Největší změna, kterou jsem letos udělal, a možná i v životě, je stát se nevlastním tátou. Přestěhovat se k partnerce znamenalo přijmout závazek vůči jejím třem dětem, závazek, který, jak se ukázalo, znamená po jeho přijetí mnohem víc, než jsem si myslel.
Stát se nevlastním otcem je podobné jako stát se otcem, ale je tu několik důležitých rozdílů, na kterých, jak jsem zjistil, hodně záleží. Za prvé se to děje docela rychle – v jednu chvíli jste svobodný a v další chvíli jste obklopen dětmi v různém stádiu vývoje. Neexistuje žádné pomalé vrůstání do vaší role nebo devět měsíců očekávání.
Tady je několik dalších věcí, které jsem se za poslední půlrok naučil. Samozřejmě to v žádném případě není úplný seznam – každý, kdo má děti, ví, že ve chvíli, kdy si myslíte, že máte všechno zvládnuté, se všechno změní. Ale se svými nevlastními dětmi mám skvělý vztah, což jsem opravdu nečekala. Ještě si nejsem jistý, jestli jsem skvělý nevlastní otec, ale myslím, že se jím stávám.
Vaše láska nemá hranice, ale vaše autorita ano.
Poznejte včas hranice své autority. I teď je většina mé autority v našem domě vypůjčená od jejich matky – skutečně jsem se přistihla, že jsem na pokraji sil říct: „Jen počkej, až se vrátí tvoje matka“! Prostě moc netáhnu za jeden provaz; místo toho jsem se naučila být rozumná, připomínat jim povinnosti, místo abych po nich vyžadovala, aby se daly do práce, a pokud možno jim dávat najevo, že to, co říkám, je rozumné.
Nebuď táta.
Jednou z velkých věcí, které oddělují nevlastní otcovství od otcovství, je to, že vaše nevlastní děti (ve většině případů) už otce mají. Otce, které pravděpodobně velmi milují. Otce, jejichž autorita je mnohem lépe zavedená než ta vaše. Ať už děláte cokoli, nesnažte se nastoupit na jeho místo!“
To především znamená, že po nich nechtějte, aby vám říkali „tati“. Nevlastní matka mých nevlastních dětí se snažila trvat na tom, aby jí říkali „mami“; je to už několik let a pořád je v tom spousta nelibosti. Může se stát, že děti uklouznou a budou vám říkat „tati“, a to je skvělý pocit, ale nebuďte sobečtí a nevyžadujte to.
Stejně tak se neunáhlujte s udělováním trestů. Nezapomeň, že nemáš velkou autoritu; stavět se do role Vymahače ti nepomůže. Místo toho se jen naučí bát se tě. Dávej rady, důrazně je napomínej, a když se ti věci vymknou z rukou, sedni si s mámou a předveď jednotnou frontu.
Nakonec nikdy nepomlouvej jejich tátu, ať je sebevětší blbec. Obvykle se postaví na stranu táty, čímž jsi v háji; ale i kdyby to neudělali, nemáš právo do tohoto vztahu zasahovat.
Buď tátou.
Přestože trvat na oslovení „tati“ je špatný nápad, neomlouvá tě to z toho, abys tátou skutečně byl. Chovejte se zodpovědně, buďte tu pro děti, když vás potřebují, sdílejte s nimi jejich radosti a strasti, budujte je, jak jen to jde, pomáhejte jim s domácími úkoly, nabízejte rady, vysvětlujte, jak věci fungují, organizujte jim den a tak dále – všechno to, co byste dělali, kdybyste byli jejich skutečným otcem. A dělejte to s vědomím, že se vám za to pravděpodobně nedostane velké pozornosti ani ocenění, protože je to tak správně.
Udělejte si čas mezi čtyřma očima.
Jedním z největších kroků, které jsem ve vztahu se svou nevlastní dcerou udělal, bylo to, že jsem ji vzal s sebou na Den, kdy vezmi své dítě do práce. Máma pracuje v přísně střežené oblasti (z nějakého důvodu děti ještě neprošly prověrkou FBI…), tátova firma děti na pracovišti zakazuje, a tak jsem se nabídla, že ji vezmu s sebou na hodinu. Skvěle jsme se seznámili mimo ruch domu plného rodiny, domácích mazlíčků a přátel.
Je snadné používat mámu jako štít, abyste se vyhnuli sblížení s nevlastními dětmi; věnujte nevlastním dětem nějaký čas o samotě, abyste s nimi komunikovali jako s jednotlivci, a ne jako s „rodinou“.
Nemluvte na ně zle.
Jedním z mých životních pravidel je „nikdy nemluvit zle na děti nebo zvířata“. V blízkosti svých nevlastních dětí mám tendenci používat stejný slovník, jaký používám ve zbytku svého života (i když se snažím definovat nebo vysvětlovat věci, které jsou jasně nad jejich síly). Zapojuji děti do rozhodování, dávám jim vědět, co každý den dělám (každý den mám jiný rozvrh), a prostě obecně s nimi v rozhovoru jednám jako se sobě rovnými.
Poslouchejte.
Jste v tom společně, vy i vaše nevlastní děti – oba musíte celý ten nevlastní vztah vyřešit, a to není snadné. Proto se ujistěte, že jim nasloucháte a reagujete na jejich obavy. Nikdy si nemysli, že se od nich nemáš co učit – je pravděpodobné, že na tyhle věci přijdou rychleji než ty a mohou ti ukázat pár věcí o tom, jak být nevlastním otcem.
Přijímej podněty od mámy.
Když jsem se poprvé přistěhoval, strávil jsem nějaký čas čtením některých fór a webových stránek o nevlastním rodičovství na webu a byl jsem šokován tím, kolikrát jsem narazil na stížnosti na to, jak „máma ty děti rozmazluje“ nebo „máma nedodržuje disciplínu“ nebo cokoli jiného. Mějte na paměti, že máma a vaše nevlastní děti si během let vypracovaly životní uspořádání, které vám možná na první pohled nedává moc smysl, ale které dává smysl jim. Hlavní neshody řešte mimo doslech dětí; ve všem ostatním se řiďte máminým příkladem.
Lásku si nekoupíš
Nesnažte se je získat dárky, výlety do zábavního parku nebo čímkoli jiným. Zaprvé je většina dětí dost chytrá a nakonec využije tvé přílišné dychtivosti k tomu, aby s tebou manipulovala; zadruhé budeš svůj vztah opírat o základy, které nemůžeš udržet – nakonec ti dojdou dárky, které můžeš dávat, a začnou tě mít v nelibosti.
Sdílej
Buď otevřený ohledně svého života, kariéry, zálib a zájmů – a snaž se dozvědět se něco o jejich. Účastněte se jejich aktivit a zapojte je do svých. Nejenže najdete společnou půdu pod nohama, na které se můžete napojit, ale budete se moci podílet na jejich lidském rozvoji, o který tu jde především.
A nakonec odpusťte. Odpusťte jim, že to s vámi mají těžké, odpusťte mámě, že vám ne vždy podá pomocnou ruku, když se ztratíte, odpusťte jejich kamarádům, že nechápou vaše nové místo v domácnosti vašich dětí, a především odpusťte sobě. Uděláte spoustu chyb, stejně jako já. A dělám. A budou. Smiřte se s tím, že vy i všichni ostatní zúčastnění zažijete neúspěchy – poučte se z nich a jděte dál, abyste mohli přijmout radosti a odměny za to, že jste se stali skvělým nevlastním otcem.