Od uvedení teorie kokulturní komunikace v knize „Laying the foundation for co-cultural communication theory: Orbe publikoval dvě práce popisující tuto teorii a její využití a také několik studií o komunikačních vzorcích a strategiích založených na různých kokulturních skupinách.
V Orbeho práci „A Co-cultural communication approach to intergroup relations“ (1997) je uveden přehled teorie ko-kultury včetně vysvětlení procesu, v němž členové ko-kulturní skupiny strategicky volí různé komunikační styly
Orbe (1998a) „Constructing co-cultural theory: a explication of culture, power, and communication“, představuje teoretický rámec ko-kulturní teorie včetně vývoje teorie, objasnění procesu ko-kulturní komunikace a omezení a budoucích směrů jejího využití. Orbe (1998b) „Z pohledu(ů) tradičně utlumených skupin: V této knize označil 9 ko-kulturních směrů založených na průsečíku tří komunikačních přístupů: „Explicating a co-cultural communication theoretical model“: Neasertivní, asertivní a agresivní se třemi preferovanými výsledky:
V roce 2000 Orbe a C. M. Greer představili článek: „Uznávání rozmanitosti prožívaných zkušeností: The utility of co-cultural theory in communication and disabilities research“ na výročním zasedání Central States Communication Association v Detroitu. V roce 2001 přednesl Heuman příspěvek „Multiracial/ethnic identity: Na výročním zasedání asociace Central States Communication Association v Cincinnati přednesl příspěvek „A co-cultural approach“. Na stejném setkání Dixon přednesl příspěvek „Naming issues in the future of intercultural communication research:
V roce 2004 použil Orbe teorii společné kultury jako základ pro zkoumání procesů, kterými lze usnadnit veřejný dialog napříč kulturními hranicemi. Orbe a Spellers (2005) se v této knižní kapitole zamýšleli nad vznikem kokulturní teorie z pohledu jejich různých oblastí výzkumu a také poukázali na důsledky pro budoucí práci.
Orbe &Lapinski (2007)publikoval návrh sebeposuzovacího měřítka dvou složek kokulturní teorie, preferovaného výsledku a komunikačního přístupu, a na základě dvou studií poskytuje důkazy o konstruktové platnosti a spolehlivosti škály kokulturní teorie (C-CTS).
Ramirez-Sanchez (2008) zkoumá možnost uplatnění ko-kulturní teorie na ko-kulturní skupiny, které jsou marginalizovány v širším ko-kulturním kontextu, a „nabízí komplexní kulturní kontext, na který lze aplikovat ko-kulturní teorii, a vytváří otázky, které by mohly sloužit k obohacení analytického rozsahu ko-kulturní teorie a jejích důsledků“.
V roce 2010 Camara a Orbe publikovali článek „Analyzing Strategic Responses to Discriminatory Acts: A Co-Cultural Communicative Investigation“ v časopise Journal of International and Intercultural Communication. Dva autoři využili Orbeho (1998) model ko-kulturní teorie 9 komunikačních orientací a 26 komunikačních praktik, aby zjistili, jak členové ko-kulturní skupiny reagují na akty diskriminace. Dva autoři použili kvalitativní obsahovou analýzu ke kódování příběhů účastníků. Článek rovněž orientoval směry budoucího výzkumu. Těchto 26 komunikačních praktik je následujících:
| Praxe | Krátký popis | |
|---|---|---|
| Předcházení kontroverzi | Udržování konverzace mimo potenciálně nebezpečné nebo kontroverzní oblasti. tématům | |
| Rozsáhlá příprava | Rozsáhlá příprava na otázky kontroverzních témat před interakcí s dominantními členy skupiny | |
| Překompenzování | Vyhýbání se diskriminaci zjevnou snahou stát se „superhvězdou“ | |
| Manipulace se stereotypy | Přizpůsobení se běžným stereotypům. s cílem využít členy dominantní skupiny k osobnímu prospěchu | |
| Vyjednávání | Sjednání dohody s členy dominantní skupiny, v níž se obě strany dohodnou, že budou ignorovat ko-kulturní rozdíly | |
| Oddělování se | Vyhýbání se stereotypům v rámci své ko-kulturní skupině | |
| Zrcadlení | Chovat se jako dominantní člen skupiny, aby se skryla vlastní ko-kulturní identita | |
| Strategické distancování | Vyhýbání se ko-kulturnímkulturní skupiny, aby byl vnímán jako jednotlivec | |
| Odměňování sebe sama | Účast na komunikaci, která je ponižující vůči ostatním spolukulturním členům | |
| Odměňování sebe sama | ||
| Zvyšování viditelnosti | Skryté udržování ko-kulturní přítomnosti v rámci dominantní struktury | |
| Rozptýlení stereotypů | Zpochybňování stereotypů tím, že člověk je sám sebou | |
| Komunikace sama se sebou | Autentická interakce s členy dominantní skupiny | |
| Síťování ve skupině | Práce s ko-kulturními členy skupiny, kteří sdílejí stejné filozofie, přesvědčení a cíle | |
| Využívání styčných osob | Práce s dominantními členy skupiny, kterým lze důvěřovat, pokud jde o podporu, vedení a pomoci | |
| Vzdělávání ostatních | Vzdělávání členů dominantní skupiny v oblasti spoluvytváření kulturních norem a hodnot | |
| Konfrontace | Používání agresivních metod včetně těch, které mohou porušovat práva ostatních, k prosazení svého hlasu | |
| Získání výhody | Mluvení o kokulturním útlaku s cílem vyprovokovat členy dominantní skupiny | |
| Vyhýbání se | Vyhýbání se členům dominantní skupiny, zejména určité činnosti nebo místa, kde je pravděpodobná interakce | |
| Udržování bariér | Používání verbálních a neverbálních signálů k vynucení si odstupu od členů dominantní skupiny | |
| Vyzdvihování silných stránek | Propagování minulých úspěchů ve společnosti spolu-kulturních členů skupiny | |
| Překonávání stereotypů | Používání ko-kulturních stereotypů vůči členům dominantní skupiny pozitivním způsobem | |
| Atakování | Osobní napadání sebe sama členů dominantní skupiny | Atakování sebe sama členů dominantní skupiny |
| Sabotování ostatních | Odejmutí schopnosti členů dominantní skupiny plně přijmout svá privilegia, která jsou vlastní dominantním strukturám | |
| Zdůrazňování společných rysů | Nalézání společných rysů s členy dominantní skupiny a zároveň zlehčování nebo ignorování rozdílů | |
| Vyvinutí pozitivní tváře | Být zdvořilý, ohleduplnost a pozornost vůči členům dominantní skupiny | |
| Cenzurování sebe sama | Neříkat nic, když členové dominantní skupiny říkají urážlivé nebo nevhodné věci o členech ko-kulturní skupiny |
V roce 2012 Jungmi Jun, odborná asistentka na School of Journalism and Mass Communications, University of South Carolina, publikovala svůj článek „Why Are Asian Americans Silent? Asian Americans‘ Negotiation Strategies for Communicative Discriminations“ v časopise Journal of International and Intercultural Communication. Autorka využila Orbeho model ko-kulturní teorie ke zkoumání dvou otázek. Jednou z nich je, jaké typy rasově diskriminačních sdělení cílí na asijské Američany; druhou je, jaké komunikační přístupy používají asijští Američané k vyjednávání těchto sdělení. Práce použila obsahovou analýzu ke kódování 176 příběhů získaných prostřednictvím online průzkumu. Výzkum zjistil, že Američané asijského původu mají tendenci používat neasertivní přístupy v reakci na rasově diskriminační sdělení v důsledku vnitřních faktorů/faktorů prostředí, včetně emocionálního šoku a ponížení, nedostatku znalostí správných reakcí, tlaku vrstevníků a strategického záměru.
.