Cíl: Zatímco vlhké stěry a preparáty hydroxidu draselného (KOH) se často používají k diagnostice vaginitidy a cervicitidy, místo odběru se liší. Tato studie byla provedena s cílem zhodnotit, zda místo odběru vzorku (vaginální bazén versus endocervikální vzorek) ovlivňuje diagnostickou senzitivitu.
Metody: Studie se zúčastnilo 116 po sobě jdoucích dospívajících žen, které se dostavily na lékařskou kliniku sloužící rizikové mládeži. Během pánevního vyšetření byly odebrány vzorky z endocervixu a pochvy (zadní fornix a postranní stěna) a umístěny do oddělených zkumavek s fyziologickým roztokem. Každý vzorek byl vyšetřen na přítomnost trichomonád, bílých krvinek, pseudohyf, stopových buněk a aminového zápachu pomocí 10% hydroxidu draselného.
Výsledky: Citlivost byla nejvyšší u vaginálního vzorku při zjišťování přítomnosti trichomonád (100 % oproti 50 %), pseudohyf (76 % oproti 65 %) a stopových buněk (95 % oproti 50 %). U osob se symptomatickou kandidovou vaginitidou (n = 12) nebyl rozdíl v citlivosti (83 %) mezi oběma metodami pro detekci pseudohyf. Devatenáct adolescentů mělo diagnózu cervicitidy (chlamydie pomocí DFA, kapavka pomocí kultivace a trichomonády pomocí mokrého nálezu). Pokud bylo jako kritérium pro přítomnost cervicitidy použito > 5 bílých krvinek/vysoké pole (WBC/HPF), měl vaginální vzorek 79% senzitivitu (15/19) a 67% specificitu, zatímco endocervikální vzorek měl 74% senzitivitu (14/19) a 57% specificitu.
Závěry: Vlhký nález získaný z vaginálního bazénku nebo endocervixu není vysoce specifický pro diagnostiku vaginitidy nebo cervicitidy. Získání vzorku pro mokrý nátěr a KOH stěr z vaginálního bazénku je však citlivější pro detekci trichomonád, pseudohyf nebo klíčních buněk než endocervikální stěr.