Tak jsem byl překvapen, když jsem šel na své stránky pro čtení mangy a zjistil, že tato manga, pokračování jedné z mých nejoblíbenějších mang vůbec, měla značku „Dokončeno“. Jako věrný fanoušek, který čte týdenní vydání, cítím povinnost zrecenzovat pokračování, když už jsem to udělal u prvního dílu.
(*DISCLAIMER*VELMI doporučuji přečíst prequel ‚The Breaker‘, abyste měli všechny potřebné znalosti, se kterými půjdete do tohoto dílu.)
Krátká verze:
(+)Většina postav je dobře zpracovaná.
(+)Příběh dobře navazuje na prequel.
(+)Bojové scény jsou nejlepší svého druhu.
(+)Umění dává skvělé váhy emocí, když je to potřeba.
(-)MC se nemění. Vůbec.
(-)Příběh se místy vleče.
(-)Ti, kteří nemají předchozí znalosti série, budou mít mnoho otázek.
DOBRÉ: Jelikož se jedná o 200 a kousek kapitolovou mangu o bojových uměních, budete muset čtenářům předložit mnoho dobrých věcí, aby se k vašemu příběhu vraceli každý týden. Přesto jsou tu dvě věci, které Narušitel: a to dobrý výtvarný styl a dobré akční segmenty.
Jednou z věcí, ve které pro mě tato manga nikdy nezklamala, bylo ukázat čtenáři, jak moc jsou tyto postavy emocionálně v situaci, ve které se nacházejí, když spolu vtipkují mimo skutečné boje, je to znát. Když někdo důležitý pro dotyčné postavy byl zabit před jejich očima, vidíte ten úderný šok, a když brzy poté udeří smutek, množství slz a soplů stékajících po jejich tváři vám prostě ukáže, jak moc jim na té osobě záleželo, ale co se týče kresby, nejvíc mě baví moment, kdy vidíte, jak se někdo, obvykle MC, pořádně naštve, máte z obrázku stejný pocit, jako kdybyste náhodou naštvali někoho, jako je třeba Gilgameš nebo Guts, a Černý práh původu je pořád stejně děsivý, jako když jsem ho viděl poprvé.
Akce je jedním z klíčových kamenů každé bojovky, hned na druhém místě po příběhu, protože příběh dodává napětí samotným bojovým scénám, takže do nich ještě více investujete, přičemž selhává to, že souboje musí být stále dobré, i když slouží jen jako podívaná. Jsem rád, že mohu říci, že souboje v této manze se podobají ohňostroji, jsou budovány po několik kapitol, a když pak konečně přijde ta chvíle, jste obdařeni velmi uspokojivým a občas i děsivým BUM. Některé souboje sice trvají více kapitol než jiné, ale souboje v manze o bojových uměních jsou jako hry, věnujete spoustu času menším soubojům, abyste se ujistili, že jste připraveni na to, až vás konečně přijde zničit boss, podobným způsobem se tempo soubojů nastavuje.
Příběh pokračuje víceméně přímo tam, kde skončil The Breaker, jen s přeskočením několika měsíců a pro ty, kteří naskočili rovnou po přečtení prequelu, se během pár stránek usadíte zpět v celém světě a pocitu, který vám dal první díl, to je důvod, proč já a všichni ostatní doporučujeme přečíst prequel, protože pokud začnete tímto dílem, budete mít spoustu otázek, které nebudou v dohledné době zodpovězeny, jako například: „Co je to ki centrum? Kdo je ten drak devíti umění, co to kurva je Murim? Co je to S.U.C?“. Ale až pořádně vstoupíte do světa Breakerů, budete se ve všem, co se děje, cítit jako doma.
ŠPATNĚ: Teď odbočím od toho, že postavy většinou nejsou špatné, jen některé z nich sráží zbytek skupiny na kolena. Například MC, poté, co mu rozbili centrum ki, a po všech těch sračkách, které viděl, stále trvá na svém pohledu na svět bojových umění ve stylu „všechny zachráním a přiměju všechny, aby se měli rádi.“ Uznávám, že zatím funguje, ale po téměř 300 kapitolách sledování tohoto chlápka napříč dvěma mangami se jeho pohled ani jednou nezměnil. Podle mě se z něj stala statická postava, podobně jako ve spoustě shounenů se jeho názor nikdy, nikdy nezmění, bez ohledu na to, kolik toho vidí nebo kolik toho ztratí, se drží svého přesvědčení. Vím, že je to kvůli tomu, aby ostatním postavám ukázal, jak je odhodlaný, ale to už jsme viděli, jmenovalo se to Lamač, jen buď trochu dynamičtější, vole, prosím. Taky má zřejmě nějaký štít, který chrání jeho romantické panictví, protože stejně jako u prequelu se romanticky nezaplete s žádnou z holek, uznávám, že je tam jedna, se kterou se PROBOHA zaplete, ale dokud to neuvidím, tak si stojím za svým.
Další věc s postavami je, že pokud si vzpomínám, některé z nich rovnou zmizí z mapy, neobjeví se později v manze, prostě se *puf* rozplynou v dýmu, třeba jeden z MCho starých rváčů se přidá k „zlým“ a jednou se poperou a pak *puf* ta postava zmizí. Jiný chlápek, který měl SLUŠNÉ rukavice, měl asi tři nebo kolik potyček s MC, pak už jsem ho neviděla zbylých 60 kapitol.
Příběh měl také tendenci se trochu táhnout, ale myslím, že to spíš souvisí s tím, že jsem musela týden čekat na dalších 20 stran příběhu, ale četla jsem jednu za druhou bez přerušení, jen se to dostalo do bodu, kdy jsem si řekla: „No tak, ať se něco děje.“ A taky jsem si řekla, že se to trochu vleče. A ejhle, na další stránce se něco stalo. Přesto jsem měla pocit, že se příběh místy zpomalil.
VERDIKT: Narušitel: Nové vlny jsou solidním pokračováním svého předchůdce a já se těším na třetí díl. Sice jsem začala ztrácet důvěru v MC jako postavu a několik postav se na mě změnilo v kouzelníky, ale zbytek obsazení, bojové scény, příběh i výtvarná stránka zabodovaly v mých žebříčcích dostatečně vysoko na to, abych se každý týden vracela pro další díly. Po přečtení Narušitele vřele doporučuji přejít rovnou k tomuto dílu. Přejít. Leťte, leťte, MOJI PŘÍTELÉ!!!
Sbohem, bratři, uvidíme se u dalšího dílu. číst dál