Dnes, kdy jsou všude kolem nás jednorázové instantní zprávy, e-maily, textové zprávy a tweety, je příjemným překvapením zjistit, že dědeček rychlé komunikace je stále s námi.
Ano, stále je možné poslat osobní, osobně doručený telegram.
Dne 27. ledna 2006 oznámila nejznámější telegramová agentura na světě Western Union, že „ukončí všechny služby Telegramu a komerčních zpráv…“. Více než 150 let byly největší světové radosti, nejhlubší soustrasti a nejpyšnější úspěchy doručovány ručně v jejich ikonických žlutých obálkách, psaných její osobitou stručnou prózou.
V jednu chvíli ve 20. letech 20. století odesílala Western Union a její armáda uniformovaných poslů více než 200 milionů telegramů ročně. S nástupem faxů, poté e-mailů a nakonec SMS zpráv se však jejich počet snížil a zlatý věk telegramů skončil.
V tradici však pokračuje hrstka společností. Hlavní z nich je International Telegram Company, která zdědila a stále provozuje bývalou síť telexů a kabelogramů Western Union. Svého anachronismu jsou si dobře vědomi: „Většina lidí je docela překvapena, když zjistí, že telegramy stále existují a v některých částech světa se vlastně stále docela hojně používají,“ říká Colin Stone, provozní ředitel. Celkově se podle něj stále doručuje asi 20 milionů telegramů ročně.
A není to jen trik; textové zprávy a e-maily mohou fungovat pro pozdrav, ale pokud jde o naléhavé zprávy doručované osobně, telegram je stále zlatým standardem. „Lidé je používají pro rušení smluv a zasílání právních oznámení, protože kopie zprávy se uchovává v našich souborech po dobu 7 let a lze ji právně ověřit,“ vysvětluje Stone. Telegramy se běžně posílá vše od právních oznámení až po společenskou korespondenci při narození dítěte, pohřbu nebo svatbě. Stone říká, že ve Spojených státech lidé stále posílají telegramy z jednoduchého důvodu, a opakuje tak slavný citát o tom, proč lidé lezou na Mount Everest – „protože mohou“.
Před vynálezem telegrafu byla dálková komunikace stejně pomalá jako kůň, který ji přenášel; Pony Express dokázal doručit zprávu přes celou Ameriku zhruba za 10 dní. To samozřejmě nebylo ideální. V roce 1825 pracoval jeden začínající malíř ve Washingtonu na objednaném portrétu slavného francouzského generála markýze de Lafayetta, když dostal naléhavou zprávu od svého otce: „Vaše drahá žena se zotavuje.“ V roce 1825 se mu ozval otec a řekl mu: „Jsi v pořádku?“ „Ano,“ odpověděl. Malíř nechal Lafayettův obraz nedokončený a spěchal domů do New Havenu v Connecticutu, kde zjistil, že jeho milovaná žena je nejen mrtvá, ale už i pohřbená. Věnoval se vytvoření rychlejšího způsobu komunikace na velké vzdálenosti a propůjčí své jméno vynálezu, který doručuje zprávy téměř okamžitě; jmenoval se Samuel Morse.
Morse se dozvěděl, že v Anglii vynálezci William Fothergill Cooke a Charles Wheatstone v roce 1838 instalovali na Velké západní železnici první komerční telegrafní systém na světě. Jejich patentovaný systém zahrnoval řadu jehel, které ukazovaly na písmena abecedy na tabuli a hláskovaly zprávu. Samuel Morse vyvinul jednovodičový elektrický telegraf, který byl jednodušší a populárnější. Spolu se svým asistentem Alfredem Vailem vytvořili signální abecedu Morseovy abecedy a nechali si patentovat elektrický telegraf pro její přenos. V květnu 1844 poslal Morse z podlahy Nejvyššího soudu USA ve Washingtonu do Baltimoru zlověstně znějící zprávu: „CO BŮH VYŘÍDIL.“
(Foto: Geni/WikiCommons CC BY-SA 4.0)
Téměř přes noc telegrafy změnily způsob komunikace ve světě. V roce 1846 existovala pouze Morseova experimentální linka mezi Baltimorem a Washingtonem, ale v roce 1850 už jen ve Spojených státech existovalo 12 000 mil kabelů a více než 20 společností. Tom Standage ve své knize The Victorian Internet z roku 1998 popsal, jak „způsobila revoluci v obchodní praxi, dala vzniknout novým formám zločinu….romance kvetly po drátech a tajné kódy vymýšleli jedni uživatelé a luštili druzí“.
Způsob odesílání telegramů byl jednoduchý. Návštěvou kanceláře telegrafní společnosti nebo později po telefonu jste sestavili co nejstručnější zprávu, neboť telegramy se zpoplatňovaly slovem. Zpráva se pak přenášela elektrickým vedením v Morseově abecedě do cílové kanceláře, kde se napsala nebo napsala na stroji, nalepila na formulář a doručila ručně, obvykle chlapcem na kole. Pokud jste v 50. letech 19. století žili v Pittsburghu, je docela možné, že váš telegram doručil mladý Andrew Carnegie. Nebo v Port Huronu v Michiganu chlapec jménem Thomas Edison.
Tak rozšířený byl počet aspirujících kabelových společností, že Standage ve Sčítání lidu USA z roku 1852 uvádí, že „telegrafní průmysl si dokonce zasloužil 12 stran sám pro sebe“. Jednou z takových společností byla New York and Mississippi Valley Printing Telegraph Company. Postupně skupovala své konkurenty a pod svým novým názvem Western Union prakticky monopolizovala celé odvětví telegramů.
Společnost Western Union, která je dnes známá především jako poskytovatel peněžních převodů, byla kdysi hlavním americkým telegrafním operátorem. V roce 1861 dokončila první transkontinentální telegrafní linku v USA, čímž okamžitě učinila Pony Express zastaralým. Její úspěch byl tak velký, že se v roce 1884 stala jednou z 11 původních akcií Dow Jones Industrial Average. (Akcionáři byli nepochybně potěšeni, když si na burzovním tickeru mohli přečíst o svých ziscích, zejména proto, že to byla právě společnost Western Union, kdo ji vynalezl). V roce 1930 se společnost Western Union přestěhovala do honosného příkladu architektury ve stylu art deco na Hudson Street 60 v New Yorku. Měla slogan „Telegrafní hlavní město světa“ a byla vybavena více než 70 miliony stop kabelů, vlastní tělocvičnou a posluchárnou pro výuku poslů.
V roce 1854 se v domě s výhledem na Gramercy Park setkal průmyslník, filantrop a vynálezce tak rozmanitých výtvorů, jako byla první americká parní lokomotiva nebo želé, Peter Cooper s významným newyorským finančníkem jménem Cyrus West Field. Společně s týmem tří dalších sponzorů, mezi nimiž byl i Samuel Morse, vytvořili 400 mil dlouhou podvodní telegrafní linku spojující Newfoundland s Novým Skotskem. O tři roky později začal West pokládat první telegrafní drát po dně Atlantského oceánu.
Jen 14 let po Morseově prvním telegramu poslala královna Viktorie blahopřejnou zprávu prezidentu Jamesi Buchananovi. První transatlantický telegram se v New Yorku setkal s takovou hysterií, že improvizované průvody a ohňostroje omylem zapálily radnici.
Je těžké si to dnes představit, ale zrod telegramu změnil jazyk stejně jako obchod. Stejně jako si dnes instant messaging vytvořil vlastní zkrácený lexikon výrazů jako IRL, IMHO a ICYMI, tak i telegrafie. Vzhledem k tomu, že se telegramy prodávaly za slovo, byla stručnost na denním pořádku. Společnosti brzy podnikaly v oblasti vydávání rejstříků kódových slov.
V jednom úsporném telegramu složeném ze slova COQUARUM by byl nebohý příjemce spolehlivě informován, že „zásnuby zrušeny“. V obchodním styku byste se klidně mohli někoho zeptat na LOZENGE („co máme dělat s dokumenty a přiloženými nákladními listy“), na což by strohá odpověď GIGGLE dala pokyn: „Ohledně doručování dokumentů postupujte podle vlastního uvážení.“
(Foto: NatalieMaynor/WikiCommons CC BY 2.0)
Brzy se vyvinula hemingwayovská próza se stručnými, úsečně znějícími zprávami vynechávajícími drahá zájmena a přídavná jména. Příručky jako „Jak správně psát telegramy“ od Nelsona E. Rosse z roku 1928 měly celé kapitoly věnované „Slovům navíc a jejich vyhýbání se“ a „Jak se vkrádají zbytečná slova“.
V souladu s étosem, že „stručnost je duší telegrafie“, byly rychle odstraněny společenské formality v psaní dopisů jako „Vážená paní“ a „S pozdravem“. Stručnost a jadrnost byly na denním pořádku. Během natáčení filmu Velký spánek s Humphrey Bogartem a Lauren Bacallovou v hlavních rolích byl labyrint děje tak zmatený, že režisér Howard Hawks poslal autorovi Raymondu Chandlerovi kabelogram s dotazem, kdo zabil šoféra. Chandler poslal jednoduchý telegram s odpovědí „NO IDEA“.
Nejkratší výměna zaslaných telegramů je připisována Oscaru Wildeovi. Žil v Paříži a údajně poslal kabelogram svému nakladateli v Londýně, aby zjistil, jak se daří jeho nové knize. V telegramu bylo jednoduše napsáno „?“, na což telegramová odpověď zněla „!“ (I když tato historka může být apokryfní; stejný telegram je připisován Victoru Hugovi.)
Přestože většina telegramů sloužila ke každodenní konverzaci a obchodním záležitostem, některé jsou obzvláště pikantní. Jako například tato zoufalá zpráva telegrafovaná v noci 14. dubna 1912:
SOS SOS CQD CQD TITANIC. RYCHLE SE POTÁPÍME. CESTUJÍCÍ JSOU NAKLÁDÁNI DO ČLUNŮ. TITANIC.
V době války byl nejobávanějším telegramem ze všech telegramů ten, který byl doručen jménem ministerstva války nebo ministerstva námořnictva. Zpráva začínala slovy: „Ministr války (pro vojáky a letce) nebo ministr námořnictva (pro námořníky a námořní pěchotu) vám s lítostí oznamuje, že byl zabit v akci (nebo pohřešován v akci).“
Další telegramy měnily světové dějiny. Jedním z nejznámějších byl telegram sestávající z tajné zprávy ve skupinách kódovaných čísel, který společnost Western Union doručila německému velvyslanci v Mexiku 19. ledna 1917. Telegram odeslaný německým ministrem zahraničí Arthurem Zimmermanem byl zachycen britskou rozvědkou a odeslán prezidentu Woodrowu Wilsonovi.
Telegram zněl, že Německo nabídne Mexiku území USA výměnou za připojení se na stranu Německa. Telegram byl zveřejněn v americkém tisku 1. března 1917 a o měsíc později, přestože byl Wilson zvolen pod heslem „Udržel nás mimo válku“, vyhlásily Spojené státy Německu válku. David Kahn ve své knize The Codebreakers správně uvádí, že „žádná jiná jednotlivá kryptoanalýza neměla tak obrovské důsledky……nikdy předtím ani potom nezáleželo tolik na vyřešení tajné zprávy.“
Telegramy sice nejsou tak rozšířené jako kdysi, ale prostřednictvím společností, jako je International Telegram Company, zůstávají od roku 1844 pravděpodobně nejelegantnějším způsobem posílání zpráv.