Ať už svému hlavnímu miláčkovi říkáte „kotě“, „baby“, „zlato“ nebo „můj smraďoch“, pravděpodobně máte pro svého partnera nějaké jméno. Ale zatímco jste se uprostřed věty ptali „Opice“ (jak jsem říkal svému bývalému partnerovi), kam máte jít na večeři, přemýšleli jste někdy o tom, proč tomu tak je? Proč sakra dospělému člověku říkáte „opice“ nebo „dítě“? Opravdu nás láska dělá tak zamilovanými a rozmazlenými? Tak nějak.
Jak říká odbornice na vztahy Dr. Wendy Walshová pro Bustle, vztah může být „velmi sladký, dětský, intimní, téměř infantilní typ místa“. Jinými slovy, tato blízkost z nás dělá totální koule kaše, kde nám umožňuje cítit se pohodlně, být, no, dětští. Vypadal nebo choval se můj bývalý partner v nějakém ohledu jako opice? Ne. Ale když byl v mé mysli a srdci stejně milý jako opičí mládě, tak mi říkat mu opička dávalo smysl. (Často jsem to také zkracovala na „opička“, což si dovedu představit, že bylo matoucí, když jsme byli na veřejnosti.)
Ale abych se vrátila k výrazu „miminko“, výzkumy zjistily, že existuje důvod, a to zcela normální důvod, proč si páry říkají „miminko“. Zde je sedm z těchto důvodů.
Pěkně to jde z jazyka
Jak napsala Jen Doll pro časopis The Cut, „slova jako manžel a manželka nejdou vždycky z jazyka“ a mají tendenci znít příliš „establishmentově“. Totéž lze říci i o slovech „přítel“, „přítelkyně“ nebo „partner“. Na druhou stranu slova „dítě“ nebo „kotě“ prostě jdou. (Vím, že to teď určitě zkoušíte nahlas.)
Ukazuje to na intimitu
Intimita do značné míry otevírá brány k tomu, aby lidé odhalili své pravé já a bylo jim to zcela příjemné. Jak říká doktorka Walshová pro Bustle, “ je to nejintimnější místo, kde je nám pohodlně dovoleno být tím sladkým dítětem, které je uvnitř každého z nás“. Aww, miminko!“
Je to rozšíření jazyka páru
Páry mluví svým vlastním jazykem, podobně jako každý jiný blízký vztah. Vzhledem k tomu dává smysl, že součástí tohoto jazyka a způsobů vzájemné komunikace, která je sama o sobě jedinečná, je i jméno domácího mazlíčka.
Jde o biochemii
Výzkum zjistil, že biochemie našich romantických vztahů ve skutečnosti kopíruje první lásku našeho života: tu, kterou jsme prožili se svými rodiči. V obou situacích jsou ve hře dopamin, oxytocin a fenyletylamin a díky tomu si dospělí lidé v romantických vztazích neříkají jen „dítě“, ale vracejí se k takzvané „dětské mluvě“ ve způsobu komunikace se svým partnerem. Teď už dává smysl, proč se svým partnerem a dvouletou neteří mluvíte úplně stejně, že?
Je to projev náklonnosti
Pokud nejste Vince Vaughn ve filmu Swingers, je dost pravděpodobné, že neběháte kolem a neříkáte „baby“ každému, koho potkáte, muži či ženě, příteli či nepříteli. Z tohoto důvodu můžeme tento výraz snadno zaškatulkovat jako výraz náklonnosti, který používáte pouze pro svou „jedinou“. Pokud ovšem nejste já a nejsou tři hodiny ráno a já nemluvím s chlápkem za pultem s pizzou.
Je to součást popkultury
Přestože se první použití slova „baby“ v romantickém smyslu datuje do 60. let 19. století, v průběhu let se jeho používání v tomto smyslu zvýšilo. Vždyť si jen vzpomeňte na všechny písně, které mají v názvu slovo „baby“! A jak všichni víme, jsme produkty naší kultury, a rozhodně produkty naší popkultury, takže používání slova „baby“ k oslovení nebo komunikaci s partnerem prostě přirozeně zapadá do našeho slovníku.
Zesiluje náklonnost
Láska se časem mění od zamilovanosti k náklonnosti. Když lidé používají pro svého partnera jméno domácího mazlíčka, zesilují tím svou náklonnost, protože se vrací k oné zvláštní řeči mezi páry, která jim dává pocit, že jsou to oni a všichni ostatní.
Obrázky: Fotolia; Giphy (7)