Spacewatch:

Jak vysoko musíme vystoupat, abychom mohli tvrdit, že jsme „ve vesmíru“? Odpověď „nad atmosférou“ nebude stačit, protože ačkoli zemská atmosféra s výškou postupně řídne, její stopy sahají až za hranici 800 km a pomalu splývají s rojem částic zachycených v magnetickém poli naší planety nebo vyvěrajících ze Slunce ve slunečním větru.

Podle takové definice by Mezinárodní vesmírná stanice, která v současnosti obíhá ve výšce asi 400 km, nebyla hodna svého jména. ISS, stejně jako všechny družice na nízké oběžné dráze Země, pociťuje nepatrný odpor atmosféry a musí čas od času zvýšit svou oběžnou dráhu, nemá-li se po spirále vrátit do atmosféry a zničit se – ve středu ji totiž čeká další malé zvýšení.

Mezinárodní federace kosmonautiky (FAI), která vznikla před 107 lety a je všeobecně uznávána jako řídící orgán pro letectví, kosmonautiku a související činnosti, stanovuje počátek vesmíru na 100 km. Této hranici se dnes někdy přezdívá Kármánova hranice podle osoby, která vypočítala, že aerodynamický vztlak není možný ve vyšších hladinách bez dosažení orbitální rychlosti. Cestovatelé, kteří tuto hranici překročí, mohou tvrdit, že dosáhli vesmíru, ať už dosáhli oběžné dráhy, nebo ne, a získali křídla astronauta nebo kosmonauta. Na druhou stranu, přestože jsou USA zakládajícím členem FAI, zastávají opačný názor a udělují křídla astronauta každému, kdo dosáhne 50 mil nebo 80 km.

{{/ticker}}

{{heading}}

{{#paragraphs}}

{{.}}

{{/paragraphs}}{{highlightedText}}

{{#cta}}{{text}}{{{/cta}}

Připomeňte mi to v květnu

• Sdílet na Facebooku

.

• Sdílet na Twitteru
• Sdílet e-mailem
• Sdílet na LinkedIn
• Sdílet na Pinterest
• Sdílet na WhatsApp
• Sdílet na Messenger