluvit japonsky. A nedokážou to rozlišit, když jsou věty pronášeny pozpátku.
„Opice mají stejné percepční schopnosti jako my,“ uzavírá Hauser. „To znamená, že takové vnímání se nevyvinulo s lidskou řečí; existovalo dříve, než se vyvinuli lidé a řeč.“
Miminka dělají statistiku
Jednou velkou záhadou lidského poznávání je, jak miminka při poslechu proudu řeči dospělých rozhodují, kdy končí jedno slovo a začíná druhé. Experimenty provedené v roce 1996 odhalily, že děti ve věku pouhých 8 měsíců jsou schopny provádět statistickou analýzu, která se zdá být docela úžasná.
Děti poslouchaly souvislý proud souhlásek a samohlásek, například „dapikutilado….“. Některé kombinace se vždy shlukují dohromady, například „da-pi-ku“, zatímco jiné ne. Pokud jsou si kojenci vědomi statisticky známých shluků, neprojevují při jejich poslechu velký zájem. Když však slyší něco jako „da-ku-pi“, vědí, že jde o něco neznámého. Dívají se směrem ke zvukům neznámých trojic déle než směrem k těm, které jsou jim relativně známé.
Mladí to nevědí, ale právě tak si osvojí oddělování slov v proudu řeči. Lingvisté tomu říkají „počítání přechodových pravděpodobností“. Zní to příliš složitě pro osmiměsíční dítě, natož pro opici. Hauser a jeho dva spolupracovníci, Elissa Newportová a Richard Aslin, však ukázali, že tamaríni bavlníkoví dokážou totéž.
Percepční a alespoň některé výpočetní mechanismy tedy žily v mozcích zvířat dávno před příchodem člověka, dokonce i dávných lidí, kteří neuměli o moc víc než vrčet a funět. „Někteří lidé by tyto schopnosti nenazvali ‚myšlením‘,“ připouští Hauser. „To mi nevadí. Ale nabízí se otázka: „Co myslíte tím myšlením?““
Jak vysoko umí zvířata počítat
Další testy Hausera a dalších vědců odhalily, že opice umí počítat až do čtyř. Lidská schopnost počítat do vyšších čísel zřejmě přišla až poté, co se u nás vyvinul jazyk a slova pro popis veličin jako 25 a 1 000.
Některé lidské kultury stále nepoužívají velká čísla. Například Hadzové, lovci a sběrači v Tanzanii, mají slova pouze pro „jedna“, „dva“ a „tři“; cokoli dalšího je „mnoho“. Jsou si vědomi, že obrázek s 30 tečkami zobrazuje větší číslo než obrázek s 20 tečkami (stejně jako opice), ale nemají slova pro přesný počet teček.
Úzké hrdlo mezi lidským a nelidským myšlením nezahrnuje jen slova, ale i schopnost rekombinovat slova v nekonečném množství nových významů. To se zdá být jedinečnou lidskou schopností. Šimpanzi mají bohatý společenský a pojmový život, tvrdí Hauser, ale nedokážou o něm mezi sebou diskutovat.
Dalším krokem při zjišťování, kolik schopností myšlení sdílejí lidé s ostatními zvířaty, bude skenování mozků obou druhů při plnění stejných kognitivních úkolů. Harvardští psychologové s tím již začali ve spolupráci s vědci z Lékařské fakulty Massachusettské univerzity ve Worcesteru a z německého Institutu Maxe Plancka. Opice sice vykazují stejný druh intelektuálního chování jako lidé, ale používají oba stejné oblasti mozku?“
„Máme k dispozici velké množství dat, která ukazují, jaké oblasti mozku se aktivují, když lidé reagují na různé situace,“ upozorňuje Hauser. „Nyní budeme zjišťovat, zda opice a další zvířata využívají stejné mozkové obvody.“
Opice se zatím na experimenty na Massachusettské univerzitě dobře adaptují. Bez potíží se přesouvají do postrojů v přístrojích pro skenování mozku, jako jsou například přístroje pro magnetickou rezonanci. Měření hladiny jejich stresu ukazuje, že po pěti dnech výcviku se opice marmošky cítí stejně dobře jako ve svých domácích klecích s vlastní sociální skupinou.
Pro některé lidi takový výzkum uspokojivou odpověď na otázku nedá: Myslí zvířata skutečně? Tito lidé definují myšlení jako smysl pro sebe sama, přesvědčení, které přesahuje rámec hrubého vnímání, emoce, jako je empatie, a schopnost představit si časově a místně vzdálenou situaci a předvídat její výsledek.
„Tyto schopnosti nelze osvětlit skenováním mozku,“ připouští Hauser. „Ale experimenty využívající jiné techniky začínají osvětlovat, jaké druhy percepčních a výpočetních schopností si zvířata přinášejí do analýzy světa a v čem se tyto schopnosti liší od našich.“
Myslím, tedy jsem. – Descartes
Další informace o nelidském myšlení najdete v Hauserově knize „Wild Minds,“ (Henry Holt, 2000). Hauser bude debatovat s významným lingvistou Noamem Chomským 30. března na Harvardu na konferenci sponzorované Společností pro evoluci jazyka.