Jiné termíny a/nebo související pojmy
Morální záměna; klamavé morální srovnání; lživá morální ekvivalence (viz též svatouškovství); falešná analogie.
Popis
Obhájce se snaží o falešné srovnání dvou jevů, které nejsou morálně ekvivalentní. Omyl o morální ekvivalenci je strategie, která se často používá k očernění nějakého úřadu nebo subjektu tím, že se naznačí nebo uvede, že jeho politika nebo praktiky jsou stejně zavrženíhodné jako široce (a oprávněně) opovrhovaný úřad nebo subjekt.
Příklad
Adam Polemik je třetím řečníkem za zápornou stranu v debatním týmu maturantů střední školy Fooloomooloo. Útočí na třetího řečníka za afirmaci, který právě promluvil. Tématem debaty je: „Žadatelé o azyl by měli být zadržováni v zabezpečeném zařízení po dobu, než budou posouzeny jejich žádosti o status uprchlíka.“
Adam (zastánce) prohlašuje: „Takzvaná uprchlická zařízení nejsou nic jiného než koncentrační tábory. Stejně jako koncentrační tábory, které používali nacisté, mají zlomit vůli vězňů, zatímco se plánuje jejich likvidace.“
Komentář
Občas může být tento klam úzce spojen s jiným častým klamem – lascivními slovy. Kdyby například Adam jen označil detenční centra pro uprchlíky za „koncentrační tábory“ a nechal to být, použil by lascivní slova ve snaze vyvolat v posluchačích emocionální reakci. nepoužil však jen toto označení – pokračoval v explicitním tvrzení o morální ekvivalenci. Tvrdil, že detenční centra pro uprchlíky jsou „stejně jako“ nacistické koncentrační tábory. Ačkoli mezi detenčním centrem pro uprchlíky a nacistickým koncentračním táborem mohou existovat některé povrchní srovnávací body, bylo by třeba je uvést bod po bodu (a jeden po druhém prověřit skeptickým oponentem).
V tomto příkladu je obhájcovo rozsáhlé tvrzení o souhrnné morální ekvivalenci pouhým rétorickým prostředkem, který vypovídá více o jeho zálibě v morálním pozérství než o jeho porozumění problematice. Stojí za povšimnutí, že argumenty k morální ekvivalenci často používají klam falešné analogie. Adamova snaha přirovnat detenční centra ke koncentračním táborům je obzvláště křiklavou falešnou analogií, protože ji zamýšlel chápat jako doslovnou analogii. Odpůrci vyvracení by měli výslovně odmítnout případy neodůvodněné morální ekvivalence.
Když jsou vznášena nehorázná tvrzení o morální ekvivalenci mezi (řekněme) vládou USA a nacistickým Německem; nebo mezi odbory a stalinským Ruskem; hledači pravdy by neměli toto tvrzení pouze odmítnout. Měli by se zabývat falešnou morální ekvivalencí jako problémem samým o sobě. Je třeba poukázat na to, že těm, kdo mají ve zvyku tvrdit, že jde o nepodloženou ekvivalenci, nejde v první řadě o řešení problémů nebo o řešení otázek – jde jim o to vyhrát spor pomocí povrchních rétorických prostředků.
Přemýšlíme-li o tom dále, pak pokud by výše uvedený příklad detenčního centra pro uprchlíky byl skutečně morálně ekvivalentní nacistickému koncentračnímu táboru, pak by vlastně nebylo třeba jej s nacistickým koncentračním táborem srovnávat. Stačí popsat, co se v detenčním centru děje. Pokud tam dochází k masovému zabíjení, proč to srovnávat s něčím jiným? Stačí poukázat na to, že tam dochází k masovému zabíjení a že masové zabíjení je špatné. A tak vidíme, proč se neupřímní zastánci uchylují k morální ekvivalenci. Bez toho, aby se uchýlili k hyperbole, nemají co říct.
Nešťastným vedlejším produktem promiskuitního používání morální ekvivalence je možnost morálního zmatení. Například jedinec, který chová rozmazleného domácího mazlíčka – kočku – v domácí jednotce, může být odsouzen aktivisty za práva zvířat za to, že kočku zavírá. Mohlo by zaznít tvrzení, že zavírání kočky je „formou mučení“. Aktivista dále tvrdí, že majitel kočky není o nic lepší (v morálním smyslu) než provozovatel velkovýkrmny. Toto srovnání je zjevně nevhodné a neodůvodněné – majitel kočky to ví, a proto tento argument není přesvědčivý. Dále by majitel kočky měl tendenci odmítat jakékoli další argumenty aktivisty za práva zvířat, který by jinak mohl uvést několik vynikajících bodů týkajících se zacházení se zvířaty v jiných souvislostech.
Stojí za to upozornit, že občas lze najít příklad pozitivní morální ekvivalence, která je chybná. Obvykle pochází od jedince s přehnaným pocitem vlastní hodnoty, který se rozhodne srovnávat sebe nebo své činy s nějakou vysoce ceněnou osobou; Ježíš a Gándhí se zdají být populární.
Autoři této knihy nepochybují, že jejich úsilí při psaní o klamech a neformální logice, navazující a rozšiřující práci lidí, jako byli Aristoteles, Hegel, Russell, Whitehead, Wittgenstein a Ježíš, takové jednání potlačí.
Další příklady
„Většina lidí v této místnosti chápe, že otroctví v Americe, v západním světě ani ve světě obecně neskončilo. Zvířata jsou dnešními otroky. Ingrid Newkirk, prezidentka organizace Lidé za etické zacházení se zvířaty (PETA)
.