Učitel řekl,
Jdi domů a napiš
dnes večer stránku.
Ať ta stránka z tebe vyjde –
tedy bude pravdivá.
Zajímalo by mě, jestli je to tak jednoduché?“
Je mi dvaadvacet, jsem barevný, narodil jsem se ve Winston-Salemu.
Tam jsem chodil do školy, pak do Durhamu, pak sem
na tuhle vysokou školu na kopci nad Harlemem.
Jsem jediný barevný student ve třídě.
Schody z kopce vedou dolů do Harlemu,
přes park, pak přejdu ulici St. Mikuláše,
Osmou avenue, Sedmou a dojdu k Y,
Harlemské pobočce Y, kde vyjedu výtahem
nahoru do svého pokoje, posadím se a napíšu tuto stránku:
Není snadné poznat, co je pravda pro tebe nebo pro mě
ve dvaadvaceti, v mém věku. Ale asi jsem to, co
cítím a vidím a slyším, Harleme, slyším tě:
slyším tebe, slyším mě – my dva – ty, já, mluvíme na téhle stránce.
(Slyším i New York.) Já – kdo?“
No, rád jím, spím, piju a jsem zamilovaný.
Rad pracuji, čtu, učím se a rozumím životu.
Mám rád dýmku jako vánoční dárek,
nebo desky – Bessie, bop nebo Bacha.
To, že jsem barevný, asi neznamená, že nemám rád
tytéž věci jako jiní lidé, kteří jsou jiné rasy.
Takže bude moje stránka barevná, kterou napíšu?“
Jako já, nebude bílá.
Ale bude
částí tebe, instruktore.
Jsi bílý-
ale součástí mě, stejně jako já jsem součástí tebe.
To je americké.
Někdy možná nechcete být mou součástí.
A ani já často nechci být vaší součástí.
Ale jsme, to je pravda!
Jako já se učím od tebe,
tak ty se asi učíš ode mě-
ačkoli jsi starší-a bílý-
a poněkud svobodnější.
Toto je moje stránka pro angličtinu B.
.