Objevení a osídlení
Hlavní atlantický obrys Argentiny byl evropským objevitelům odhalen na počátku 16. století. Ústí řeky Río de la Plata bylo objeveno několik let předtím, než Ferdinand Magellan v roce 1520 proplul Magellanovým průlivem, i když historici se přou, zda ústí řeky jako první dosáhl Amerigo Vespucci v letech 1501-02 nebo Juan Díaz de Solís při své nešťastné plavbě v roce 1516. Solís se s malou skupinou plavil po řece Plata, kterou nazval Mar Dulce („Sladkovodní moře“), a dosáhl pevniny. Solís a většina jeho následovníků byli přepadeni indiány a několik jich zmizelo. Přeživší členové výpravy se vrátili do Španělska.
Río de la Plata bylo znovu prozkoumáno až po příjezdu Magellana v roce 1520 a Sebastiana Cabota v roce 1526. Cabot objevil řeky Paraná a Paraguay a založil pevnost Sancti Spíritus (první španělskou osadu v povodí Platy). Domů také posílal zprávy o výskytu stříbra.
V roce 1528 se Cabot setkal s další španělskou výpravou pod vedením Diega Garcíi, velitele lodi ze Solísovy výpravy. Cabot i García měli v plánu plout na Moluky, ale pod vlivem vzrušených pověstí o „kouzelném městě císařů“ (varianta legendy o Eldorádu), které později podnítily mnoho průzkumů a výbojů v Argentině, změnili svůj kurz. Zatímco se Cabot připravoval na pátrání po bájném městě, nečekaný útok indiánů v září 1529 zničil jeho základnu Sancti Spíritus.
Pod vlivem dobytí Peru a hrozby ze strany rostoucí moci Portugalska v Brazílii vyslalo Španělsko v roce 1535 výpravu pod vedením Pedra de Mendozy (vybavenou na vlastní náklady), aby zemi osídlila. Mendoza byl zpočátku úspěšný a založil Santa María del Buen Aire neboli Buenos Aires (1536), ale nedostatek potravin se mu stal osudným. Mendoza, znechucený útoky indiánů a smrtelně nemocný, odplul v roce 1537 do Španělska; cestou zemřel.
V témže roce se výprava z Buenos Aires pod vedením Juana de Ayolase a Dominga Martíneze de Irala, Mendozových poručíků, vydala tisíc mil po řekách Plata a Paraguay. Ayolas se na průzkumné výpravě ztratil, ale Irala založil Asunción (dnes v Paraguayi) mezi Guaraní, převážně usedlým zemědělským lidem. V roce 1541 několik zbývajících obyvatel Buenos Aires opustilo a přestěhovalo se do Asunciónu, který byl první stálou osadou v této oblasti. V následujícím půlstoletí hrál Asunción významnou roli při dobývání a osidlování severní Argentiny. Až do konce 18. století zde bylo soustředěno hlavní obyvatelstvo Argentiny. Buenos Aires, které v roce 1580 znovu založil Juan de Garay s osadníky z Asunciónu, bylo od této severní oblasti do značné míry izolováno. Severní Argentina i Buenos Aires byly osídleny především přelivem ze sousedních španělských kolonií Chile, Peru a Paraguaye (Asunción). Přímé migrace ze Španělska bylo málo, pravděpodobně proto, že tato oblast postrádala lákadla Mexika, Peru a dalších španělských kolonií – bohaté doly, velkou nabídku upotřebitelné indiánské pracovní síly, dostupnost a výsadu přímého obchodu se Španělskem. Přesto se v raných komunitách vyvinula jednoduchá, ale životaschopná společnost založená na indiánské práci a koních, skotu a ovcích dovezených Španěly, jakož i na domácích produktech, jako je kukuřice a brambory. Někteří indiáni pracovali jako nevolníci a významnou roli v kolonizačním procesu hrály hustě osídlené misie (reducciones) zřízené římskokatolickou církví. Evropští muži si často brali indiánské manželky, protože mezi osadníky bylo málo španělských žen.