PozadíUpravit
Sanjak Alexandretta, který byl dříve součástí Aleppského vilajetu Osmanské říše, byl na konci první světové války obsazen Francií a tvořil součást francouzského mandátu v Sýrii.
Alexandretský sandžak byl v letech 1921-1923 v důsledku francouzsko-turecké smlouvy z Ankary autonomním sandžakem, neboť v něm žila kromě arabského a arménského obyvatelstva také početná turecká komunita. Poté byl připojen ke státu Aleppo, v roce 1925 pak přímo ke státu Sýrie, stále se zvláštním správním statusem.
Turecký vůdce Mustafa Kemal Atatürk odmítl přijmout sandžak Alexandretta jako součást mandátu a v projevu 15. března 1923 v Adaně označil sandžak za „vlast, kde Turci žili po staletí a nemohou být zajatci v rukou nepřítele“. Cílem turecké politiky bylo anektovat sandžak Alexandreta, když měl v roce 1935 vypršet francouzský mandát v Sýrii. Turci v Alexandrettě zahájili reformy v Atatürkově stylu a vytvořili různé organizace a instituce, aby podpořili myšlenku spojení s Tureckem.
V roce 1936 volby vrátily do sandžaku dva syrské nezávislé poslance (podporující nezávislost Sýrie na Francii), což vyvolalo komunální nepokoje a vášnivé články v tureckém a syrském tisku. Vliv měl zejména arabský nacionalista Zaki al-Arsuzi.
V reakci na to Atatürkova vláda vymyslela pro sandžak Alexandreta název Hatay jako odkaz na Chetity (syrsko-chetitské státy) a vznesla „otázku Hatay“ (turecky Hatay Meselesi) ve Společnosti národů. Jménem Společnosti národů připravili zástupci Francie, Spojeného království, Nizozemska, Belgie a Turecka ústavu pro sandžak. Nový statut vstoupil v platnost v listopadu 1937, sandžak se stal na diplomatické úrovni „samostatným, ale neodděleným“ od Sýrie, ve vojenských záležitostech byl spojen s Francií i Tureckem.
Dne 2. září 1938 shromáždění sandžaku vyhlásilo sandžak Alexandretta jako stát Hatay. Stát trval jeden rok pod společným francouzským a tureckým vojenským dohledem.
Dne 29. června 1939 odhlasovalo hatayské zákonodárné shromáždění na základě referenda zrušení hatayského státu a připojení k Turecku. Toto referendum bylo označeno za „falešné“ a „zmanipulované“, neboť turecká vláda zorganizovala desetitisíce Turků mimo Alexandretu, aby se zaregistrovali jako občané a hlasovali. Francouzi anexi podporovali v naději, že bude pro Turecko pobídkou k odmítnutí spojenectví s nacistickým Německem.
Syrský prezident Hášim al-Atassí na protest proti pokračujícímu francouzskému zasahování do syrských záležitostí rezignoval a tvrdil, že Francouzi byli povinni anexi odmítnout podle francouzsko-syrské smlouvy o nezávislosti z roku 1936.
Zákonodárný sborEdit
Hatayské státní lidové shromáždění (turecky: Hatay Devleti Millet Meclisi) se skládalo ze 40 členů, které tvořilo 22 Turků, devět alavitů, pět Arménů, dva pravoslavní Řekové a dva sunnitští Arabové.
PřipojeníEdit
7. července 1939 schválilo Velké národní shromáždění Turecka zákon o zřízení provincie Hatay a připojení okresů z provincie Adana (tehdy Seyhan) a provincie Gaziantep. Do 23. července 1939 opustily Antakyu poslední zbytky francouzských mandátních úřadů a území bylo plně připojeno k Turecku. Výsledkem byl útěk mnoha Arabů a Arménů do Sýrie. Arménské obyvatelstvo regionu, které přežilo genocidu Arménů, uprchlo o život do francouzského mandátu v Sýrii, a proto nemohlo uvažovat o turecké svrchovanosti. Po anexi téměř veškeré arménské obyvatelstvo Hataje opustilo provincii a usadilo se v Aleppu, mnozí další se přestěhovali do Libanonu, kde založili moderní město Anjar poblíž zřícenin jeho historického hradu.