Ačkoli se OCD a schizofrenie ve svých klasických formách značně liší, každá z nich může nabývat charakteristik té druhé. Obsedantně-kompulzivní příznaky, zejména agresivní, se mohou často objevit během prodromálních stadií schizofrenie, než se nemoc plně projeví. Mezitím, zatímco lidé s OCD si obvykle uvědomují, že jejich jednání je iracionální, někteří pacienti mají malý nebo žádný náhled na svůj stav, což vytváří zdání bludu.
Nová prospektivní analýza více než 3 milionů lidí v Dánsku navrhuje, že OCD může být rizikovým faktorem schizofrenie. Tato studie, publikovaná 3. září v časopise JAMA Psychiatry, zjistila, že předchozí psychiatrická diagnóza OCD je spojena s přibližně pětinásobně vyšším rizikem vzniku schizofrenie.
Z více než 16 000 osob, u kterých byla v průběhu studie diagnostikována schizofrenie, mělo 2,7 % předchozí diagnózu OCD. Když byla diagnóza rozšířena tak, aby zahrnovala jakoukoli poruchu ze spektra schizofrenie, zvýšené riziko bylo stále významné – 2,3 procenta případů mělo předchozí diagnózu OCD.
Riziko bylo zvýšené i v případě, že jedinec OCD netrpěl, ale jeho matka nebo otec ano. „Testovali jsme relativní riziko několika psychiatrických poruch a rodičovská diagnóza OCD byla s ohledem na něčí riziko až na druhém místě za rodičovskou diagnózou schizofrenie,“ uvedla hlavní autorka studie doktorka Sandra Meierová z Národního centra pro výzkum založený na registrech na Aarhuské univerzitě.
„Znamená to, že by se rodič dítěte s OCD nebo někdo, kdo má rodiče s OCD, měl začít obávat schizofrenie? Odpověď na tuto otázku zní ne,“ uvedla doktorka Helen Blair Simpsonová, ředitelka Kliniky úzkostných poruch na Kolumbijské univerzitě. „Kontext dat je vždy důležitý a v tomto případě méně než 3 procenta všech lidí se schizofrenní poruchou trpěla také OCD.“
Simpsonová také pro Psychiatric News uvedla, že tato studie má diagnostické omezení v tom, že případy mírné OCD jsou v Dánsku obvykle léčeny všeobecnými lékaři. Přestože tato studie zahrnovala pouze pacienty s kontaktem s psychiatrickou nemocnicí, výsledky nemusí být aplikovatelné na všechny případy OCD.
„Studie však vyvolává některé zajímavé otázky týkající se trajektorie duševního onemocnění,“ uvedl Simpson. „Myslím, že u psychiatrických poruch vidíme mnoho psychických komorbidit, protože na úrovni mozku je mnoho nervových substrátů společných pro různé poruchy. To, co je diagnostikováno jako dva stavy, však může být mnohem odlišnější příběh, kdy se u jedné poruchy objevují příznaky, které se překrývají s jiným stavem.“
Na příkladu této dánské studie Simpson vyslovil domněnku, že některé z pozorovaných souvislostí mohou být způsobeny počáteční chybnou diagnózou OCD u těchto pacientů, kteří se nacházeli v prodromálním stadiu schizofrenie, v němž se obsedantní příznaky projevily jako první.
Meier zopakoval myšlenku, že fenotypy OCD a schizofrenie jsou si pravděpodobně podobnější, než se v současnosti soudí, a že by si kliničtí lékaři měli více uvědomovat souvislost mezi těmito dvěma nemocemi.
„I když souvislost, kterou jsme zjistili, není příčinná – a místo toho se jedná o epifenomén způsobený genetikou nebo faktory prostředí – léčba komorbidní OCD může zabránit a zlepšit příznaky schizofrenie a pacienti z ní přesto budou mít prospěch,“ řekl Meier.
Tato studie byla podpořena Iniciativou nadace Lundbeck pro integrativní psychiatrický výzkum. ■
Abstrakt „Obsedantně-kompulzivní porucha jako rizikový faktor schizofrenie:
„A Nationwide Study“ (Celonárodní studie) je k dispozici zde.